Mitch Hale - Začátek Konce

Setkání

Objevil jsem se před bránou. A dopadl přímo na obličej. V duchu jsem si nadával do idiotů. Vyhrabal jsem se na nohy a rozhlédl se.
„Jsem zpátky..“ Zašeptal jsem.
O tvář se mi opřel jemný vánek. Bylo to příjemné.
Vyhoupl jsem se na nohy. Nebyl čas. Až to matka zjistí, půjde po mně. Musel jsem zpět do Beacon Hills.
Rozběhl jsem se pryč. Byl jsem v lese. V tom samém lese, kde byl Nemeton. V lese u Beacon Hills.
Vzduchem se neslo vytí vlkodlaka. Málem bych zapomněl. I po tom všem jsem stále v sobě měl Derekův dárek k zásnubám. Mé oči zezlátly a na tváři se mi usadil spokojený úsměv. Nepřišel jsem o to! Nepřišel! Stále jsem byl jeho beta! On mě bude cítit. Bude vědět, že žiju.
Sprintoval jsem lesem. Mé srdce bilo i přes tu námahu stále klidně. Při každé myšlence na lásku, na kterou jsem téměř zapomněl, však poskočilo. Četl můj dopis? To varování? Všechno bylo jinak. Nic nešlo dle toho, co jsem mu tam psal.
Prudce jsem se zastavil u stromu, který byl před našim domem. Svítilo se tam. Cítil jsem zevnitř jeho vůni. Tu nádhernou vůni. Zarazil jsem se. Cítil jsem, ale i něco jiného. Člověka. Ženu. Zamrazilo mě. Všiml jsem si černé motorky, stojící před domem. Ten pach.. Znal jsem jej. To snad..
Přitáhl jsem si plášť víc k tělu a kapuci víc do čela. Věděl jsem, že mě neuvidí. Byl jsem velmi vděčný za to, že mi jej otec půjčil.
Tiše jsem otevřel dveře a vklouzl dovnitř. Nechal jsem však pootevřeno. Zamračil jsem se. Ten pach byl silnější. Byl tu narušitel. Mé oči prozkoumávaly každý milimetr našeho domu. Všechny fotky, které jsem tu nechal, byly pryč.. Slyšel jsem dvě srdce z horního patra. Šel jsem tam. Všiml jsem si na zdi jediné fotky nás dvou, visící na zdi. A o kousek dál.. Fotky Dereka a nějaké holky..
Zasyčel jsem a vyšel do patra. A tam, přímo přede mnou.. Na parapetu, kde jsem seděl ten večer, kdy jsme se vzali..
Začalo to ve mně vřít. Zatnul jsem ruce v pěsti. Viděl jsem v odrazu okna zářící zlaté ciferníky v mých očích. V obou. Probodávaly očima pár přede mnou. Tu ženskou... A jeho... Nevěřil jsem... Nevěřil... Že by to všechno hodil za hlavu.. Vrátil jsem se zpět kvůli němu.. Šel jsem do toho odporného světa kvůli němu..
Strhl jsem ze sebe plášť, když jsem si všiml jeho rtů na těch jejích.
„Doufám, že máš zatraceně dobré vysvětlení, ty zrádce!“ Zakřičel jsem.
Pár přede mnou se lekl a dvoje oči se ke mně obrátily. Viděl jsem překvapení v jeho očích. Bolest, nejistotu a spoustu dalších pocitů.
Třásl jsem se. Nedokázal jsem to. Nedokázal jsem zůstat klidný. Mé oči se zalily slzami. Zradil mě. Přestal věřit.. Přestal věřit tomu, že bych se mohl vrátit..
„Sti..?“ Zašeptal.
„Je to..?“ Zeptala se ta žena.
Braeden, pokud mě paměť nemátla.
„Hodiny..“ Zavrčel jsem a namířil svou ruku na hnědovlásku přede mnou.
Bylo mi jedno, že jsem to měl zakázané. Měl jsem vztek. Tak silný vztek jsem ještě nikdy necítil. Ona.. Byla narušitel. Kvůli ní přestal Derek věřit, že bych se mohl vrátit.
Hodiny v mých očích se začaly točit a za mnou se objevil velký stínový ciferník.
„Ne!! Prosím! Nech mě to vysvětlit!!“ Prosil Derek.
První slzy začaly dopadat na podlahu. Zradil mě! Zradil! Zradil..
„Jedna hodina...“ Zasyčel jsem.
„Ne!!“ Zakřičel Derek.
Zavřel jsem oči a nechal svou moc vykonat zbytek. I tak jsem, ale cítil.. Cítil jsem, jak dvě střely zasáhly tu holku a jedna z nich.. Zasáhla jeho.. Bolelo to. Bolelo mě mu ubližovat, ale on mi ublížil.. Zradil mě.. Nevěřil..
Padl jsem na kolena a začal křičet.
„Sti!! Prosím! Vyslechni mě! Prosím!“ Žádal.
Jeho slova se ke mně, ale nedostala. Už ne..
Dům se začal otřásat. Bylo mi jedno, co se stane. Mě to nezabije. Jeho? Možná.. Teď jsem si, ale nebyl jistý, zda jej mám ochránit, nebo ne. Bolelo to. Moje srdce se roztříštilo na maličké střípky. V poslední vteřině jsem se prsty dotkl jeho ruky. A pak se dům zřítil..