Teď pojď svezu tě domů'' usmál se na mě a odemkl auto. Já jsem ho jen objala. ''Děkuju, mám tě ráda Luku'' šeptla jsem mu do ucha. On mi jen dal pusu na tvář a nasedl do auta....
(Pohled Dylana)
Sedím tu už několik hodin, mám hroznou kocovinu a nejradši bych sám sebe za živa pohřbil. Jsem takovej idiot, když už se zdálo, že bych mohl mít normální život a s holkou, kterou miluju tak to celý poseru. Jo, víš, že si za to můžu sám a, že mi to vůbec nemusí odpustit ale udělám všechno abych jí dokázal, že něco takového už neudělám a, že miluju jenom jí. Z přemýšlení mě vytrhli dveře, které se otevřeli a v nich stál ten samý chlap co mě zatýkal. ''Tak pane O'Brien, tady mi to podepíšete a můžete jít, dobře? Dostavíte se sem v pondělí dopoledne ještě kvůli nějakým drobnostem.'' podal mi papír a propisku. Vzal jsem si papír do ruky a četl si ho. ''Váš dluh činí 12 000 dolarů'' .. Ty peníze sice mám ale nemůžu jim je jen tak dát, bylo by jim to určitě divný, kde jsem je vzal a já nepotřebuju aby se mi šťourali v životě. Vzal jsem si do ruky propisku a podepsal jsem papír. ''Děkuju, můžete jít'' ukázal na dveře a vzal si papír.
Vyšel jsem ven a rovnou jsem si vzal taxi na odtahové parkoviště, kam mi odvezli auto. Sám se divím, že jsem ve svém včerejším stavu dokázal řídit a nikomu se nic nestalo. Musím se pak stavit za Sam, když mám příležitost, že mě nevyhodí ale nejdřív musím mluvit s Loganem. Konečně jsem dojel na místo a vyzvedlo si svoje auto.
Cestou jsem přemýšlel co řeknu Loganovi, jestli mu řeknu, že končím a, že chci odjet se Sam co když Sam nebude chtít? Vůbec nevím co mám dělat. Už jsem byl skoro na místě ale začal mi zvonit mobil. ''Jo?'' vzal jsem ho. ''Čus kámo, dneska večer jdeme do toho novýho klubu, nezapoměl si že ně?'' ozval se Shawn. Kurva jasně, že jsem zapoměl! ''Jasně, že ne kámo budu u tebe v 8!'' řekl jsem a zavěsil. Na to dneska fakt nemám náladu ale nic jinýho mi nezbývá. Už jsem skoro u Logana, musím to dát!
Vystoupil jsem z auta a šel k domu, je to tu skoro na samotě okolo asi 3 kilometry není nic jen les. Přesně dům pro někoho jako je Logan. Stoupl jsem si ke dveřím a zazvonil. Po chvíli jsem slyšel kroky a pak se otevřeli dveře. ''No tedaaa, naše televizní hvězda se ukázala.'' ironicky se zasmál a pustil mě dál. Jo jasně chápu, že je nasranej kdyby se na mě policajti nějak zaměřili, mohli by přijít i na něj. ''Sedni si a vysvětli mi kurva, jak si mohl udělat takovou píčovinu!'' skoro zařval. Já jsem si sedl a koukl jsem se na něj. ''Neřvi na mě, já se tě nebojím. Vím, že jsem to posral ale všechno je v pohodě nemusíš se bát.'' řekl jsem a Logan si sedl taky. ''Jsi idiot, neuvědomuješ si, že jsme z toho mohli mít problém jako prase? Co kdyby na nás přišli, hmm? Co by na to řekla ta tvoje kočička hm?'' zase se ironicky zasmál, bože jak já to nenávidím.. ''Tu do toho netahej, víš co já radši půjdu!! Večer se uvidíme v tom klubu.'' odsekl jsem a šel jsem ke dveřím. ''Příště mysli hlavou a nebuď takovej kretén!'' zařval na mě a já jsem vyšel z domu a bouchl dveřma.
