Arranged Marriage

3. - Taehyung

S povzdechem jsem vstoupil do prezidentského apartmá. Tašku jsem hodil někam do rohu a rozvalil se na pohodlném gauči. Vydechl jsem z plic přebytečný vzduch. 

Bylo něco málo před osmou hodinou, což znamenalo, že by se měl objevit Yoongi co nevidět. Nic jsem si o něm nezjišťoval. Namjoon ani otec mi o něm nic neřekli. Jen, že to je výhodné pro obě strany. 

Zavřel jsem oči a polkl přebytečné sliny. Představoval jsem si, jaký asi Yoongi bude. 

Najednou se pokojem zaklepalo lehké zaklepání. Vstal jsem, ještě se upravil v zrcadle a otevřel. 

"Uhm, jsem Min Yoongi." Zamumlal unaveným tónem. Pozvedl jsem obočí. Tohle je ten Min Yoogi, kterého si mám brát? Neudržel jsem se a začal se smát. 

"Dobrý vtip, kde je ten svalouš, o kterém mi říkal Namjoon?" Pořád jsem se smál. 

"Klid, dítě. Žádný svalouš nejsem," ozval se pisklavým hlasem. Skoro jako holka. 

"Promiň, já jenom..." 

"Chápu, představoval sis někoho jiného." Řekl, když procházel kolem mě a také svou tašku hodil někam do rohu. Následně přešel přes celý pokoj až k malé lednici, kde se nacházel alkohol. Nalil si do skleničky vodku a ihned ji do sebe hodil. Potom další a další. 

"Nech mi taky," vysunul jsem spodní ret a připojil se k němu. 

"Takže... Spolu budeme. Nepřijde ti to zvláštní, že se naši otcové takhle dohodli za našimi zády?" Zeptal se asi po páté skleničce. 

"Čekal jsem to. Moje matka si lítá někde po světě za otcovi peníze. A já mám ve dvaceti převzít firmu. Nejspíš jí trošku zkrouhnu rozpočet," zasmál jsem se trpce. 

"Já mámu nemám. Umřela, když jsem se narodil," řekl smutně. 

"To mě mrzí, Yoongi. Co chceš celý ten víkend dělat? Jenom pít, nebo i něco zažijeme, hm?" Naklonil jsem se k jeho uchu. 

"Nehodlám s tebou spát," odstrčil mě, naštěstí má sklenička už byla prázdná. 

"Fajn, tak co chceš dělat?" Zeptal jsem se. 

"Celý tenhle víkend přečkat chlastáním a spaním. Podle mě jenom posloucháš svého otce, aby ti nedal útrum s penězi. Jako já. Takže to uděláme takhle. Jsem starší, měl bys mě poslouchat. Vezmeme se, ale to, co budu dělat v noci, do toho ti bude velký hovno. I to, jak se budu chovat. Kapiš to?" Díval se na mě hrozivě, celkem jsem se ho bál. 

"A co když ne?" 

"Tak... nevím. Ale líbit se ti to nebude," mrkl na mě. Vysunul jsem spodní ret. To přeci nemůže, ne? Mi takhle vyhrožovat, ne? 

"Dělám si srandu, dítě. Moc věříš lidem," začal se smát. Vykulil jsem na něj své oči. 

"Jsi zlý," urazil jsem se a šel si raději vybalit. Snažil se na mě sice mluvit, ale neodpovídal jsem mu. 

Najednou jsem ucítil jeho ruce kolem mého pasu a jak se nadechuje mé kolínské. Hrdelně zavrčel. 

"Voníš tak dobře. Škoda, že mi otec zakázal tě ošukat až do svatební noci. Naštěstí je svatba už za dva týdny," zašeptal mi do krku. 

"Když mu to neřekneme, tak se nic nedozví, ne?" Zkusil jsem to malým hláskem a hlasitě polkl. Po celém mém těle mi naskočila husí kůže. 

"Myslíš, že budeš moct chodit s nohama blízko sebe po prošukaném víkendu?" Zasmál se a odtáhl se. Vydechl jsem. 

Říkal jsem, že tohle bude dlouhý víkend. A jestli mě nepřestane provokovat, ošukám ho sám.