The Dead Rustle

Doby minulé

Probudila se při stmívání v neznámém domě. Z krbu na ni dopadalo oranžové světlo a z vedlejšího pokoje k ní doléhaly tlumené hlasy.

„A proč s ní zů~áváš,“ zeptala se pravděpodobně Nax.

„Kvůli tomuhle,“ následovala krátká pauza, „musím na ní teď dávat bacha, protože jestli se jí něco stane je se mnou šlus,“ zavtipkoval pohotově Will.

„Jsi př~ský“ odpověděla mu kouzelnice.

„Jo, to ty taky. Teda, rozhodně víc než ona,“ Irei s malým povzdechem sklopila oči. Neměla by naslouchat jejich konverzaci.

„Znám Irei. Vím, že může působit přísně ~~~ ~~~žná konzervativně, ale jsem si jistá, že se ti nes~í celou tuhle zkušenost nějak znepříjemnit,“ odpověděla s lehkým soucitem Naxemis.

„Jenže ten,“ snažil se najít správná slova, „ten její přístup,“ odsekl popuzeně.

„Snaž se jí pochopit. Až ji lépe poznáš, porozumíš některým jejím činům,“ pronesla sklesle čarodějka.

„Mám jí poznat, jo? Očividně toho o ní hodně víš. Tak jakou má specializaci?“ vyzvídal Will.

„Já, no,“ následovalo šoupání a zavrtání podlažních prken, „ještě si pro něco zajdu,“ pár kroků a vrznutí dveří.

„~~ ja~~“ Will nejspíš šeptal, přes praskání ohně neslyšela ani slovo.

„Williame, jestli ti sama o své specializaci neřekla, já na to nemám právo,“ vyhnula se otázce Nax než konečně odešla.
Irei odhodila přikrývku a zlehka položila nohy na podlahu. Hlava se jí trochu motala a doslova cítila svůj vlastní pot. Zapíraje se o židli vedle se zvedla. Otevřela dveře do předsíně.

„Irei,“ vzhlédl překvapeně Will.

„Kde to jsme, proč je pořád tady?“ zeptala se a otráveně ukázala ke dveřím.

„Naxemis? My-my jsme v nějaký boudě, je to hnedka u jezera. Ona, chodí sem každej večer, aby ti vyměnila obvazy a tak. Stará se o tebe,“ vysvětloval stále překvapeně Will.

„Stará se o mě,“ opakovala trochu nepřítomně, „každej-každej večer. Jak dlouho jsme tady?“ spojila si konečně Irei všechny informace v hlavě.

„No, asi dva-dva tejdny, zhruba,“ čarodějce se znenadání udělalo mdlo. Přichytila se dřevěné stěny po pravici.

„Irei?“ ozval se hlas ode dveří, „Jsi vzhůru,“ konstatovala s radostí Nax. Nastalo ticho. Těžko říct, zda bylo napjaté, jelikož jediný, kdo se necítil pohodlně byl Will.
Irei byla podrážděná a Nax upřímně šťastná, že je Irei lépe.

„Williame,“ řekli obě čarodějky naráz. Naxemis lehce pokynula rukou, aby dala najevo Ireinu přednost. Ta toho s radostí využila.

„Sbal věci, ráno pokračujeme v cestě,“ v půlce obratu jí ale zastavila Naxina námitka.

„Ještě jsme ti nevyměnila obvazy, nemůžeš odjet,“ strachovala se čarodějka.

„To nebude třeba, cítím se dobře. Už můžeš jít,“ snažila se ji odehnat Irei.

„Irei,“ napřímila se Nax, „trvám na výměně tvých obvazů,“ pronesla s úplně jiným podtónem v hlase. Jakoby se její postoj k situaci změnil. Irei sklopila oči, tušila, že vyprovokuje svým chováním tuto reakci.

„Jistě, fajn,“ svolila nakonec a odešla zpět do vedlejšího pokoje následována léčitelkou.

*****

V pokoji bylo ticho, zatímco si Irei svlékala zašedivělou pracovní košili a Nax připravovala u stolku hojící lektvar.
Látka kouzelnici lehce sjela z ramen a odhalila tak složitě převázané břicho. Naxemis pohlédla na její jemnou kůži a s úsměvem k Irei udělala pár kroků. Rozvázala malý uzlík na rameni a začala obvaz odmotávat.

„Tohle bych zvládla,“ namítla Irei jejíž hlava byla velmi blízko Naxina nádherného krku

„To je v pořádku, ráda to pro tebe udělám,“ podotkla druhá čarodějka, která se co chvíli k Irei přikláněla a zase vzdalovala. Nechala obvaz dopadnout na zem a lehce svou pacientku pohladila špičkami prstů po zádech.
„Lehni si prosím,“ pověděla se sladkým úsměvem. Otočila se pro lahvičku lektvaru a vrátila se zpět k ležící Irei. Obkroužila poraněné místo prsty.

„Hojí se to dobře, ale stejně bych tě neměla nechat odejít. Stehy jsou teprve čerstvě vytažené, rána je ještě moc citlivá.“

„Už nemůžu čekat Nax,“ přerušila ji Irei.
„Nepřijde ti zvláštní, že jsme byly tak blízko tvého jezera? Jdeme na jih,“ vysvětlila jí hned, „přišla jsem ti znovu udělat nabídku. Vrátila jsem se pro tebe,“ snažila se ji přesvědčit.
„Už tě tu nic nedrží, tak pojď se mnou,“ naléhala. Posadila se na lůžku a uchopila Naxinu tvář.
„Já tě prosím.“

„Irei,“ zanaříkala. Něžně stáhla její dlaň ze své tváře. „Nejde to,“

*****

Vyrazili velmi brzo. William byl po balení unavený, a tak usnul jako špalek. Ani Naxemis opouštějící chatu ho neprobudila.
Irei naopak po bezesné noci nemohla Naxin odchod vyhnat z hlavy.