Arranged Marriage

12. - Yoongi

Přišla sobota, což znamenalo jediné. Otcův pohřeb a následně stěhování Taehyunga ke mně domů. V deset dopoledne byl pohřeb, potom hostina u mě doma a potom by měl Taehyung přijet i se svými věcmi. 

Celý týden jsem přemýšlel o nás dvou. Svatba se měla konat o týden později na pláži. Všechno jsem měl promyšlené. 

Oblékl jsem se do saka a vyšel ven z pokoje, kde jsem byl zavřený celý týden. Tedy, předělával jsem i pokoj pro Taehyunga. Ale nevkročil jsem do otcovi kanceláře. 

"Pane Min, už je čas," oznámila mi služebná. Přikývl jsem. Nastoupil jsem do auta a nechal se odvézt na hřbitov. Bylo tam na můj vkus až moc lidí. Posadil jsem se až dopředu a měl celou dobu sklopený pohled. 

Najednou jsem ucítil ruku na té mé a podíval se na dotyčného. Taehyung. 

"Zvládneme to, společně. Mám věci s sebou, takže můžu klidně potom rovnou jít s tebou a nastěhovat se." Navrhl a já přikývl. 

Znovu jsem natočil pohled na rakev, která se spouštěla k zemi. Popotáhl jsem. Celou dobu jsem slzy držel na uzdě, ale teď už to nešlo. 

"Klidně breč. Byl to fajn chlap, párkrát jsem se s ním viděl. Spolu budeme v pořádku," ujišťoval mě. Naklonil jsem se k němu a políbil ho. Byl to náš druhý polibek, ale tentokrát byl slaný. Předtím byl sladší. 

"Tak pojď, na hostině se nemusíme zdržovat dlouho," usmál se na mě a vzal mě za ruku. 

Pomalu jsem vstal a i s ním jsme se společně autem vydali do restaurace. Neměl jsem náladu na přijímání kondolencí, proto jsme raději odešli brzo. 

Celou cestu autem mě Taehyung hladil po ruce nebo mě objímal. Nevím, proč Hoseok nebo pan Kim vybrali strašně drahou restauraci. Líbilo by se mi i v Panda Expres nebo tak. 

Ani nevím, co jsem jedl. Celou dobu jsem jen automaticky žvýkal. 

"Pojď, půjdeme. Všichni to chápu," usmál se na mě Taehyung. Tak nějak automaticky jsem přikývl. Ruku v ruce jsme odešli a Taehyungův řidič nás odvezl ke mně. Pomohl jsem Taehyungovi s věcmi a omluvil se mu. Nechal jsem ho vybalovat, zatímco jsem si zalezl do pokoje a zamkl se. Chtěl jsem se utápět v smutku sám. 

Zapálil jsem si cigaretu a jen přemýšlel. Seděl jsem na posteli a jen přemýšlel. 

O chvíli později se ozvalo jemné zaklepání. 

"Yoongi, můžu dovnitř?" Ozval se jeho sladký hlas. Uhasil jsem cigaretu do popelníku a odemkl. Ihned si mě přitáhl do náruče. 

"Přinesl jsem soju a balíček cigaret. Tímhle by sis neměl procházet sám, už takhle, když jsi tu byl celý týden sám," promluvil jemně. Jen jsem přikývl. Neměl jsem chuť mluvit. 

"Chápu, že nechceš mluvit. Co si takhle pustit nějakou komedii? Nechceš?" Zeptal se mě. Pokrčil jsem neurčitě rameny. 

Povzdechl si a otevřel jednu lahev. Následně mi jí podal. 

Lokavě jsem se napil. Pocítil jsem lehkou úlevu. Potom jsme jen seděli na posteli a mazlili se. Líbali, občas se dotýkali i jinde. 

"Občas mě mrzí, že jsem mu nedával dostatečně najevo, že jsem ho měl fakt rád." Řekl jsem smutně. 

"Já vím, Yoongi. Ale s tím už teď nic neuděláš. Pojď, půjdeme spát. Je pozdě," zašeptal. 

"Neuvědomil jsem si, že máš ty noční můry, když jsem ti zařizoval pokoj. Můžeš si z něj udělat třeba pracovnu, až převezmeš práci po svém otci. Slyšel jsem, že se rozvedl s tvou matkou." 

Odpovědí mi bylo jen přikývnutí. 

"Chceš... spát tady se mnou? Rád bych spal tady s tebou. Abych se necítil tak sám," navrhl jsem mu. 

"Rád. Jen se dojdu vysprchovat a převléknout do pyžama, dobře?" 

Přikývl jsem a políbil ho. 

"Budu tady na tebe čekat." Usmál jsem se. Poprvé za celý den. 

_____________________________________

Ještě tak dva díly a bude smutíček. :3 Těšíte se?