Arranged Marriage

10. - Yoongi

Když jsme leželi s Taehyungem na velmi pohodlné posteli, spleteni do sebe, cítil jsem se kompletní. Ano, mrzela mě ztráta otce, ale nedalo se s tím už nic udělat. 

Probudil jsem se ve stejné poloze kolem osmé ráno. To znamenalo, že dnes jsme se měli vracet do svých domovů. Vůbec se mi nechtělo, ale musel jsem to překousnout. 

Povzdechl jsem si a vstal. Udělal jsem mně a Taehyungovi čaj. Posadil jsem se na balkón a čekal, až se vzbudí. Musel jsem se usmát nad tím výhledem. I v noci byl nádherný. Podvědomě jsem si sáhl na rty. Stále jsem cítil jeho rty na těch mých. Byl to nádherný polibek a já doufal, že se to nepokazí. Ne v nejbližší době. Ale všechno bylo tak skvělé, až to snad nebyla pravda. 

Byl jsem donucen se zamilovat jen do jednoho člověka, zatímco jsem předtím jen spal s lidmi bez citů. Ale s Taehyungem jsem zatím nespal a on si mě dokonale omotával kolem prstu. 

Podíval jsem se přes záclonu na spící siluetu. Musel jsem se usmát. Vypadal roztomile. 

Najednou jsem uviděl, jak se začal vrtět. Rychle jsem vstal ze židličky, na které jsem do teď seděl, odložil čaj a šel za ním. Pořád se vrtěl a otáčel se. 

"No tak, ššš, jsem tady, jsi v pořádku," hladil jsem ho po vlasech a čekal, až sebou přestane házet a probudí se. 

Po chvilce otevřel oči a podíval se na mě se slzami v očích. 

"Neprobudil jsem tě, že ne?" Zašeptal. 

"Neprobudil, neboj. Už jsem nějakou dobu vzhůru." Usmál jsem se a dál ho hladil ve vlasech. 

"Promiň," řekl. 

"To je v pořádku, ale měli bychom si začít balit. Po obědě odjíždíme," usmál jsem se na něj. Jen přikývl a dál ležel. 

"Mám ti sbalit, nebo nechceš, abych viděl tvé spodní prádlo?" Zasmál jsem se a hravě zakmital obočím.

"Ani na to nemysli, už vstávám," zavrčel.

"Stejně jsem tě v nich už viděl. Navíc... Uvidím tě v nich znovu, babyboy, o svatební noci," mrkl jsem na něj.

Vyplázl na mě jazyk, ale vstal, převlékl se, při čemž nezapomněl vrtět zadkem a sbalil si těch pár věcí, co tu měl.

"Zvládneš to?" Zeptal se mě.

"Budu muset. Stejně nemám ani mámu, takže to tam bude bez otce smutnější." Zamumlal jsem.

"Kdybys chtěl, můžeš být u nás. V té vile by ses stejně ztratil i s mapou a kompasem," zasmál se.

"Jestli by to tvému otci nevadilo. Chtěl jsem tu naší vilu využívat s tebou. Až se k sobě nastěhujeme," přiznal jsem.

"Můj otec mi vysvětlil, že se k tobě mám nastěhovat za týden. Hned, jak se prý vrátím z hotelu, tak si mám začít balit věci, nastěhovat se k tobě. Prý o té nemoci věděli už déle, jen tě s tím nechtěli trápit a čekali, až ti tvůj otec řekne všechno potřebné k firmě," zamumlal, že jsem ho sotva slyšel. Vykulil jsem oči.

"Ty jsi to věděl celou dobu?!" Vykřikl jsem. Sklopil pohled.

"Věděl jsem, jak bys reagoval," zašeptal.

"Jak asi?! Lháře si brát nechci!" Vzal jsem si svou tašku i se svými věcmi a vyšel ven z pokoje. Nezapomněl jsem za sebou prásknout dveřmi. Krev se ve mně vařila.

"Yoongi, vrať se, prosím," sotva jsem slyšel jeho hlas. Ale ani jsem se neotáčel.

Na telefonu mi cinkla zpráva.

Nemůžeš řídit naštvaný, vrať se, prosím. Tae

Ignoroval jsem to, nasedl do auta, vypnul telefon a odjel. Neznámo kam.