Heart Boom/Yoonmin A/B/O

13

"Jimine? Pojď, ukážu ti tvůj pokoj" mladá omega, který si právě prohlížela nové bydlení, se odvrátil od obdivování jednoho z obrazů a obrátil se na usměvavou betu.

"J-Já budu mít svůj pokoj" překvapeně zamrkal velkýma očima a málem mu i spadla brada, jak ho tato informace překvapila.

Byl zvyklý spát ve stísněné přespávárně pro omegy, kam je byli schopni nacpat hlava na hlavu, jen aby je po zavírací době někam uklidili.

I když Jimina poslední dobou občas nechal šéf přespat v nějakém z pronajímaných pokojů, protože byl vždy tak vyčerpaný, že už ani nebyl schopen vstát.

"Jistě, pan Yoongi myslel, že by jsi ocenil nějaké soukromí a sám ti ten pokoj vybral" usmála se na zmateného černovláska.

Nechtěla si ani představit, odkud ho pán domu sebral, když byl tak překvapený z věcí jako byla teplá snídaně nebo vlastní pokoj.

"Děkuji" omega se plaše usmál a sklonil hlavu. Nebyl zvyklí příjmat takovouhle péči. Připadalo mu, že se kolem něj najednou všichni točí, jako by byl něčím důležitý.

Přitom byl jen... Omega. Malý omega Jimin, děvka, boxovací pytel, umírající odpad. Něco, z čeho byla potřeba vyždímat poslední kapička zisku dřív, než bude příliš pozdě.

"Ale Prosímtě, je tu tolik prázdných pokojů, že by sis klidně mohl zabrat dva" mávla beta rukou pro odlehčení situace, protože Jimin se zdál poněkud nervózní.

Nakonec přezevše zvédavou omegu dovedla k dveřím naproti Yoongiho ložnici. Už jen dubové dveře vypadaly dražší, než veškeré vybavení rudých pokojů, na které byl zvyklý.

Marry stačila kliku a pustila omegu dovnitř. Ten nestačil valit svá roztomilá očka. Vše bylo tak veliké a krásné.

Dvě zdi byly pastelově modré a zbylé dvě bílé. Podlaha byla světlounce šedá a přes ponožky, mohl omega cítit, že i vyhřívaná.

Nábytek byl ze světlého dubového dřeva. Veliká skříň, kam by Jimin mohl nakládat společný majetek všech omeg, které byly v klubu a ještě by spoustu místa zbylo.

Veliká postel, na kterou by se z Jiminova pohledu naskládalo alespoň šest lidí, s modrým povlečením a spoustou bílích a šedých polštářků. Před ní na zemi ležel modrý, chlupatý kobereček.

Stejně jako u ložnice pána domu se i tady nacházelo veliké okno s výhledem do nádherného parku a pod ním ještě menší psací stůl.

"T-To je..." omega nedokázal své pocity popsat. Sám takový pokoj přeci nemohl využít. Byl na něj moc veliký. Vždyť by tu mohl pohodlně žít i s dalšími pěti, nebo šesti omegami.

"Támhle, za těmi dveřmi, máš koupelnu" hospodyně ukázala na podobné dveře, kterými vstoupili. Omega si jich napoprvé ze samého úžasu ani nevšiml.

"Tak co, líbí se ti?" žena se na drobného chlapce usmála a lehce ho popostrčila více do místnosti, protože ten vypadal, že ji hodlá jen mezi dveřmi obdivovat.

"Ještě není plně vybavený, pan Yoongi ti sem určitě ještě něco pošle, ve skříni máš zatím jen pár jeho věcí, budou ti asi velké, ale Yoongi s tebou určitě půjde brzy nakupovat" Marry Jimina šokovala čím dál tím víc, až se místy bál, že to jeho srdíčko nezvládne.

"Ale já... To nejde!" omega vypískla a začala couvat zpět ze dveří, ale zastavila ho ruka mezi jeho lopatkami a silný pach alfy hned za jeho zády.

