Když do mne naposledy kopl, zasmál se a odcházel z mého pokoje..
Já se s obtížemi zvedl ze země, kde bylo trochu krve která mi vytékala jak z nosu, tak z pusy..
Nebo v to aspoň doufám..
Podíval jsem se na dveře kde před chvílí stál můj bratr. Dá se...
Zavřel jsem za sebou dveře, a tašku s jídlem položil na sebe.
Hrozně jsem se ho bál..
„Bože Martinusi neboj. Já byl jen nasranej že jsi utekl. Ale ty jsi neutekl. Nechci ti nic udělat."
Ani tyhle slova se mnou nic neudělali a i přes to, jsem mu podal vodu, pečivo a jeho oblíbené bonbóny.
„Děkuju, vážím si toho." a pustil se do svého jídla.
Jsem rád že neviděl úplně na dno tašky. Je tam bomboniéra. Dám mu ji na Valentýn. I když mě nemiluje. Prostě že slušnosti.
Začal jsem také jíst a Mac na displeji v autě načetl mapu, která mu přesně řekla, jak dlouho pojedeme. (Mamka- hej Mercedes. Jak dlouho ještě pojedeme Mercedes- s vaší nadpozemskou rychlostí tam budeme za 15min. Jinak půl hodiny. Rip moje mamka. 😂)
„Achjo. Ještě 3h cesty. Mě klepne."
Mezitím co Mac něco klikal do telefonu, já dojedl své jídlo a uvelebil se zpět k spánku.
Marcus
„Tak jedeme Tinu-" spal. Zase.
Víš že ti závidím brácha?
Pousmál jsem se, naladil rádio, a vyjel na cestu.
Vždy jsem si ukousl sousto z pečiva, které Tinus koupil ale bonbóny si schovávám až na potom.
„Tini. Vstávej. Jsme tu." třepal jsem s ním ale nešel vzbudit.
„Martinusiiii"
„Tinuskuuuuu"
„Prosím."
Byl jsem opravdu zoufalej.
Napadla mě jedna věc.
„Fuj doprdele. Ani náhodou" řekl jsem si sám pro sebe a dál s ním třepal.
Po 5min jsem to vzdal.
Rozhodl jsem se udělat to, co je opravdu nechutné.. Ale jinak to nešlo.
Naklonil jsem se k němu a jemně ho políbil. Chtělo se mi zvracet.
Ale s ním to nic neudělalo.
Zase jsem se k němu naklonil ale teď jsem svými rty pohl o něco dravěji.
Furt nic. Bylo mi zle. Proč mi to děláš bože?
Zkusil jsem to ještě jednou a on se odmítal vzbudit.
Seru na to.
Byly jsme v naší garáží takže jsem jen zavřel a byly jsme o samotě.
Otevrel jsem dveře u jeho sedadla a sedl si na něj. Sedadlo jsem odsunul co nejdál, abych si mohl sednout na zem a poté jsem tak i udělal.
Začal jsem rychle rozepínat jeho pásek a kaltoty, které jsem nakonec i s boxerkami stáhl
Jeho kamaráda jsem si strčil do pusy a cítil jak tvrdne.
Když jsem ho vytáhl, byl v pozoru ale Marcus stále spal. Chvíli jsem si i myslel, že je mrtvý.
Musel jsem se napít, abych zapil ty sliny chutnající po blitkách..
„Achjo."
S těmito slovy jsem si stáhl i své kalhoty, a sedl si na jeho kamaráda. Ještě že jsem na to zvyklí. Sice má o trošičku menší péro jak já, ale furt je obrovské.
S mým dosednutím Tinus vyletěl a chytl mě za boky. Slyšel jsem i vzdych.
„Co děláš?" zněl trochu vystrašeně.
„No, nešel jsi vůbec probudit tak jsem udělal tohle." řekl jsem po tom, co jsem z něj slezl.
„A co já teď jako?! Péro mi stojí a ty nic?!" zněl naštvaně.
„Dlužíš mi to."
„Dobře." chtěl jsem mu jen vykouřit ale fakt bych se asi poblil. Tak jsem si na něj sedl a začal na něm hopskat.
On mě chytil za boky a začal vzdychat.
Bylo to nechutné do té doby, dokud jsem si ne představil toho modela.
Oba dva jsme se udělali a já sebe utřel kapesníkama.
„Jdem nanosit věci nahoru" to už jsem odcházel zatím co Martinus rozdýchával nával emocí.
Hahahaaa. Rozhodla jsem se, že pod každou kapitolou bude fotka, kterou budu komentovat. Ok? 😂
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Takže za 1.- Tinusi, začni nosit jiný kalhoty když se ti do těchto to péro nevleze 😂
Za 2.- Marcusi, ty si na něj samozřejmě sedni. Máš moje povolení.
Za 3.- Beztak mu "stojí" z Mace.
Za 4.- běžte k sobě, ty Martinusi bráchu obejmi ať mám co do složky.
Za 5.- Marcusi, CO ZASE KURVA DĚLÁŠ S TĚMA RUČENKAMA? TO JE POKAŽDÉ! 😂
