Na sále panovalo ohlušující ticho. Měla jsme čím dál tím větší nutkání otočit se k Harrymu čelem s vítězným úšklebkem na obličeji, ale slova, která jen před pár minutami vyšla z mích úst, mě nedovolovali se na něj jen podívat.
To, co jsem mu řekla, jsem v životě nikomu nikdy neřekla. Prakticky jsem nikdy ani nechtěla, aby to někdo věděl, aby měl někdo vůbec ponětí, co cítím. Ne, že bych mu o sobě prozradila víc, než bych chtěla, ale přece jen z mého hlasu mohl rozpoznat to silné zoufalství a tu nesmírně obrovskou slabost.
Jsem slabá. Přiznávám to. Největší část si ze mě odebírá ta námaha a to úsilí být perfektní, ale Harry, ten ze mě vysává poslední zbytky síly. Moje tvrdohlavost mi nedovolí požádat o volno. Musím nacvičovat a musím vést své kolegy, aby byli ti nejlepší tanečníci na světě.
„ To není pravda.“ Zachraptěl mi někdo do ucha. Harry se ozval?
Pomalu jsem se k němu otočila s nechápavým výrazem ve tváři a promluvila: „ Co?“
„ Není pravda to, co jsi řekla. Možná, že kapku tančit umíš. Já to obdivovat nemůžu, ale nemůžeš být nejlepší na světě. To se nikdy nedozvíš. A kdyby něco, já tě nenenávidím. Pouze tě nemám rád.“ Vysvětlil s kamenným výrazem ve tváři.
„ Neřekla jsem, že jsem nejlepší na světě.“ Zkonstatovala jsem a zamračila se.
„ To je jedno. Vyznělo to tak.“ Pokrčil rameny a přistoupil o krok blíž. Cukla jsem sebou a odstoupila rovnou i dva kroky. Usmál se, ale ne tím nechutným a posměvačným stylem, jako vždy. Usmál se smutně? Na malou sekundu jsem si to myslela, ale ihned jsem změnila názor. On není dobrá osoba. Nikdy nebude.
„ Nevěřím ti, že mě pouze nemáš rád. Nenávidíš mě a víš to moc dobře.“ Usilovně jsem se mu očima vpíjela od těch jeho zelených, překrásných.
Neodpověděl, pouze na mě zíral. Věděla jsem to. Věděla jsem, že jsou moje myšlenky pravdivé. Vadí mi to? Ani trošku! „ Co tady děláš?“ Promluvila jsem sebevědomějším tónem, jak před chvílí.
„ Bude jedna hodina. Za chvíli se sem všichni nahrnou.“ Pokrčil znovu rameny. „ Mám ve zvyku chodit dříve.“
„ Hlavně, že to tak dneska ráno nevypadalo.“ Ironicky jsem se uchechtla a posadila se na lavičku u zdi.
„ Dnešní ráno bylo celkově velice nepříjemné.“ Přešel ke mně s rukama spojenýma za zády a posadil se pár centimetrů ode mě. „ Každopádně mohu být Louisovi pouze vděčný za to, že mi koupil snídani.“
„ Vyděrači.“ Protočila jsem očima a znovu se zasmála. V pozadí našeho rozhovoru stále dokola hrála píseň best song ever.
„ Nejsem takový, jaký si myslíš, že jsem.“ Nafoukl hubu a zatvářil se uraženě. Nemohu uvěřit, že se s ním bavím, že jsem s ním v jedné místnosti sama.
„ Je to spisovná mluva, co slyším?“ Podívala jsem se na něj s nevěřícím úsměvem.
„ Pff. Však říkám, že nejsem ten, co si myslíš.“ Ještě víc se urazil, ale v jeho hlase byl slyšet i smích.
„ Já si myslím, že jsi úplně stejný jako já + teda sprostá slova.“ Postavila jsem se a vypnula neustále se opakující píseň. Přepnula jsem to na All about that bass. Ztišila jsem jí a začala se protahovat.
„ Ok, tak jsem takový, jaký si myslíš, že jsem.“ Uznal a taky se postavil. „ Máš na tuhle písničku sestavu?“ zeptal se a procházel okolo mě.
ČTEŠ
Perfection {Harry Styles CZ}
Fanfiction...A pak jsem zahlédla jeho... ...Hnědé, kudrnaté, šátkem svázané vlasy... ...Překrásné, smaragdově zelené oči s ďábelskými jiskrami... ...Narůžovělé rty, srdcovitého tvaru, které bych okamžitě potřebovala políbit... Je jako chodící dokonalost. A p...
