Heart Boom/Yoonmin A/B/O

7

Yoongi stál sám před dřevotřískovými dveřmi, oprýskanými od barvy. Netušil, proč prostě nevejde dovnitř, jako vždy a čeká snad na pozvání, které ani nemělo přijít.

V ruce svíral klíček s plastovou vysačkou s ledabile napsaným číslem sedm. Momentálně je nepotřeboval, protože zámek byl odemčený.

Jediné, co musel udělat, aby se dostal k mladé omeze, bylo stlačení kliky a otevření. Jenže to z nějakého důvodu neudělal. Možná se bál, v jakém stavu tam chlapce najde.

"No tak Yoongi, jseš přece alfa!" zašeptal si pro sebe, aby se povzbudil. Zhluboka se nadechl, vydechl, narovnal ramena a otevřel dveře před sebou.

Pokoj byl větší, než na podobný podnik očekával. Velká, červeně povlečená postel s černou konstrukcí minimálně pro tři lidi, na zemi černý chlupatý koberec. Zdi byly vymalované v téměř stejném odstínu červené, jako bylo povlečení a dokonce tam byl i černý minibar a stejně barevné dveře vedoucí asi do koupelny.

Co ho ale překvapilo, byl v pokoji zdánlivě sám, přestože místnost vyplňovala nádherná vůně omegy.

Obvykle, když už měl dle slov omegu připravenou v pokoji, čekala na něho na kolenou před postelí, ale tady byl před postelí jen koberec.

Zamteně nakrčil obočí, když si najednou všiml prudkého pohybu na posteli. Drobná omega se snažila dostat dolů, snad aby před ním opravdu mohl padnout na kolena.

"Ne, ne, ne... Zůstaň ležet, ano?" Yoongi přispěchal k malému černovláskovi. Ruku mu položil na nahou hruď a zatlačil ho zpět do peřin.

Omega rychle zvrátil hlavu na stranu a odmítl mu věnovat pohled. Nebyl k tomu výzván, nesměl. Bylo vidět, že se Yoongiho bál.

Alfa ho jemně chytl za bradu a něžně mu otočil hlavu a uvěznil jeho pohled v jeho očích. Byl nádherný, upíral na něj smutné, vystrašené oči a zhluboka dýchal.

"Klid, ano? Nic ti neudělám" pohladil ho konejšivě palcem po tváři a užíval si hebkost jeho pokožky, i když byla pokrytá lehkou vrstvou make-upu.

Omega se pomalu začal zklidňovat a uvolňovat. Cítil, jak mu pod rukou na jeho hrudi povolují drobné svaly. Konečně dýchal pravidelně a v jeho očích se na chvíli mihl pokoj.

Černovlasý alfa si tělo pod sebou prohlédl. Stále měl na sobě jen krajkové kalhotky a ty vysoké kozačky s odporně dlouhými podpatky. Vypadalo to na něm sice skvěle a sexy, ale věděl, že se kvůli tomu musí omega cítit špatně.

S povzdechem se narovnal a přetáhl si přes hlavu svou drahou mikinu, pod kterou měl už jen lehké tílko, ale v místnosti bylo příjemně teplo.

Omega si ale jeho činnost vyložil úplně jinak, než byla zamýšlená. Rozklepal se a znovu sklopil hlavu. Tichounce vzlykl, snažil se, aby to nebylo slyšet, no Yoongiho smysly byly lepší, než smysly omegy, nebo bety.

Moc dobře věděl, co si drobný chlapec myslel, že bude následovat, jenže ten prcek byl ve stavu, kdy by si to Yoongi ani neužil. Neměl rád, když se ho omegy bály a nechtěl jim ublížit.

"Neboj se, řekl jsem, že ti nic neudělám" povzdechl si. Natáh k třesoucímu se tělíčku ruku, objal jo okolo úzkých ramen a vytáhl ho do sedu. Vyzdvihl mu ruce a mikinu mu oblékl.

