Mitch Hale - Začátek Konce

Trhlina

„Myslíš to vážně?“ Zeptal se tiše Scott.
Nebylo divu, že byli on a Deaton v šoku. Řekl jsem to, jako by nic. Pro mě to totiž byla úplně běžná věc. Miliony let jsem k nikomu nechoval city. Vždy jsem k lidem přistupoval jen jako k práci. A navíc, pokud o mě on nestál, já nestojím o něj. Stále je tu Noshiko, která je moje láska už víc, jak devět set let. Usmál jsem se. Zítra by měla získat svůj první ocas potom, co kvůli mně ztratila všechny, které dosud získala.
Přikývl jsem. „Myslím to vážně.“
„Nemyslím si, že je dobré zahrávat si se smrtí..“ Řekl Scott.
„Scotte? Já jsem Smrt.. Zapomněl jsi snad?“ Zamrkal jsem.
„Oh, promiň.“ Řekl.
Začala mě pálit ruka, na které bylo to tetování. Nadpřirozené tetování. Chytil jsem se za ni a kousl se do rtu. Pálilo to, jako by mi po ní někdo přejížděl plamenem.
„Děje se něco?“ Zeptal se Deaton.
Něco bylo špatně. Něco bylo špatně s časoprostorem. Zavřel jsem oči a pokusil se soustředit. Uviděl jsem záblesk hodin, jejichž ručičky se chvíli točily pozpátku, chvíli správně. A znovu pozpátku.. Najednou se zastavily a roztřásly se.
Něco na veterině spadlo na zem. Prudce jsem otevřel oči a hledal to. Byly to nástěnné hodiny.
„Tohle je zlé.. Tohle je hodně zlé..“ Mumlal jsem.
Ručičky v mých očích se začaly točit pozpátku, aniž bych cokoliv udělal. Ta trhlina způsobovala to, že jsem nad svou mocí ztrácel kontrolu. Bylo to, jako bych se znovu stal Nightmare. Celá místnost se začala otřásat.
„Co je zlé? Stilesi, o čem to mluvíš?“ Zeptal se Scott.
„Zlé..zlé..“ Chytil jsem se za spánek. Šíleně mě bolela hlava a začalo mi pískat v uších. Cítil jsem smrt. Spousta lidí nenávratně skončila v trhlině. Pokud se se mnou nikdy nesetkali, nemohli se vrátit zpět a okamžitě zemřeli. Kdyby to bylo jen pár.. Ale tohle byly desítky lidí. Věděla o tom matka? Snaží se to napravit? Nebo to způsobila ona? Věděl jsem, že je na mě naštvaná, takže mi neodpoví, ani kdybych ji prosil.
Začala mi téct krev z nosu. Všechno jsem viděl dvakrát. Svezl jsem se k zemi. Scott ke mně přiskočil.
„Trhlina.. Je to trhlina v časoprostoru.“ Řekl jsem tiše.
„Hodiny..“ Zašeptal jsem.
Zablikaly a zmizely. Žádná aktivace. Zkusil jsem to znovu.. A znovu.. Bralo mi to spoustu energie. Víc, než by mělo. Vyjekl jsem a podíval se na předloktí. Přes časové tetování se začaly objevovat stopy po blesku.
„Ne.. Teď ne..“ Zašeptal jsem.
„Stilesi, co je to?!“ Vyjekl zděšeně Scott.
„Divoký hon.. Vrací se.. Musela to způsobit.. Ta trhlina..“ Dostal jsem ze sebe. Byl jsem unavený. Velmi unavený.
„Najdi.. Noshiko.. Ona ví.. Co dělat.. Pospěš si.. Než úplně ztratím kontrolu..“
„Postarám se o něj. Běž.“ Vyzval ho Deaton, vzal mě do náruče a položil na blízkou pohovku. Dotkl se mého čela.
„Mám horečku.. Já vím..“ Zašeptal jsem. Cítil jsem se slabě. Velmi slabě. Tohle se mi už pár desetiletí nestalo. Doufal jsem, že ji Scott najde včas a uzavřeme časovou trhlinu dřív, než budou všichni chyceni do divokého honu, nebo pohlceni časovou trhlinou. Pokud by to totiž nestihl, zůstala by tu kromě mě jediná osoba - Lydia.