9. - Taehyung

451 36 2
                                    

Hned, jak jsem dostal Yoongiho z nemocnice, jsme společně i s Hoseokem našli nějaký hotel. Nechtěl jsem ho úplně brát k nám domů. Co když se matka vrátila na víkend domů? Nevěděl jsem to. Proto jsem to nechtěl riskovat. 

Zamluvil jsem nám pokoj v jednom hotelu na kraji Seoulu, kde bylo alespoň ticho. Žádná auta nás nerušila, byli jsme tam jen my dva... 

Položil jsem Yoongiho na postel a přikryl ho dekou. Bylo mi ho líto. Sedl jsem si k němu na postel a pohladil ho po ruce. Uviděl jsem, jak mu z očí tekly slzy, ale nevzlykal. Nevydal ze sebe ani jeden zvuk. 

Trhalo mi to srdce, i když jsme se tolik neznali. Začínal mi přirůstat k srdci. 

"Chceš něco k pití?" Zeptal jsem se tiše. Neodpověděl, pouze hleděl do prázdna. Povzdychl jsem si. Lehl jsem si k němu a objal ho. Tak, aby věděl, že není sám. Na nic. 

"Klidně spi, budu tady," řekl jsem pevným tónem. Zavřel oči a po chvilce bylo slyšet jen klidné oddechování. Usmál jsem se. Pořád jsem ho objímal, než jsem usnul taky. 

Probudil jsem se na pohyb vedle sebe. Yoongi seděl na kraji postele a hlavu měl v dlaních. Zkontroloval jsem čas. Bylo půl jedenácté večer, což znamenalo, že jsme spali pět hodin. 

"Yoongi, bude to dobré," zašeptal jsem a hladil ho po zádech. 

"Já vím, jen se z toho potřebuju dostat." Věnoval mi smutný úsměv. Přikývl jsem a usmál se. 

"Chceš alkohol? Vím, že to je asi hodně špatný nápad, ale prý to pomáhá. Ne, že bych to někdy zkoušel," začal jsem nervózně blábolit. 

"Ne, vydržím bez toho, jenom... Je tady balkón?" Zeptal se a začal se rozhlížet kolem sebe. 

"Jo, tamhle. Chceš si zapálit, že? Netušil jsem, že kouříš, ale jednou ti vypadla krabička z bundy, ale vrátil jsem jí zpátky a nechtěl se v tom hrabat, protože mi do toho nic není," usmál jsem se. Jen přikývl, došel ke svým věcem a vytáhl krabičku. 

"Nevím, jestli taky kouříš, ale jestli to chceš alespoň zkusit, tak pojď se mnou," pobídl mě a já vstal. Vzal jsem si na sebe ještě nějakou teplejší deku a šel s ním. Rozprostřel se nám nádherný výhled na noční Seoul. 

Yoongi si vytáhl jednu cigaretu z krabičky a zapálil si. Jedni mi nabídl a já si jí vzal. Udělal jsem po jeho vzoru a potáhl. Začal jsem kašlat až mi z očí tekly slzy. 

"Fuj, to je hnusný! Jak to můžeš kouřit?" Zeptal jsem se. 

"Normálně, když se to naučíš, tak to tak hnusný není," zasmál se. 

"Zkus to ještě jednou a tentokrát to nevdechuj tak rychle, ale jemně a pomalu," usmál se. Poslechl jsem. Nevím, co měl za příchuť cigaret, ale chutnalo mi to. 

"Jsou mentolové, nesmrdí tolik po nich dech a hlavně jsou dobré. I na tohle," řekl, naklonil se ke mně a políbil mě. Velmi jemně vzal můj spodní ret mezi své rty a jemně je laskal. Vzdychl jsem a pootevřel jsem ústa, když mi po spodním rtu přejel jazykem žádajíc o přístup. 

Naše jazyky se proplétaly a já chtěl víc, ale bylo brzy. Musel jsem ještě čtrnáct dní počkat. 

Odtáhl se ode mě a dal mi pusu na čelo, tak jako odpoledne, když jsem se opil ze soju. 

"Měli bychom jít spát," usmál se. Přikývl jsem, stále omámený. Ale nebyl jsem si jistý, jestli to bylo tou cigaretou a nebo tím polibkem. Naším prvním polibkem. 

Típli jsme cigarety a lehli si vedle sebe. Yoongi si mě přitáhl k sobě, spletli jsme si nohy a nakonec usnuli milosrdným spánkem. 

_________________________________________

Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.

_________________________________________

Máme tu první polibek, první kouření cigarety a... To je všechno myslím. :))))) Snad se líbilo. ♥ Jsem ráda za každou hvězdičku, kterou mi dáte. Koukala jsem, že i když jsem příběh začala vydávat teprve včera, tak má už 50 hvězdiček!!! Děkuji moc!! Strašně si toho vážím. ♥ 

Arranged MarriageKde žijí příběhy. Začni objevovat