Nový Život

1. Kapitola

Jako každý den jsem se probudila s vyzvánějícím telefonem vedle hlavy, který hrál každodenně při vstávání na letní brigádu nepříjemnou melodii. Zmáčknu na mobilu ,,konec", na což se překulím na záda. Chvíli jen tak přemýšlím, ale nakonec se přemůžu a zvednu se z postele. Vyndám si ze skříně šedou mikinu s kapucí po bratranci, roztrhané džíny, podprdu, kterou si myslím, že skoro ani nemusím nosit, ale kvůli odsudkům ostatních musím, modré triko s krátkým rukávem a černé boxerky (Nějaký mi zbyly po bráchovi. No a co jsou pohodlné) a hnědé ponožky.
Všechny tyhle věci si obléknu a jdu se podívat do koupelny do zrcadla, kde uvidím 17 letou holku s 172 cm, tmavě zelenýma očima a hnědýma rozcuchanýma vlasama, který si stáhne gumičkou do culíku.
Pádím dolů na snídani, kde vyndám ze spíže ,,MÜSLI", podám si misku a začnu jíst. Jen tak pro informaci
nemám moc ráda mléko, takže si ho do ,,MÜSLI" zásadně nadávám plus, že nemám ráda, když jsou ty lupínky rozmočené.
Potom, co v misce zbydou jen drobky se rozejdu k mému pokoji, kde cestou potkám mého staršího bráchu Chrise v modrém kostičkovaném pyžamu. Ten si ještě rukou protírá oči a nahlas zívá. Je o něco vyšší, má stejně hnědé vlasy jak já, ale oči má tmavě modré.
S úsměvem se na něj podívám a pozdravím ,,Dobré ráno bro. Dobře vyspanej?" On se jen usměje a zažvatlá ,,Bré ráno.", a jde směrem ke kuchyni.
Je hrozně super, kdyby si mě nevzal do péče, když nám zemřeli rodiče, asi by jsem skončila u nějakých pěstounů. Má i jedno menší tajemství, které vím jen jeho kámoši, já a jeho polovička a to je, že je bisexual. Popravdě mu i trochu závidím, protože podle mě být gay je super, ale jsem holka, takže se téhle orientace nemůžu ani prstem dotknout. Jinak si s ním ve všem rozumím. On mě i původně navedl na sledování anime, ale k yaoi jsem se přivedla sama. Dokonce mi zajistil  brigádu u svého kamaráda Lea v cukrárně, který potřeboval výpomoc. Jak to brácha uslyšel, tak mu mě hned nabídl, protože věděl, že v létě nemám nic na práci, kromě toho, že spolu pojedeme zítra tábořit s jeho kamarádama a jeho klukem. Konečně jsem dost stará vždycky jsem musela být mezitím, co brácha odjel u tety, ale teď už můžu jet a nenechám si ujít jedinou příležitost si to tam s nima užít.
A tak si teď beru bundu, oběd a obouvám boty v předsíni, než půjdu ven do deště po cestě do práce.
V rychlosti zavolám na Chrise ,,Ahoj" on mi to rozloučení oplatí a já se mezitím stratím za dveřmi, kde mraky tvořili bílošedou oblohu s padajícími  kapkami vody na zem. Jdu rušnými ulicemi s davem lidí s deštníky a pláštěnkami než dojdu před schody malé modrobílé cukrárny s velkým nápisem ,,Nebeské cukrovinky" s malou sušenkou nad písmenem ,,i", která značila tečku.
Zatlačila jsem do dveří, po kterých se rozezněl zvonek s běžným hláskem, který mě vždy zdraví při příchodu do cukrárny.
Po vstupu je na mě upřen pohled Lea, který právě dával pytlíčky se sněhově bílými pusinkami do police s dalšími sladkostmi.
,,Ahoj Alex." Zavolal na mně.
Já jsem se na něj obrátila při navlíkání si kuchyňské zástěry, která byla součástí pracovního oděvu. A pozdravila. Leo je moc hodný kluk už od pohledu. Byl asi o 5 cm větší než já. Měl světle hnědé vlasy, trochu nazelenalé oči.
Následně mě zavedl do skladiště a ukázal všechny nové věci, co nám ráno přivezli. Po rostřídění všech zákusků, co nám přuvezli, mě dal Leo za pokladnu, kde naproti mněplatili usmívající zákazníci, zatímco Leo rovnal zboží do regálů.
Ani jsem se nenadála a už jsem měla po směně. Ještě jsem pomohla Leovi utřít podlahu, přičemž se mi nabídl, že mě doprovodí domů.
Já jeho nabídku s radostí přijala při zametání, u kterého jsem se kroutila v rytmu písničky, která hrála v rádiu.
Vyšli jsme z cukrárny, kde jsme se vypravili směrem k mému domu pod svitem hvězd a pouličních lamp. Vedle branky jsme se rozloučili a zamávali před odchodem.
Se zámčením dveřím mě přivítal pozdravem brácha, který připravoval jídlo na příšťí týden ve stanech.
V kuchyni na barmanském stolku na mě čekala večeře, která byla složená z rýže, omáčky a kuřecího plátku masa. Já jsem jenom v rychlosti pověsila bundu, vyzula boty a dala misku na oběd do myčky, abych mohla hned jít ke stolu a najíst se, ale ještě před tím mě zastavil brácha, který se mě zeptal ,,Tak jak bylo v práci?". Já odpověděla. ,,Jo, bylo to tam v pohodě." Potom jsem se zakousla do kuřecího plátku s rýží a po celých patnácti minutách jezení jsem nemohla vůbec mluvit, díky čemuž jsem nedostávala žádné další otázky. Tak tedy Chriss odešel na počítač hledat Boku no Hero Academia, protože jsem se s ním domluvila, že se na to podíváme
Jak jsem dojedla, odešla jsem do svého pokoje si vzít pyžamo do sprchy, kde si umyji i vlasy, kvůli nepoužitelnosti sprch na přísťí týden při táboření.
Po sprše jdu v pyžamu a ružníkem na hlavě do pokoje za bráchou, který už nesl do své postele popcorn a Colu. Lehla jsem si jako první a brácha si ke mně přilehl. Pustili jsme si první díl a asi v půlce druhé série, kde právě Deku zjistil jak používat svojí 5% sílu schopnosti správně, jsem Chrisovi usnula na rameni.

Omlouvám se za pravopisné chyby, které najdete v textu a moc vám děkuji za přečtení. Je to můj první příběh, tak doufám, že se bude líbit. Ještě jednou děkuji a těšte se na další kapitolu.