Nasedl jsem do auta a jel za Sam, cestou jsem se stavil ještě pro kytku. Vím, že tím nic nezlepším ale i tak. Už jsem byl skoro u jejího domu, když mi zase volal Shawn. ''Co chceš?'' odsekl jsem. ''Hej, klid kámo. Jen ti chci říct, že si radši vem bouchačku. Marty zjistil, že si sebou ten hajzl bere ddost velkou ochranku. Kdyby se něco podělalo tak máš jistotu, chápeš ne?'' ptal se. ''Jo jasně, stejně bych si jí vzal. Teď musím jít, čau'' řekl jsem a ukončil hovor. Už jsem parkoval u Sam..
''Ahoj'' pousmál jsem se a dal jí růže když otevřela. ''Ahoj, děkuju. Sedni si do obýváku dám tu kytku do vázi'' pousmála se, Udělal jsem přesně to co mi řekla a sedl jsem si na gauč. ''Jsem tu, dáš si něco k pití?'' zeptala se když se objevila v obýváku. ''Ani ne, děkuju. Jsem tu abych ti to vysvětlil tak si prosím sedni a vyslechni mě.'' vzychnul jsem si. ''Vím a pochopím, když mi neodpustíš jen prostě chci abys věděla jak to bylo a chci abys věděla, že i přes to všechno tě miluju a budu o tebe bojovat.'' Sam se na mě jen pousmála a kývla na znak, že mám mluvit. ''Ten večer jsem měl práci, která se vydařila víc než jsme čekali. Pak... pak jsme byli u Logana, kterej udělal takovou párty a hlavně pozval spoustu holek. Vím, že jsem idiot a nemůžu to svádět na něj ale i tak ti to říkám všechno. Pak jsem se opil, hodně, víc než normálně. Pak jsem potkal tu holku, ani nevím jak se jmenovala. Povídali jsme si venku a já jsem jí říkal o tobě, nepamatuju si přesně všechno ale vím, že jsem nadával sám sobě za to, že jsem ti ublížil a pak se po mě začala plazit. V tu chvíli jsem jí odstrčil ale pak do mě začala hučet, že už mě stejně nebudeš chtít a že si stejně zasloužíš lepšího kluka, než zmrda jako jsem já a začala mě líbat. V tu chvíli jsem nebyl schopnej se bránit. Prostě se to stalo. Vím, že mě nic z toho neomlouvá ale itak ti to říkám.'' podíval jsem se do země. ''Řekni mi jednu věc.' prolomila ticho. ''Řekl bys mi to, kdybych to sama neviděla?'' dívala se mi do očí. ''JO, nejspíš jo. Nedokázal bych ti lhát.''
(Pohled Sam)
Věděla jsem, že mi říká pravdu. Poznám kdy mi lže. ''Dobře, neříkám ti, že je všechno smazaný. Určitě není. Jen ti říkám, že všechno není stracený. Dylane, miluju tě jako nikoho nikdy předtím ale tohle jen tak přejít nemůžu, dej mi čas. Zatím, můžeme být kamarádi ale musíš mi něco slíbit.'' koukala jsem mu do očí. ''Cokoliv'' pousmál se. ''Nebudeš mi lhát ani mi nic tajit. Vím, že jsi vůči mě měl vždycky spoustu tajemství. Jestli chceš aby k tobě měla důvěru, kterou sem ztratila musíš mi to všechno říct.'' Dylan se jen podíval do země a neodpověděl. ''Neříkám teď hned ale žádný lži chápeš?'' zvedla jsem mu hlavu aby se na mě podíval. ''Slibuju... Jen mi slib něco ty.'' díval se mi do očí. ''Slib mi, že až se to všechno dozvíš nebudeš mě vidět jako někoho jinýho.'' já jsem se jen usmála. ''Já na tebe svůj názor mám a měnit ho nebudu. Takhle nemluv, docela mě děsíš.'' on se na mě usmál a díval se mi do očí. ''Můžu tě políbit? Jen jednou prosím...'' pořád se mi díval do očí a já jsem mu nedokázala říct ne tak jsem jen přikývla.
ČTEŠ
#Someday
FanfictionJak se normální teenagerka dostane do světa smrti, zbraní a nebezpečí? Dokáže se vyrovnat se smrtí kamaráda a únosem kamarádky? Zjistí nakonec čí je to vina nebo to bude vyčítat sama sobě?