To hrdinové dělají (Iron Dad & Spiderson)

7. kapitola

K téhle kapitole můžu říct jediné: Natasha a May jsou badass women, fight me. 

Čekat a nic nedělat bylo ubíjející. Nejenom kvůli té nevědomosti, jež ho sžírala, ale taky kvůli nervozitě, která stahovala jeho hrdlo i srdce.

Zavolal Rhodeymu. Jednak protože si zasloužil vědět, co se s Peterem stalo – James toho malého pavouka zbožňoval a už od jejich prvních setkání se Petera snažil přemluvit, aby mu říkal strejdo – a jednak protože by nebyl schopen Avengers čelit sám.

Jistě, byl tak zoufalý, že zavolal o pomoc, ale to neznamenalo, že mohl zapomenout na všechno, co se mezi nimi stalo, a mít svého dlouholetého kamaráda po boku byla rozhodně úleva.

Nicméně Rhodes zprávy o Peterově únosu... nevzal zrovna přívětivě. Zejména když zjistil, že za tím stojí Justin Hammer, kvůli němuž si sám taky prošel poněkud nemilou situací. Trvalo mu dobrých dvacet minut, než se uklidnil a byl schopen myslet rozumně, než mu vztek nezahaloval úsudek.

Pak mu Tony řekl, že zavolal Stevovi.

A on vybuchl znova. Ale tentokrát se zcela zklidnil do tří minut, protože chápal, proč to Tony udělal, a nemohl popřít, že to byl chytrý tah. Byl na Steva sice stále naštvaný za to, co se mezi ním, Tonym a Barnesem odehrálo na Sibiři, ale za bitvu na letišti ani jeho vlastní zranění je nevinil.

Vlastně se i těšil, až je znova uvidí, ačkoli za tak děsivých podmínek. A věděl, že Tony je na tom podobně.

Nicméně Tony taky nezapomněl informovat May o svém rozhodnutí, a proto po jeho boku teď stál nejen Rhodey, ale i Happy a právě Peterova teta, která naštěstí nenamítala proti pomoci Avengers, přestože je veřejnost označovala za kriminálníky.

Na druhou stranu, May nebyla veřejnost, měla přímé kontakty a věděla o celé situaci víc.

A pro Petera s radostí porušovala zákony tím, že tajila polohu hledaných zločinců.

Ostatně, nebylo toho mnoho, co by pro Petera neudělali.

Let z Wakandy do New Yorku trval čtyři a půl hodiny jedním z vyspělých wakandských letounů. Tony věděl přesně, kdy se blížili k věži, protože ačkoli se Avengers bránili před ostatními nebezpečími, Tonyho systémy zachytily jejich signál.

Zbývaly jen dvě minuty do příletu.

Jejich čtveřice vyčkávala na příletové ploše. Tony ani Rhodey na sobě neměli obleky, přestože pochybovali, že Steve s ostatními přijedou neozbrojení.

„Jsi připravený, Tony?" hlesl potichu Rhodey. Nemusel být génius, aby viděl, jak napjatý Tony je.

Trvalo mu téměř patnáct vteřin, než odpověděl. „Tak, jak jen v téhle situaci můžu být," uchechtl se nakonec bez známky humoru v hlase.

Rhodey se to rozhodl dál nerozmazávat, nemělo by to cenu.

Jen o pár vteřin později se na obloze něco zalesklo a doposud maskovaný letoun se zjevil ve chvíli, kdy se snášel na přistávací plošinu věže.

Tony zadržel dech, když letoun dosedl a vypnuly se motory, a pak se letoun za doprovodu několika zvuku několika párů bot pomalu otevřel.

Poskočilo mu srdce, když se mu naskytl pohled na Steva, Natashu a Clinta, kteří šli vepředu, okamžitě následováni Wilsonem a Barnesem.

Vypadali... jinak. Natasha měla vlasy zkrácené pod uši a navíc na blond. Steve měl vousy a taky nový štít a Tony měl dojem, že na tenhle jeho nový vzhled si bude zvykat hodně dlouho.