Twilight Sága: Soumrak

5. Jen chřipka

,,No nazdárek!" vyjekla radostně Alice a nějak ignorovala fakt, že jsem mokrá a objala mě. ,,Už jsem měla starost, jestli žiješ. Tady jsme vám něco přinesli," dodala energicky jako vždy a pak mi do rukou vrazila velkou krabici plnou lahodných zákusků. Cítila jsem jahody, čokoládu a tvaroh a náhle se mi břicho rozezvučilo přes celou předsíň.

,,Páni, tady má někdo hlad," podivil se Alex se smíchem a já se trochu zastyděla. ,,Nejedla si před bazénem?"

Pokrčila jsem rameny. ,,A co jako?" Pak se mi kolem těla omotaly další ruce.

,,A mě jako by sis ani nevšimla," prohlásila Bella na oko smutně.

,,Taky že ne," zazubila jsem se škádlivě.

Dotčeně si položila ruku na srdce. ,,Teda, ty jsi dnes ale příjemná."

,,Jako bych nebyla vždycky," zasmála jsem se a pak se obrátila na patě a zamířila do kuchyně. ,,Chcete něco? Krev, krev nebo krev? Jo a někde mám od Carlisla možná ještě nějakou krev."

,,Opravdu vtipné, vážně." Alice si založila ruce na hrudi a skrz přimhouřené oči mě sledovala.

,,Mně to vtipné přišlo," poznamenal pobaveně Alex. Spokojeně jsem se k němu obrátila a poplácala ho po rameni za poslušnost.

Alice na něj upřela zamračený pohled a pohrdavě si odfrkla. ,,Jasně, ale to jen proto, že s ní chodíš. Tobě to musí připadat vtipné!'' Na to jen Alex zakoulel očima a na mou prosbu, jestli by mohl vzít talířky, okamžitě vyhověl. ,,Podívej, jak ji poslouchá, Bello! Asi sem pošlu Jaspera na převýchovu.''

Bella se zasmála a položila jí ruku na rameno. ,,Jasper by to potřeboval asi nejméně z nás všech. Pošleme sem spíš Emmeta,'' řekla. ,,Ale děkujeme, Lavo, nic nechceme," dodala a pak spolu s Alexem zamířila do obýváku, načež jsem je i s Alice následovala.

Rychle jsem se ještě zaběhla převléknout do suchého oblečení, což po mně Alex zopakoval. Alice mne neustále podezíravě pozorovala, až mi to lezlo na nervy. Snažila jsem se nedat najevo své divné rozpoložení, a tak jsem ihned začala vychvalovat dorty, které přinesly. ,,Hm, dneska si pochutnám, jak tak vidím. Moc vám děkuji."

,,Brzdi, otesánku, brzdi... Víš ty vůbec, kdo já jsem?" A je to tady. ,,Já věštím, holka. Lidi mi říkají jasnovidka a nebo taky upíří médium."

Zamračila jsem se a napila se vody, kterou jsem si přinesla. ,,Nikdo ti tak neříká, Alice."

,,V mých snech ano," zavrčela. ,,Každopádně, přede mnou to neskryješ. Co tě žere, hm?"

,,Prosím?" zvedla jsem překvapeně obočí a dělala, že netuším, o čem mluví. Nandala jsem si na talířek čokoládový dort a začala ho do sebe s chutí ládovat. Snažila jsem se s nikým nenavázat oční kontakt a věnovala se jen chutnému dezertu. ,,Je fakt skvělý, snědla bych ho klidně celý. Kde že jste to koupili?"

Bella mě zaraženě pozorovala. Netušila, co skrývám a proč o tom ona ještě neví, protože jsem jí vždy říkala všechno. A já jí to chtěla říct, vážně ano, ale tohle nebylo téma na drbání s kamarádkou. Nebylo to nic, z čeho bych byla štěstím bez sebe a hned se s tím běžila svěřit. Byla jsem nemocná, ale neměla bych být, moje tělo na to nebylo stavěné. Nebylo stavěné na nic z toho, co se se mnou dělo. Lavaris, my dvě si promluvíme, pomyslela si a schválně stáhla štít, abych její myšlenky slyšela. Odkašlala jsem si a dál se nezaujatě cpala dortem. Proč si jen myslela, že to chce vědět?

,,Nehraj to na nás. Co se děje? Bella říkala, že ti nebylo dobře," promluvila znovu Alice.

,,Už zase?!" obrátil se ke mne prudce Alex a jeho tvarohový závin mu málem spadl na zem.