Jak svůdná lvice, k jedovaté zmiji přišla

Chovej se slušně, když jsi v knihovně!

Celý následující týden, byla Hermiona jako na jehlách. Samozřejmě, že neočekávala a ani nechtěla aby spolu byli každý den.
Ale nemohla si nevšimnout menší změny, v jeho chování. Sama to přisuzovala tomu, z jaké je rodiny. A nejspíš toho má doma dost, přeci jenom, Draco byl úplně jiný než za koho se vydával ve škole.
A ona byla jediná kdo to věděl, a komu se kdy upřímně otevřel. Jeho přetvařování, ho muselo stát hodně. Vlastně na tom závisel jeho, a teď i její vlastní život. Jeho rodiče, a obvzlášť tak Voldemort se nesměl nic dozvědět. Byla by to rychlá smrt, pokud by se zrovna nerozmyslel jí nechat dlouho, a bolestivě mučit.

Kousla se do rtu, a další knihu vrátila zpět na své místo. Není nad to se jít uklidnit do knihovny, Madam Pinceová si vzala menší volno. A tak se nabídla, že večerní obchůzku a úklid knihovny udělá za ní. Přeci jen bylo to její nejoblíbenější místo na škole, jenže dnes jí nepomohlo moc se uklidnit. Myšlenky jí zběsile létali hlavou, jedna za druhou.
Zavřela otevřenou knihu, a zadívala se na její nadpis, měla chuť zakoulet očima.

"Láska zabíjí, jak trefné opravdu." Zamumlala sama pro sebe, nebyla do něho přeci zamilovaná nebo ano? Záleželo jí na něm, to ano, znala jeho lepší stránku.
A on nebyl jeden z těch lidí, co by si zasloužily umřít. Otázka byla, jestli si on myslel to samé o ní. Dokázal by jí ochránit, když by na to došlo nebo by zachránil jenom svůj krk. Tak jak to dělal celá ta léta na škole? Těžko říct, další knihu vrátila na své místo.
A na chvíli zůstala jen tak stát, měla by přestat přemýšlet nad takovými hloupostmi.
Brzy začne druhá kouzelnická válka, a ona tady dumá nad láskou, a ještě si beze studu užívá se svým nepřítelem.

Tedy nepřítel to byl pro Harryho a Rona, pro ní to byl kamarád dá se říct, co má mnoho výhod a je v tom opravdu nadaný. Mezi zuby si zkousla ret, trochu sebou zavrtěla, jak jí vzrušení projelo tělem, a usadilo se dole v podbříšku.
Skvěle ještě teď v noci, se bude potýkat se svojí adolescentní touhou. Bude si muset dát burákové máslo, a nebo kyselý bonbon aby to přešlo jinak se nevyspí.
"Potřebuješ na záchod, že tady tak tancuješ." Malém vyskočila metr vysoko, když jí až moc povědomé ruce objali kolem pasu. Rychle se otočila směrem k němu, a menší knihou co byla poblíž ho praštila do hlavy.
"Tak za prvé Malfoy vyděsil jsi mě, za druhé netancuju, a za třetí je po večerce, nemáš tady co dělat." Snažila se o co nejodměřenější tón hlasu, ale stejně jí to moc nešlo. Dokonale voněl, vlasy měl rozcuchané, a vypadal jako kdyby právě vstal.

"Možná zapomínáš Grangerová, že tady mluvíš s prefektem. Já můžu být po večerce všude." Na prst si namotal jednu její kudrlinu, nemohla spustit zrak z jeho bouřkových očí. Vypadali tak o odstín tmavší než obvykle, jeho měkké rty které tak ráda líbala. Se stáhli do menšího úsměšku, a teprve teď si uvědomila jak jí chyběl.
"Promiň já zapomněla, Zmijozelský princ dorazil." Zakoulela očima, a udělala mu menší poklonu. Jednou rukou jí chytil za pas, a druhou zapletl do vlasů. Rty jemně přejel po jejích, žádostivě je pootevřela a nechala se dlouze a sladce políbit.

