#Someday

19. část - Arrested.

Přemýšlela jsem nad tím, jestli tam jít nebo ne. Jestli si to zaslouží. NE, nezaslouží. Já ho ale miluju, tak moc, ... Konečně mohlo být zase všechno fajn a on to pokazí? Proč? Asi se tam zítra dojdu podívat.

Ráno jsem se vzbudila dost brzo, bylo okolo 6, takže sem mohla spát jenom pár hodin. Už jsem ale vůbec neměla náladu si jít lehnout. Nakonec jsem zašla do koupelny, dala jsem si sprchu a šla jsem se dolů nasnídat. Na školu dneska kašlu, jen napíšu Kim ať mě nečeká. Než se mi udělali tousty tak jsem jí napsala sms. Tousty jsem si nandala a šla jsem si je sníst k televizi.

Zapla jsem TV a sedla jsem si na gauč. Ještě jsem rychle odběhla do kuchyně pro pítí, které jsem si zapoměla na lince. Když jsem se vracela tak zrovna byli ranní zprávy. ''Dnes brzy ráno okolo 3 hodiny ranní byl zatčen mladý muž za poškozování cizího majetku. Jen se podívejte samy.''Dořekla paní v tv a začali se tam objevovat obrázky. Byla to budova, kterou potkávám každé ráno když jdu do školy. A byl na ní velký nápis. Musela jsem se na to zadívat abych to byla schopná přečíst a když se mi to povedlo, seděla jsem tam a měla jsem otevřenou pusu. V tu chvíli mi došlo, že ten zatčenej kluk bude Dylan.

Teď mi bylo jedno, co mi udělal a, že mi ublížil. Bylo mi to jedno, vzala jsem mobil a zkusila jsem mu volat. NIC.. Sakra, sakra... Rychle jsem doběhla do pokoje, oblékla jsem se a seběhla jsem dolů. Z kuchyně jsem si ještě vzala peněženku a jablko, když jsem nesnědla ty tousty. Zavolala jsem si taxi a nechala jsem se odvést před policejné stanici.

Vešla jsem dovnitř a na 'recepci' jsem řekla co pořebuju a paní někam volala a za chvilku přišel nějaký pán a usmál se na mě. ''Dobrý den, vy jste slečna Green?'' usmíval se. ''Ano to jsem já, přišla jsem za Dylanem O'Brienem'' pousmála jsem se. ''Dobře, a vy jste jeho?'' koukl se na mě. ''Ehm, přítelkyně'' usmála jsem se na mě a on jen přikývl. ''Tak jdeme'' usmál se a vedl mě někam do druhého patra.

Zastavili jsme před nejakýma dveřma a on se na mě otočil. ''Můžu vás tam pustit, ale jen na chvíli. Jinak by bylo fajn, kdyby jste s ním promluvila o dohodě kterou jsme mu nabídli. Kdyby začal splácet škodu ketrou napáchal tak to nebudeme dál řešit a mohl by odejít.'' usmál se. ''Dobře, děkuju'' usmála jsem se a on otevřel dveře.

