Mitch Hale - Začátek Konce

Spojení

Díval jsem se na to s ohromeným výrazem ve tváři. Najednou se přede mnou objevil obraz..
Seděl jsem na parapetu s tím klukem, kterého jsem právě ochránil. Neslyšel jsem, co říká. Viděl jsem, jak si přede mě klekl a odhalil prsten na ve své dlani. Tentýž prsten, co jsem měl na ruce. Moje já přikývlo a on mi ho navlékl na prst. Poté mě políbil..
Zatřepal jsem hlavou a obraz zmizel.
„Co se to se mnou děje? Kdo to sakra je?“ Mumlal jsem.
Mé srdce bilo jako o závod. Snažil jsem se uklidnit. Mé oči znovu zamířily ke kroužku na mém prstu. Kousl jsem se do rtu. Potřeboval jsem to vědět. Kdo je to?
Přemístil jsem se k otci. Věděl jsem, že ucítí mou přítomnost. Zrovna tvořil horu někde na zemi. Nerad jsem jej rušil při práci, ale hryzalo mě to v hlavě.
„Tati..“ Řekl jsem.
Otočil se ke mně a jeho hnědé oči se na mě mile podívaly. „Co se děje, synku?“
„No.. Prosím.. Řekl bys mi... Co se se mnou dělo na Zemi? Máma mě vyhnala, že?“ Zeptal jsem se tiše.
Nechal práce a přešel ke mně. Luskl prsty a kousek od nás se vytvořily dva pařezy. Ukázal na ně.
„Nechceš se posadit?“ Zeptal se.
Přikývl jsem a šel tam. Měl jsem tolik otázek. Mezery v mé paměti.. Mátly mě. Potřeboval jsem vědět.
„Ptal ses, jestli tě Amser vyhnala..“ Začal otec.
Amser byl název pro čas v keltštině. Otec ji tak oslovoval.
„Pravdou je.. Že pokud zjistí, že jsem ti o tom řekl, nejspíš za to budeme pykat oba. Ale narozdíl od ní, já tě nechci nechat v nevědomosti. Před devíti sty lety jsi pomohl jedné dívce vzpříčit se moci času.“ Řekl.
Vybavil jsem si hnědovlasou dívku s asijskými rysy.
„Noshiko..“ Zašeptal jsem.
„Cože?“ Zeptal se otec.
Potřásl jsem hlavou. Nevím, co to bylo za jméno. Odkud se vzalo. Bylo pro mě podstatné? Nebo to byla jen náhoda?
„Tvá matka se rozzuřila a poslala tě na zem s tím, že máš chodit po zemi a provádět svou práci tam. Chtěla, abys pozoroval, jak zestárne a zemře. Jenže si neuvědomila, že ona je kitsune. Takže moc nestárne. Řekl jsi té dívce o sobě a žili jste spolu. Po nějaké době jste si však uvědomili, že by váš vztah mohl být nebezpečný a tak jste se rozhodli se rozdělit a zapadnout mezi ostatní. Postupně jsi zapomněl na to, jaké to je milovat. Potom jsi, ale potkal vlkodlaka.. Který obměkčil tvé temné srdce a znovu ti ukázal, jaký to je pocit.“
„Derek Hale.“ Řekl jsem tiše. Vzpomínal jsem si. Já si vzpomínal! Na Dereka. Na svou lásku. Jak jsem mohl zapomenout? Přejel jsem prsty po kroužku. Triskela byla poškrábaná, ale věděl jsem.. Teď už jsem věděl, co znamená.
„Musím se vrátit.“ Řekl jsem a rychle vyskočil na nohy.
Vzpomněl jsem si.. Nechal jsem mu vzkaz.. Musel jsem.. Musel jsem před bránu.
„To nebude tak snadné.“ Zavrtěl hlavou otec. „Sám moc dobře víš, co se s tebou stane, pokud vyjdeš ven.“
Věděl jsem. Varoval jsem ho tím dopisem. Věděl jsem, ale, že i tak mě bude hledat.
„Musím zpátky.“ Řekl jsem otci a prosebně se na něj zadíval.
Povzdechl si. „Tvá matka mě sice zabije, ale.. Já to začal a já ti to taky pomůžu dokončit. Pomůžu ti dostat se ven.“
Objal jsem ho. Poprvé po tisících let jsem objal svého tátu. Vážně jsem právě řekl tátu? Cítil jsem, že se v něm něco změnilo. Nebyl jako matka. Nechtěl mi bránit.
„Tvá matka nechápe, že sis našel někoho, kdo je ti dražší, než cokoliv jiného. My byli spojeni osudem. Nemohli jsme si vybrat. Ty, ale na výběr máš. Dostanu tě ven. Ještě jednou. Tentokrát tě určitě ochráním. Po tom, čím sis prošel si to zasloužíš. Zvládneme to. Slibuji..“ Zašeptal.
Tekly mi slzy z očí. Uvidím ho! Uvidím znovu Dereka!
„Děkuji... Tati..“