"Proč by nešlo?" dlaň se z jeho lopatek přemístila na jeho rameno, stejně jako mu ta druhá zajela do hebkých černých vlasů.

Omega překvaptením ztuhl. Netušil, jak dlouho už byl pán domu v místnosti a vyděsilo ho, že ho po celou tu dobu necítil. Správně by měl pach alfy rozpoznat na několik metrů. V případě takto silné alfy i několik desítek metrů.

Nakonec se ale Jimin uvolnil a poddal doteku. Narozdíl od ostatních alf, se kterými měl tu čest a děsili ho, Yoongi na něj působil uklidňující a bezpečným dojmem. Přesně tak, jak měla alfa na omegu působit.

"Zítra tě vezmu do centra, koupíme ti něco na sebe, protože moje věci na tobě budou vyloženě vyset. A zajdeme k doktorovi pro nějaké pořádné léky, ten adrenalin už ti nepíchnu" černovlasý zavrčel při pomyšlení na to, jak tím tomu chudáčkovi vědomě ubližovali.

"Ano, pane" Jimin sklonil hlavu ke svým nohám. Pokora a slovní odpovědi, přesně tak, jak byl naučný. Nevnímal to jako něco ponižujícího, byl omega a omegy se tak prostě chovali.

Jenže Yoongimu se to nelíbilo. Neměl rád, když ho omegy oslovovali pane, nedívali se mu do očí a celkově se chovali tak podřadně.

S povzdechem vymotal ruku z černých kadeří a otočil si drobné tělíčko čelem k sobě. Marry už dávno odešla ač to ani jeden z nich nezaznamenal.

"Jimine podívej se mi do očí" vybídl jemně mladšího chlapce, který bez myšlenkovitě okamžitě uposlechl a upřel svá karamelová očka do těch Yoongiho.

"Vypadá to, že budeme muset zavést nějaká pravidla" omega ucítil opatrné prsty na jeho tváři přejíždějící od ucha ke rtům.

Byl na doteky alf zvyklí. Všichni na něj chtěli sahat a bylo jedno, jestli je mu to příjemné, nebo ne. Ale Yoongi se ho dotýkal zcela jinak, než ostatní, jemně a ohleduplně.

"Ano pane" Jimin zcela omámeně kývl a za žádnou cenu nespouštěl pohled z tmavých očí před ním. Přirovnal by je k ebenovému dřevu, ze kterého měl ve svém starém domě postel. Nebyl to ani rok a on už si přestal vybavovat květiny ve svém pokoji.

"Takže za prvé Jimine, neříkej mi pane, tykej mi, jsem Yoongi" alfa se milé usmál a odhalil drobné zoubky. Věděl, že ten úsměv se na alfu nehodí, vypadal až příliš roztomile, ale pro Jimina byl ochoten obětovat.

"Ano... Yoongi" usmál se nazpět. No alfa mohl odpřísáhnout, že krásnější úsměv neviděl. Omega přivřel své oči a roztáhl plné rty.

"Další... Uh... Prostě se chovej přirozeně, jako bych nebyl alfa a ty omega... Navíc, jsi teď neskutečně bohatý, můžeš si dovolit, co chceš, nenech se ničím a nikým omezovat, ano?" alfa netušil, jak správně formulovat věty, aby jim Jimin porozuměl

Omega byl Yoongiho slov šokován. Němě zíral na alfu před ním. Od začátku netušil, proč tu je, nebo co se po něm chce. No teď byl ještě zmatenější.

Najednou měl možnosti. Posledních pár měsíců za něj vždy rozhodovali jiní a on byl jen zbožím, co nemohlo odporovat. A tento alfa mu pár slovy otevřel svět.

Jen už nezbýval čas na to ho prozkoumat.

No, trvalo mi to dlouho, co?

Ani nevím proč, protože na školu stejně tak trochu kašlu a času mám poměrně dost...

Asi mi jen chyběla ta správná inspirace... Kdo ví?

Přesto doufám, že se vám to líbilo a budu ráda za jakoukoliv kritiku.

BloodyPrincess