Dylan tam seděl, rozcuchaný, očividně měl kocovinu.. Měl hlavu v dlaních a roztrhané triko. ''Ahoj'' šeptla jsem a šla jsem k němu blíž. Dylan na mě zvedl oči a já viděla jak je má celé červené, od pláče. ''Co tu děláš?'' pousmál se na mě. ''Přišla jsem za tebou jak vidíš.'' snažila jsem se usmát. ''Promiň, Sam. Moc se ti omlouvám, já.. jjá..'' mluvil ale já jsem ho přerušila. ''Pššt, tohle budeme řešit později až nebudeš tady.'' pohladila jsem ho po rameni. ''Teď musíš příjmout tu jejich dohodu, ať odsud můžeme vypadnout. Prosím.'' pousmála jsem se. ''Dobře, jsem idiot.'' podíval se do zeme. ''Jo to jsi'' souhlasila jsem a vzala jsem ho za ruku a vytáhla jsem ho na nohy. Stál naproti mě ale pořád koukal do země. ''Koukni se na mě'' chytla jsem ho za ruku. Dylan se na mě podíval a měl slzy v očích. ''Jak na mě můžeš být tak milá? Já jsem byl takovej idiot, všechno jsem to pokazil. Já tě tak moc miluju a stejně to poseru, zasloužíš si někoho daleko lepšího ale já jsem tak sobeckej a nechci se tě vzdát.'' tekla mu slza. Já jsem se na něj jen dívala a po chvíli jsem promluvila. ''Jo jsi idiot, jo pokazil si všechno. Ublížil si mi. Já ti to nedokážu odpustit hned ale myslím, že tě miluju natolik, že to jednou udělám. Když budeš mít dost trpělivost a dáš mi čas tak to zase třeba bude fajn.'' pousmála jsem se. ''A teď jdu, dojdu za tím co mě sem přivedl a řeknu mu, že tu dohodu přijmeš. Říkal, že pak stačí když něco podepíšeš a hned tě pustí. Takže ty se pak stavíš za mnou na oběd a promluvíme si, dobře?'' koukala jsem mu do očí. ''Už vím, proč tě tak moc miluju.'' pousmál se. Já jsem se jen nahla a dala jsem mu lehký polibek. Potom jsem se otočila a beze slova jsem odešla.

Než jsem šla domů, došla jsem za tím pánem a všechno domluvila. Říkal, že to půjde domluvit a že by Dylana měli pustit nejpozději okolo poledne. Já jsem se vydala domů. Šla jsem pěšky, protože stejně potřebuju nakoupit tak jsem si ani nevolala taxi. Nakoupila jsem si a šla jsem domů. Najednou na mě někdo troubil, otočila jsem se a bylo to Lukovo auto. Zastavila jsem se a on zaparkoval. Přišel ke mě a objal mě. ''Jsi v pohodě? Zrovna za tebou jedu, Viděl jsem zprávy.'' já jsem se odtáhla a usmála jsem se. ''Divím se sama sobě, ale vastně jsem v pohodě. Byla jsem na stanici abych se podívala jak je na tom. Pustí ho ještě dneska. Pak jsem se s ním domluvila aby se stavil a promluvíme si.' koukala jsem mu do očí. ''To mu to hned odpustíš? Sam, ty si nepamatuješ co ti udělal?'' díval se na mě a nechápal co mu říkám. ''Neřekla jsem, že mu hned odpustím. Jen ho vyslechnu. Ale vem to tak, jo ublížil mi ale co jsem udělala já hned potom? Šla jsem a ublížila jsem tobě! Jsem stejná jako on!'' podívala jsem se do země. ''Ne to nejsi, já jsem věděl do čeho du a stejně jsem to udělal. Věděl jsem, že to mezi námi stejně nic nezmění. To není to stejný, Samm.'' pohladil mě po ruce. Chtěla jsem se něco říct ale Luke mě přerušil. ''Nic neříkej, je to tvoje věc. Budu tě podporovat v čemkoliv. Teď pojď svezu tě domů'' usmál se na mě a odemkl auto. Já jsem ho jen objala. ''Děkuju, mám tě ráda Luku'' šeptla jsem mu do ucha. On mi jen dal pusu na tvář a nasedl do auta....

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Oznámení: Jen vám chci říct, že tahle story brzy bude končit ale do budoucna plánuju druhou sérii, jen jsem se chtěla zeptat jestli by o tom někdo měl zájem abych to nepsala zbyečně. Mám rozepsanou ještě jednu povídku a plánuju začít psát ještě jednu až dopíšu tuhle. Jen bych byla ráda, kdyby jste mi dali vědět jestli se mám psát s druhopu sérié nebo ne:) Děkuju všem co to čtete:)