"Lepší?" znovu pohladil chlapce po tváři a lehce se na něj usmál. Omega se v mikině vyloženě ztrácel. Rukávy mu byly dlouhé a spodní lem by mu sahal až ke kolenům, kdyby se postavil.

"D-Děkuji" zašeptal tenkým roztřeseným hláskem a více se do oblečení zachumlal. Dlouho na sobě neměl nic tak pohodlného a měkkého.

Alfa si jen povzdechl a sechnul se k štíhlím nohám přímo vybízejících k pohlazení, které si také neodpustil. Omega byl pečlivě oholený a jeho kůže byla heboučká. Bylo vidět, že o sebe i v takových podmínkách dbá.

"Musí být nepohodlné, viď?" chytil okraje chlapcových kozaček. Byly z levného, lesklého materiálu. Platforma a podpatek se zdály být vyrobeny z plastu. Chození v nich chlapci muselo ničit chodidla.

"Ano" strohá slovní odpověď, na kterou na kterou byly všechny omegy naučené. Nic jiného od něj Yoongi nemohl ani čekat.

"Sundám ti je, ano? Jen ty boty, nic jiného" pohladil alfa chlapce po odhalené části stehna. Byl tím maličkým stvořením zcela fascinován. Každá jeho křivka byla dokonalá.

"Ano" Yoongi doufal, že ten hlas uslyší více, než jen při krátkých odpovědích, jenže černovlásek se ho bál. Aby taky ne, očividně nebyl zvyklí na vlídné zacházení.

Alfa tedy pomalu rozepl zip, na vnější straně a začal odhalovat omegy lýtko, užívaje si každý milimetr nově odhalené kůže. Dokud svými prsty nemohl polaskat i drobounké chodidla.

To samé zopakoval i u druhé nohy a obě kozačky odhodil někam do kouta, aby jim nepřekážely. Sám si vylezl k zmatené omeze.

"Jak se jmenuješ?" Yoongi se opřel o čelo postele a mezitím co čelil vyjukanému pohledu drobečka před ním, přitáhl si jeho tělíčko zády na hruď, do objetí.

"J-Já... Jimin, pane" stále držel své tělo ztuhlé a v pozoru. Nemohl být v této roli příliš dlouho. Omegy si obvykle po roce nebo roce a půl zvykly, ale on se děsil každého doteku.

"Nemusíš se bát Jimine, neublížím ti" mile ho objal kolem pasu a hlavu si položil na rameno a nasál tu příjemnou vůni, kterou omega vydávala. Bylo mu takto dobře, momentálně nic víc nepotřeboval ani nechtěl. Bylo to zvláštní, ale byl Jiminem úplně zfetovaný.

"A to oslovení už od tebe neschci slyšet, dobře? Říkej mi Yoongi" přiložil nos k úzkému krčku a nasál ten nezaměnitelný pach. Jimin nebyl v heatu a přesto na něj takto působil.

"Dobře" Yoongi si vzpomněl na slova toho nechutného muže a na injekci v jeho kapse. Nedokázal pochopit, jak se k tak úžasnému stvoření mohli chovat tak... odporně.

Zároveň si také vzpomněl na jeho nemoc. Nemohl uvěřit tomu, že do dvou měsíců měl omega opustit svět. Vždyť byl tak mladý, nemohlo mu být přes dvacet.

Jimin povolil ztuhlé svaly a oddal se do příjemného objetí. Přirozeně se jako omega cítil v nenásilné přítomnosti alfy příjemně a bezpečně.

"Jimine? Možná ti to bude nepříjemné, ale... Chci si s tebou promluvit... O tobě"

Dneska jsem toho moc nenapsala, ale...

Konečně se setkali

Co na to říkáte?

No dneska mi to moc nemyslí, takže to raději nechám takto, než napíšu nějakou kravinu.

BloodyPrincess