⚠️VAROVÁNÍ⚠️Někdy 15+ části ⚠️⚠️ VSTUP JEN NA VLASTNÍ NEBEZPEČÍ
Adrien má bratrance Felixe a ten se přestěhuje k němu do Paříže. Co dokáže jeden klučina, tak moc podobný slavnému modelovi, příteli a Marinettině tajné lásce provést? A jaké to bude m...
Pořád jsem se nemohla rozhodnout, tak jsem si šla sednout na lehátko na balkónku.
"Kéž by tady byl Chat, ten by mi určitě poradil a pomohl" řekla jsem celkem nahlas a dál se dívala na hvězdy. Když v tom za mnou zazněla jemná rána dopadu.
"Když si mě slečna tolik žádala, tak jsem tady" řekla ta neznámá osoba a já hned věděla, o koho jde.
"Ahoj Chatonku" otočila jsem se a dala mu jemný úsměv.
"Ty opravdu víš, jak přijít v tu správnou chvíli"
"Beru to jako kompliment" malinko se zasmál a přisedl si ke mně.
"Tak co pak má slečinka za problém" zeptal se trochu posměšně.
"To není k smíchu" a se svým nabručeným výrazem jsem se na něho otočila.
"Já vím, ale teď mi vážně řekni, co řešíš" a koukl na mě, těma jeho smaragdovýma očima. Já se jen stěží od nich odvrátila.
"Jeden kluk kterého jsem zprvu nenáviděla, ale teď mi přijde celkem v pohodě mě pozval ven a já nevím, jestli mám jít, nebo ne" smutně jsem se na něho dívala a čekala jeho reakci. Navíc, tím si i ověřím, zda mě má rád víc jak kamarádku, nebo ne.
"Mari, má drahá Mari, důležité je jestli si myslíš, že ho máš opravdu ráda"
"To asi ne, ale to nezjistím, když ho ani nepoznám"
"To máš sice pravdu, ale říká se, že člověk by neměl chodit na schůzky s cizími lidmi, zvláště tady, kdy nevíš, kdo může být Lišaj, nebo jeho komplic" tohle to co řekl mě donutilo dlouze přemýšlet.
"A co kdyby byl na blízku můj sladký osobní superhrdina který je tak ochotný, že by to pro mne udělal" já se na něho s úšklebkem otočila a on se na mě jen nechápavě díval.
"Počkej, Ty myslíš mě, a nebude to trochu divný" koukal se dost nervózně a nechápavě.
"Můj milý Chate, ano mluvím o tobě, a ano trochu to divný bude, ale alespoň budu mít jistotu, že se mi nic nestane" a zase jsem ho cvrnkla do nosu.
"Dobře, ale v tomhle nikam jít nemůžeš" já se jen na něho pohrdavě podívala.
"Tak mi tedy řekni, co je na mém oblečení špatného, a co by jsi mi teda vybral" on se ušklíbl.
"Tak za prvé tvé oblečení je sice skvělé, ale nehodí se na takovou schůzku, za druhé by jsi mu o tom měla dát vědět, že tam přijdeš a za třetí se toho milé rád zhostím" řekl a šibalsky se mě prohlížel.
"Máš pravdu, nevíš jeho číslo?" zeptala jsem se, sice nečekala jsem kladnou odpověď, ale on mě překvapil. Napsali jsme mu a šli vybírat oblečení.
Chat Noir :
Když jsme zalezli do jejího pokoje, tak jsem se jí podíval do skříně. Měla tam na dívku, co miluje módu celkem dost málo oblečení, a už vůbec ne šaty, ty tam měla dvoje. Takové typické japonské a ty co měla na premiéře filmu o mně a Ladybug.
"Nemáš tu i něco jiného?" a otočil jsem se na ni.
"Bohužel, když už tak jen látku" a vytáhla nějakou krabici. A naznačila mi rukou, ať se do ní podívám. Bylo tam toho dost.
"Mari co je tohle" a vytáhl jsem nějakou látku ušitou do tvaru šat.
"To jsem zkoušela ušít jedny šaty pro jednu slečnu, ale pak to zrušila a já už je nedodělala" řekla a dal se koukala do druhé krabice.
"Máš někde návrh, jak měli vypadat?" ona ukázala na stůl a na skicák, který tam ležel, já to rychle prolítl to a našel to.
"Můžu tam něco upravit" ona jen kývla a já se do toho dal.
Po asi půl hodině jsem byl hotov.
"Tak co na to říkáš?" ona jen vykulila oči a nechápala.
"To jsi vážně teď vymyslel?"
"No jen jsem trošičku upravil tvůj nápad a teď rychle do toho" Mari se do toho pustila a já jí pomáhal.
Vznikli z toho krásné baby pink růžové šaty ke kolenům. Já jí stihl upravit i jedny boty co tu měla a ona se šla převléknout.
Když už byla, tak vylezla z poza té věci za kterou se lidé převlékají. Vypadala naprosto úžasně až jsem se začal červenat.
"Tak co myslíš?" zeptala se mě.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
"Myslím, že až teď jsem poznal, jak vypadá krása"
"Děkuji a nechceš jít chvíli na balkón?" zeptala se mě a odešla a já za ní.
Stoupl jsme si k zábradlí a pozorovali hvězdy.
"Znáš něco krásnějšího než hvězdy?" zeptala se a já se na ni otočil.
"A víš, že znám" ona se na mě jen nechápavě otočila. A já se na ni usmál a chytil ji za ruku.
"Chate, to snad nemyslíš vážně?" a otočila se ke mně tělem a dívala jsem se mi přímo do očí.
"Samozřejmě, že ano, proč bych ti říkal něco co není pravda" ona stále jen nechápavě koukala, ale pak se pomalu začala přibližovat a já také.