"Chyběla mi ta tvoje drzost, Grangerová." Zašeptal smyslným hlasem, a ladně jí vysadil na stůl o který se opírala. Na okamžik se odtáhla, a zadívala do jeho tváře. Cítila jak se jí do obličeje vlévá rudá barva, špičkou jazyka se zamyšleně dotkla vrchního rtu. A tím si získala, jeho plnou pozornost.
"Mě to tvoje namyšlené ego, ani moc ne Malfoy." Uculila se nad jeho reakcí, a pramínek platinových vlasů mu dala na stranu.
V břiše se jí třepotalo hejno motýlů, chyběl jí a to hrozně moc. Jen by mu to nikdy nepřiznala, na okamžik přivřel oči, a hbitě rozdělal dva knoflíčky na její košili.
"Moje ego možná ne. Ale jiné věci určitě ano, tím jsem si jistý." Sklonil se k ní, a na čerstvě odhalené místečko na krku, jí políbil.
"Proč si to myslíš?" Pozvedla obočí, ale neskryla chvění ve svém hlase.
Ten zmetek měl opět pravdu, celé její tělo po něm křičelo. A když jazykem laskal citlivé místo na jejím krku, myslela si že zešílí.

"Mužská intuice řekl bych, byla jsi duchem nepřítomná. Vrtěla jsi se nervózně, jak se vzrušení rozlilo celým tvým tělem." Rty vyjel výše, a už jí to jen šeptal do ucha.
Tušil co to s ní všechno dělá? Konečky prstů přejížděl po jejím nahém stehně.
"Draco?" Zatajila dech když jeho ruka, zmizela pod její školní sukní.
"Draco jsme v knihovně! Tady nemůžeme dělat takové věci." Zamumlala zastřeně, krátce se na ní otráveně zadíval.
"Proč by ne? Tohle je naprosto ideální místo." Nenechal jí nic dál namítat, rty zajmul ty její a dva prsty zajeli pod lem, jejích už tak vlhkých kalhotek. Celá se napnuta, a zasténala mu do rtů. Automaticky, stáhla své vnitřní svaly, aby si ho udržela co nejvíc v sobě.

"Jsi neskutečně vlhká Grangerová, přede všemi jsi nevinná princezna, ale já moc dobře vím jak zvrhlá jsi." S predátorským úsměvem, rychleji začal prsty pohybovat uvnitř jejího těla. Nejraději by mu jednu flákla za to jeho žvanění, ale ve skutečnosti měl pravdu. S ním byla jiná, nespoutaná, a nenasytná.
"Nenávidím tě, Malfoy." Zadívala se do jeho očí, které jasně zářily. Na rtech se mu usadil úsměv, a když prsty zrychlil své konání pod správným úhlem, hlasitě zasténala.
"Vidíš to a já tebe miluji, a dám ti vždycky to co chceš." Hladově se vrhnul na její rty, prsty které přiráželi hluboko do jejího těla.
Zrychlily pomalu až směšnou rychlostí, cítila jak se blíží to co celou dobu potřebovala. Potřebovala se uvolnit, celé její mladé tělo to potřebovalo.
Vypustila z hlavy všechny myšlenky, ten fakt že se nechává uspokojovat na místě, které pro ní znamená chrám. A když vyvrcholila na jeho nestydaté prsty, musel jí snad slyšet celý hrad.
Se smíchem jí nechal se uvolnit, a věnoval jí pobavený polibek na tvář. S úsměvem prsty zase vytáhl, a tvářil se více než spokojeně.

"Stále tě nesnáším." Uculila se když si ho za límec přitáhla k polibku, měl pravdu zase. Nadechla se jeho smyslné vůně, a zadívala do jeho tváře.
"Prefektská koupelna?" Navrhla se zvednutým obočím, zkušeně jí zapnul zpět knoflíčky na její košili, a upravil jí.
"Ani se nemusíš ptát, buď tam za patnáct minut." Kouzlem očistil nepořádek který tam udělal, a s arogantním úšklebkem na rtech zmizel z knihovny.
Zase si připadala jako ve snu, trochu se studem si narovnala své kalhotky zpět. Stáhla sukni, a oblékla školní sako. Popadla svojí tašku, a tiše raději vyšla ven, zavřela za sebou zahanbeně dveře. Snažíc se nemyslet na to, co se tam ještě před pár minutami dělo.
Zhluboka se nadechla, otočila na podpatku a už po druhé za tu noc, malém vyletěla z kůže. Když zůstala stát tváří v tvář, své nejlepší kamarádky, zježily se jí všechny vlasy na hlavě.

"Tak a teď mi pověz, co je mezi tebou a Dracem Malfoyem." Založila si ruce na prsou, rezavé vlasy i v té tmě zářily, stejně jako její momentálně zvědavé, a velice podezíravé oči.