Omg. To neni pravda, že ne?
Koukala jsem na Chrise. Aspoň jsem si vzpomněla, že jsem ho viděla už v letadle. Vážně jsem se včera ožrala? No, vysvětluje to, že si skoro nic nepamatuju. Achjo, rodiče mě sem poslali, abych si užila krásy města a já zapadla do prvního klubu a ztřískala se. Frances se mezi tím probudila. Chris mi neřekl, co se dělo tady u něj v bytě, ale já to ani nechtěla vědět. Vzala jsem si na oba číslo, našla svoje oblečení a vypadla.
Nápor čerstvého vzduchu mě skoro porazil. Koukala jsem na rozkvetlé stromy a nikam nespěchající lidi a konečně jsem si užívala, že jsem v Paříži. Díky bohu jsem u sebe měla ještě peníze, tak jsem si koupila něco k snídani. Začala jsem plánovat, kam se vydám.
Po skoro celodenní procházce, byla jsem na Eiffelovce, Sacre - Coeur a u Vítězného oblouku, jsem našla na Champs - Elysée* malou restauraci a dala jsem si něco k večeři. Za soumraku jsem se pomocí autobusu dopravila do hotelu. Byla jsem tak unavená, že jsem ani nepomyslela na to, že bych měla dělat něco jinýho než spát.
Ráno, no, spíš dopoledne, jsem se vzbudila a hned jsem si naplánovala výlet po obchodech. Přece taky musim něco nakoupit, když už tu jsem.
Když jsem asi po třech hodinách byla naprosto vyčerpaná nákupem a bolely mě ruce z těch 6 tašek, co jsem táhla, uvelebila jsem se v kavárně. Koukám si to tak do blba a najednou vidím záblesk krátkých světle hnědých až blonďatých vlasů. Ale hned se v duchu okřiknu: Chvíli jsi bez Alexe a už ho vidíš všude. Co by tady asi dělal? a pokračuju ve svém duchaplném zírání.
Dostanu se do pokoje kolem osmé večerní a jsem tak vyčerpaná, že ihned padám do postele a usínám.
*Champs - Elysée - Elysejská pole, něco jako hlavní třída v Paříži, která končí u Vítězného oblouku
Omlouvám se za dlouhou prodlevu, přepisuju i Drakie, která mi dá zabrat a navíc škola ...
