Heart Boom/Yoonmin A/B/O

4

"Hej! Vstávej!" mladý omega ucítil čísi ruce na svých zádech a pak už jen tvrdý pád na zem pokrytou hrubým kobercem, co se snad od založení podniku nevyměnil.

Se zaúpěním otevřel oči a zamžoural směrem vzhůru k fialovovlasé betě, co ho tak nepříjemně probudila a škodolibě se smála jeho grimase.

"Liso?" zakňoural a snažil se vysápat na nohy. Celé tělo ho bolelo že včerejší noci. Bylo toho na jeho nemocné srdíčko moc. Věděl, že už to dlouho nevydrží. Každou noc, když usínal, počítal s tím, že už se neprobudí. Ale zatím byl odkázán trpět další den.

Už to bylo poměrně dlouho, co mu oznámili, že jeho tělo vytváří enzymy rozkládající jeho vlastní tkáně a nachází se v krvi. Jednoho dne, a ten se velmi rychle blížil, budou stěny jeho srdce tak tenké, že až se z posledního pokusí tlouct, praskne.

Transplantace krve by nepomohla, protože problém byl v jeho genetické informaci. Jinými slovy, ten problém byl on.

Další nevýhodou pro něj bylo, že tato prokletá nemov nebyla nakažlivá. Nebyl způsob, jak na někoho tuto kletbu přenést. Takže se Jimin nevyhl denodennímu zneužívání a prznění.

Netušil, co by s ním bylo, kdyby přece jen mohl nemoc předávat. Pravděpodobně by ho zabili, jako vadnou omegu. Nebyl by k ničemu, nebyl by důvod živit ho.

"Šéf mě poslal, abych ti donesla snídani. Tss... Nemysli si, že jen proto, že tu všem umíráš před očima budeš mít nějaké výhody, tohle je vyjímka, příště prý budeš jíst se všemi v jídelně" prskla a hodila po něm müsli tyčinku. Otočila se na vysokém podpatku, který narozdíl od Jimina nosila dobrovolně, vykráčela z pokoje a nezapomněla za sebou hlasitě prásknout dveřmi.

Neměli ho tu rádi. Byl hezčí, než ostatní omegy, také měl původně patřit do skupiny A, nebýt jeho pitomé nemoci díky které také od šéfa dostával určitá privilegia, další věc, proč se na něj ostatní dívali skrz prsty.

S povzdechem donutil své zlámané tělo k spolupráci a postavil se. Věděl, že by se měl zastavit pro 'léky'. Ve skutečnosti jen dostal lok tvrdého alkoholu na zředění krve.

Nevěděl, jestli to skutečně pomáhá, ale odporovat nesměl. Jeho majitel to pravděpodobně neprodiskutoval ani s žádným lékařem, ale černovláskovi to nevadilo. Čas v jeho životě už nehrál roli.

Zaklepal na dveře momentálně jediné alfy, která se v budově nacházela a počkal na vyzvání. Opakoval to samé každý den a tyto formality mu přišli zbytečné, jenže se zdálo, že si jeho pán užívá ten pocit moci nad ním.

"Dále" hrubý znuzený hlas vybídl Jimina k pootevření dveří a vklouznutí dovnitř. Automaticky si v přítomnosti alfy klekl a sklopil pohled.

"Ah, to seš ty. Slyšel jsem, že jsi dneska zaspal" obtloustlý muž se zvedl z poza dřevěného stolu a kolébavým krokem si to nakráčel těsně před malého omegu, který v porovnání s jeho mohutným tělem působil ještě drobněji.

"Tss... Já tě z dobré vůle nechám spát v pokoji a ty si tam ještě nevděčně zůstaneš, jakoby ti to tu patřilo!" štěkne na černovláska, který se pod váhou hlasu přikrčí.

Nenáviděl alfy, bál se jich. Všechny byly stejné... Panovačné, namyšlené a toužily jen po dvou věcech, moci a povolné, poslušné omeze, která by jim dělala dobře kdykoliv by si pískly. Všechny alfy mu jen ubližovaly.

"Koukni na mě!" rozkázal jeho pán. Dnes měl na sobě, jak jinak než laciný oblek, pravděpodobně špatnou napodobeninu nějaké luxusní značky, tentokrát černý. Další známka toho, že dnešní den nebude ničím výjimečný, další den plný utrpení.

