Dítě ohně a ledu (#3 Loki & Sigyn) /CZ/ ✔

Ikamander

Včera jsem se musela rozloučit se svým milovaným kocourem, kterého jsme museli nechat uspat. Takže vím přesně, jak se Loki cítí... Neptejte se, zjistíte v kapitole 😢😢😔

Věnováno: lady_Caulie

*Loki*

   Jakmile se ocitl v temnotě lesa, veškerou svou váhou se opřel o dub, až ho drsná borka bodala do zad. Srdce silou otřásalo tělem, které se zmítalo v ohni štiplavé bolesti. Obzvláště poraněný bok, z něhož vytékala krev. Do helu! Tohle v plánu nebylo! prskal v duchu, když roztrhl spodní lem tuniky. Pruh látky si obvázal pevně kolem boků, aby zmírnil krvácení, zatímco očima sledoval okolí.

K vidění toho moc nebylo. Všude se válela tma, kam skrze koruny stromů neprošlo ani světlo hvězd. Nahnul se přes okraj kmene a zadíval se směrem k hradu osvětleného loučemi. Hluk nesoucí se z nádvoří drásal Lokiho nervy. Nejspíše si teď strážci nechávají osedlat koně, aby ho mohli chytit a přinést vánskému bastardovi na stříbrném podnose.

Do Helu, co se stalo? Nebo byli spojenci vážně tak naivní, že jejich plánem bylo ho zabít ve spánku? Idioti! Větší šanci měli na Ásgardu, kde se nebál nebezpečí. Snad vanahaimský kníže jednal nedočkavě, když na něj poslal bandu žoldáků. Ano, to by znělo věrohodněji. To ho ovšem značně podcenil. Gungni před ním schoval a nyní ztratil z dosahu i jeho.

Jenže co s tím zraněním?! Byl hladový a zanedlouho na něj padne únava. Tělo vlahému vzduchu odolávalo, ale parnému dusnu se později neubrání. A účinky léčivé magie by ho vyčerpaly k smrti. Potlačil ji, a dokud nenajde vhodné útočiště na cestě k portálu Yggdrasilu, musí si s řezným zraněním nějak poradit.

Čas mu ubýval a již to čítá několik set let, kdy naposledy navštívil domov Vánů. Musel se zorientovat. Ještě jednou pohlédl na hrad, již viděl ze severovýchodní strany. Což znamenalo, že své kroky musí nasměrovat na druhou stranu, k západu. Poté už vede přímá čára k portálu vzdáleného cirka tři míle. A tak se odlepil od dubu a vyrazil s ledovým potem na čele hlouběji do lesa.

Hlídka kolem něj projela dvakrát a Loki se pokaždé skryl do náruče temnoty. Jakmile strážci pročesávali les, zakamufloval se mezi vlhká skaliska převisu, hlavně svou bledou pokožku, která by ve světle pochodní zářila. Nenašli ho, i když od něj stáli na dobré dva metry. Zatínal zablácené pěsti bolestí, která mu vystřelovala do těla. Svíral čelisti do větvičky, kterou si vložil do úst, aby nevypustil jediný stén bolu. Krev mu v uších šuměla a srdce bilo tak nahlas, že se strachem očekával, že ho za chvíli naleznou.

Donutil se myslet na něco, co by zkrátilo jeho utrpení pro své království. První myšlenky patřily Frize a jejich hodinám magie. Dobám, kdy Tór žárlil na něj, že si ukradl veškerou pozornost matky pro sebe. Jenže sobeckému bohu deště nedocházel fakt, že Ódin by pro něj udělal první poslední, aby se cítil spokojeně, a Lokiho tužby ignoroval. Tolikrát se sám sebe ptal, jestli Frigga nelituje sdílené magie a moci s tím spojené. Naučila ho vše, co uměla, a díky vlastní vůli a sečtělosti se z něj stal nejmocnější z mágů. Stal se někým a neděkoval tomu Všeotci, ale své matce, zlatovlasé bohyni. A spolu se strýcem Vé a lidskou bohyní tvořila hlouček osob, jímž věřil a které měl rád.

Sigyn!

Jediné jméno a jeho rozdrásané nitro se zavlažilo poklidem a zároveň novou energií. Doufal jenom, že Frey splní svůj díl dohody a udělá všechno proto, aby zůstala v bezpečí. I kdyby to mělo znamenat, že se uklidí na Midgard před krvelačnou Radou, která nesnese žádnou možnou hrozbu.