Vrah z Tokia

13. Kapitola

Hanji

Ráno mě probudil otravnej zvuk budíku, kterej jsem následně vypnula. Dneska se mi do práce moc nechce, nebudu lhát. Už jenom proto, že tam zase bude ten sobeckej blbec Akamaru. Jak já ho nemám ráda..

Spáchala jsem ranní hygienu, oblíkla se a vyrazila do práce. Ale když jsem tam přišla nestačila jsem se divit. Vládl tam úplnej chaos a všichni pobíhali sem a tam jak splašení. Všude samej strážník. Tara zrovna běžela kolem, tak jsem ji chytla ve spěchu za ruku a otočila jí čelem k sobě. ,,Co se stalo?? Proč je tady takovej chaos??" Začala jsem na ní chrlit jednu otázku za druhou. ,, Utekl jeden vězeň. Ale nevím jakej. Zeptej se Akamara, on to určitě bude vědět." S tímhle se mi vysmekla a odběhla pryč. No skvělý. Ten mi to určitě poví. Ale jakej vězen by sakra mohl utéct? Vždyť tahle budova je pevně střežená, to pomalu ani není možný!

Došla jsem ke kanceláři, kde by se měl údajně nacházet můj spolupracovník. Zaklepala jsem a když se ozvalo ,,dále" vešla jsem dovnitř. Hned po mně hodil nevrlý pohled. ,,Co chces Hanji?" Milý jako vždy.. ,,Chci vědět, který z vězňů utekl. Pomůžu vám ho najít a přivést zpět." Nahodil nechápavej výraz, jakoby snad nemohl uvěřit tomu, že chci vážně s něčím takovým pomoct. Vždyť je to moje práce ne?
,,Neobtěžuj se s pomocí. Neřeknu ti, kdo utekl, protože to není tvoje věc a stejně tvoje neschopnost by tomu jenom uškodila. Chytíme ho sami." Jako vážně?! ,,Já nevím koho sem zavolali, pro pomoc jelikož byl nejlepší ze sboru! Ale myslím, že tys to nebyl Akamaru tak to koukej vyklopit! Kdo utekl!" Ani to s ním nehlo. Pořád seděl u stolu a čuměl na mě jak na vola. ,,Pakuj se Hanji. Tvojí pomoc nepotřebuju." ,,Namyšlenej idiote.." Odsekla jsem a s prásknutím dveří odešla. To jsem se toho fakt dozvěděla. Hrozně moc. To je až k nevíře. Ach jo..

Po asi hodině a půl, když už bylo všechno vyřešený, se to tady trochu uklidnilo. Jednotky vyrazily do města hledat našeho uprchlíka a já kecala s Tarou v jídelně. ,,Neber si to tak. Je to holt debil, kterej neocení práci druhých.." Snažila se mě různě ukonejšit zatímco já dloubala do jídla vidličkou. ,,Proč jsem pro něj jenom jako přítěž? Já myslela, že spolupracovníci mají s-p-o-l-u-p-r-a-c-o-v-a-t. A né se pořád jenom hádat. Ale ani Erwin s tím nic nedělá! Co je to pak za šéfa?!" Vykřikla jsem trochu víc nahlas než bylo v plánu. Pár lidí se za mnou otočilo, ale já je neřešila. ,,Klid. Všechno se vyjasní, uvidíš." ,,Jo, snad máš pravdu, protože spolupracovat s tím namyšleným ignorantem je nemožný." Zasmála se nad mojí poznámkou na Akamara. Což mě donutilo se taky pousmát. Přece jen neuškodí si sem tam občas z někoho udělat srandu. Třeba že by si Erwin mohl nechat zastřihnout to svoje velký obočí.. Jojoooo. To by byla legrace.

Nevim proč, ale smích mě najednou přešel. Vzpomněla jsem si na Leviho. Došel v pořádku domů po tom co jsme se rozdělili? Nestalo se mu nic? Tyhle otázky se mi hodily hlavou jedna za druhou. Při těhle myšlenkách se mi udělalo trochu mdlo. ,,Jsi v pohodě Hanji? Seš nějaká bledá.." Zeptala se mně po chvíli Tara. ,,Jo. Jistě že jsem." Pokusila jsem se o úsměv. ,,Jen..můžu mít otázku? Ale ne, že to někde vykecáš, tenhle rozhovor bude čistě mezi náma." ,,Slibuju!" Řekla a zářivě se usmála. ,, Tak fajn. Co by jsi dělala, né že by to byl můj případ to ne, kdyby jsi byla zamilovaná do vraha?" Asi jsem jí tím trochu zarazila, jelikož její výraz by tomu dost napovídal. ,, Do vraha? Jak tě to prosimtě napadlo?" Heh..radši jí nebudu říkat pravdu. ,,Četla jsem to..eh..v r-románu! Tak mi to jen zůstalo v hlavě. Říkala jsem si, že se tě zeptám na názor." Trochu nevěřícně na mě koukala, ale nakonec přikývla. ,,Hhmm. Uprímně..nevím. Pokud bych ho opravdu milovala asi bych mu pomohla jak nejlíp by to šlo. Ale dostalo by mě kdyby ho chytili a zabili..." Jo, pravda..jenže jak mu mám pomoct? Má jedimý štěstí, že policie neví kdo je pravej vrah,tutíž on. Budu to muset jestě nějak vymyslet.. ,,Díky za pokec Taro. Seš vážne super kámoška." Usmála jsem se. ,,Nemáš zač." Úsměv mi vřele oplatila. ,,Nic, už půjdu. Je docela pozdě a já se těším až zapadnu do postele a pořádně se vyspím. Moc jsem toho za poslední dny nenaspala. " ,, Jasně, já už taky půjdu. Tak se měj a uvidíme se v pondělí!" Ještě mi zamávala než odešla. Pak jsem se i já vydala domů.

Vešla jsem do prvního patra, když mě zarazily krvavé stopy na schodech. To tady někdo někoho vraždil nebo co? Nějak extra jsem to neřešila a šla dál. Už už jsem vytahovala náhradní klíče, protože ty první jsem nechala v práci ehm ehm.., že odemknu, jenže dveře byly otevřený dokořán. Neříkejte mi, že mě vykradli. Vždyť vždycky když jdu pryč zamykám! Zloděj se sem neměl jak dostat a ani nemohl! Byla jsem z toho trochu nesvá a pro jistotu si od opasku vytáhla služební zbraň. Byla tam tma takže nebylo skoro nic vidět. Ani jsem nemohla vědět jestli zloděj už odkráčel s tím čím chtěl nebo zůstal někde schovanej. Abych to zjistila musela jsem jít dovnitř, ale ještě předtím jsem varovně zakřičela. ,,Kdo je tam?! Ať si kdo jsi vylez a dej ruce nad hlavu!" Nic se neozvalo, tak jsem popošla dál do místnosti.

Je tady vážne tma jak v pytli. Najednou jsem zaslechla sýpavý hlas jak něco mumlá a nějaká osoba ke mně natahovala ruku. Z reflexu a mírného leknutí jsem po dané osobě vystřelila. Byl slyšet jen bolestný výkřik. ,,Ha, a mám tě ty zloději!" S vítězným úsměvem jsem rozsvítila abych se konečne dozvěděla, jakej zlodějíček se mě pokusil vykrást. Úsměv mi však rychle povadl, když jsem spatřila Leviho válejícího se v louži krve na zemi poblíž gauče...