Pomalu, jak se na podřadnou omegu sluší, zvedl pohled k očím jeho majitele. "Panebože ty už i jako mrtvola vypadáš. Takhle nemůžeš mezi zákazníky. Zajdi za Lisou ať ti udělá make-up" pokroutil šéf hlavou a obrátil se zpět ke stolu.

"Tady máš, vypij to" podal mu do malých rukou velkého panáka plného nějakého zbytkového alkoholu, který už nemohli prodat. Jimin zdržel dech, aby k té tekutině nemusel čichat a nevyzvrátil i to málo, co měl v žaludku a na pár srků sklenici vyprázdnil.

"Výborně a teď zmiz, mám práci a ty určitě taky" alfa mu vytrhl sklo z rukou. Černovlásek na nic nečekal, zvedl se na nohy a s pokornou poklonou se vypařil z místnosti.

Další položkou v jeho denní ruštině byl úklid hlavního sálu. Správně to měla dělat Lisa a ostatní bety a on se měl s omegami připravovat na večer, ale každý ho rád využil pro jakékoliv služby a tak tato práce připadla jemu.

Cestou ke kumbálu na košťata se málem srazil s fialovovlasou berou "Dávej pozor!... Zamíst, vytřít, utřít stoly, jako každý den. A pořádně rozumíš?" varovně mu zašermovala ukazováčkem s fialovým gelovým nehtem před obličejem.

Jimin si pamatoval, když i jeho chvíli nutili mít tuto odpornost na rukou. Ale po tom, co omylem poškrábal jednu alfu toho nechali. Nebylo to nic strašného, ale dostal za to pět ran bičem přímo od šéfa.

"Pán chce, abys mi na večer udělala make-up" špitl omega a sklonil pohled ke svým ošoupaným botám, které měl ale tisíckrát raději, než nějaké podpatky.

"Hmm... Jo, to by chtělo, vypadáš strašně. Nemůžu uvěřit, že jsi tu stále hlavní atrakce" kriticky sjela jeho třesoucí se, pohublé tělo pohledem. Jimin moc dobře věděl, co se jí honí hlavou.

Špína, děvka... Snad už brzo chcípne

"Ale já..." černovlásek se zoufale pokusil bránit jejím zraňujícím slovům. "Jasně, ty za to nemůžeš... Tak poslouchej, můžeš být jedině rád, že se tě vůbec někdo ujmul. Myslíš si, že je jednoduchý všem vysvětlovat, že tu sračku od tebe nemůžou chytit? Bez šéfa bys už byl mrtvej!" zabodla mu svůj ukazováček do hrudi.

Omega slabě vzlykl. Věděl, že měla pravdu. Lepší osud někoho jako je on nemohl potkat. Má kde spát, co jíst a vypadá to, že ho tu nechají dožít. Jiní by ho vyhodili na ulici, nebo zabili.

Sice nebylo legální jen tak někoho zabít, i když se jednalo o omegu, ale se správnými papíry, například o jeho nepoužitelnosti, by ani nesměl odporovat. Byl by jako zločinec odsouzený na smrt. Čekal by ho stejný osud jako vraha.

"A teď jdi, do večera máš co dělat" kývla Lisa směrem ke kumbálu, kam měl před chvílí namířeno.

***

S hotový makeupem, oblečený jen v krajkových kalnotkách, krátké sukýnce a kozačkách s vysokým podpatkem seděl v provizorním zásulisí.

Ještě samozřejmě nechyběla stuha kolem krku, přestože ten byl dle všeho na omegách nejpřitažlivější a obvykle se nechával odhalený.

Jemu však jeho majitel dal stuhu. Možná jako provokaci pro všechny nadržené alfy připravené se na něj vrhnout jako hladové šelmy na svou kořist.

"Jdeš na scénu" přišel za ním pán osobně. Co Jimina zarazilo asi nejvíce bylo, že jeho oblek pojednou vypadal opravdu dobře. Žádné křivé švi či nerovnoměrně vycpaná ramena.

"Soojin mi oznámil, že dnes je tu někdo opravdu bohatý, takže se snaž" přikázal mu varovným hlasem. Vlastně mu říkal Buďto tu ten chlap utratí nechutnou částku, nebo to schytáš ty. Ano, to byl on... Park Jimin, boxovací pytel.

Ták... Já vím, že to zbytečně prodlužuji, ale přijde mi fajn, seznámit vás trochu s postavami, než se vrhneme na hlavní zápletku a přísahám, že ta už začne v další kapitole.

BloodyPrincess