Locker Boy - Vkook/Taekook [k.th x j.jk]

1. Kapitola

Země je planeta, na které lidské bytosti nemohly žít samy. Samozřejmě, že tam jsou zvířata, rostliny, ale zároveň tam jsou i stvoření, která jsou brána se stejnými právy jako lidé. Hybridi jsou napůl lidé a napůl zvířata, ale po čase se brali jako normální lidé, kteří si zaslouží žít mezi obyčejnými lidmi. 

Umělecká základní a střední škola, která je naplněná lidmi i hybridy, kteří se chtějí vzdělávat. Jenže ne vždy jsou hybridi stateční a spokojení se svým původem a tak do deváté třídy mají možnost výběru. Buď si zvyknou na kolektiv, jenž je smíchán lidmi a hybridy, anebo budou pouze se svým rodem. 

Jeon Jungkook je opravdu plachý, králičí hybrid, jenž není vůbec odhodlaný se spojit s lidmi, kteří jsou jiní než on sám. Proto je pro něj konec deváté třídy a nástup do prvního ročníku na střední školu velmi těžký. Na střední škole totiž mají pouze třídy, ve kterých jsou jak lidé, tak i hybridi.

„Jungkookie! Večeře!" zakřičel Jin z kuchyně.

„Už běžím!" odpověděl mu hlasitě Jungkook, odložil tužku a vyběhl na jídlo. Schody pomalu seběhl, ale posledních pár seskočil. 

„Jeon Jungkooku," oslovil ho varovně Jin a dal si ruce v bok. Jungkook sklopil svá černá huňatá ouška, nakrčil nos a sklopil hlavu. 

„Pardon, hyung..." zašeptal tiše a Jin si povzdechl. Přišel k němu, pohladil ho po vlasech a jemně i po ouškách. 

„Nic se neděje, Kookie. Jen tohle zkus nedělat. Minule to přece nedopadlo dobře," povzdechl si starostlivě jeho hyung a Jungkook přikývl. Jungkook je velmi hravý a tak to občas nedopadá dobře. Nedávno totiž ze schodů spadl a musel strávit se zády několik dní v nemocnici.

„Jsem doma!" ozval se mužský hrubý hlas ve dveří. Jungkook se uculil, posadil se poslušně do kuchyně ke stolu a přesunul svůj pohled do obývacího pokoje, který byl mimochodem spojený s kuchyní, na nově příchozího.

„No konečně a co-" zarazil se Jin v půlce věty a protočil očima, když viděl, jak si muž pokládá sako na gauč, „ihned to ukliď."

„Jinie, dej mi chvilku," vzdychl unaveně muž a Jin se zamračil. Přišel k němu a muž ho ihned objal kolem pasu. „Chyběl jsi mi."

„Aish, Namjoone. Tohle nejde, ihned si to sako ukliď," nakázal mu Jin, ale tentokrát s menším úsměvem.

Jungkook je jen v tichosti pozoroval, pomalu nohama houpal ve vzduchu, díky vysoké židli a prohraboval si své načechrané vlasy. 

Neměl rád lidskou přítomnost, ale Jin s Namjoonem mu nevadili. Alespoň ne po tom, co si ho vzali z dětského domova a ukázali mu, co je to, mít rodinu. 

Bylo to přesně před šesti lety, kdy Jungkook akorát měl za pět dní narozeniny. Seděl u stolu s pastelkami a tiše si kreslil. Pořád se kolem sebe musel ohlížet, jelikož kolem sebe neměl moc hybridů a to se mu jaksi... nelíbilo.

Jeho rodiče ho tam dali, když mu bylo akorát šest let. Neměli pevné nervy a ani žádné zkušenosti, co se týče rodičovství. Byli zkrátka moc mladí na to, aby měli dítě. I když... to, že byli mladí, byla pouze výmluva.

Jelikož Jin s Namjoonem byli skoro stejně staří. Byli ve věku jeho rodičů, když poprvé přešli přes práh dveří a začali se ptát vychovatelek na děti kolem. Jungkook si připadal vždy sám, jelikož si s ním nikdo nechtěl hrát a jeho rodiče ho opustili. Proto když Jin uviděl malého chlapce se sklopenými králičími oušky, jak si o samotě kreslí v rohu místnosti, rozhodl se, že mu chce ukázat, co je to rodina. 

„Jungkooku," povzdechl si Jin a mávl mu už potřetí před obličejem. Jungkook nastražil svá ouška, narovnal i záda a podíval se na Jina. „Nevnímal jsi."

„Promiň, hyung," uculil se Jungkook a všiml si jídla před sebou. Samozřejmě začal večeřet a užívat si chutného jídla, který Jin dokáže pokaždé připravit. Namjoon se na něj pousmál a pokývl.

„Jak zvládáš zítřejší školu?" zeptal se obávaně. Věděl, že Jungkook se bude až moc bát, ale musel poznat nové lidi a hlavně se musel zbavit strachu z obyčejných lidí. Jungkook sklopil svá ouška a pokrčil rameny. 

„Bojím se," přiznal se a povzdechl si, „ale vím, že se nemůžu bát pořád. Pokusím se to nějak zvládnout. Děkuju za zeptání, Namjoon-hyung."

Namjoon se usmál a rozcuchal mu ofinu. 

„To nic, dítě."

Jungkook jim nikdy neříkal 'tati' nebo jakkoli jinak. Vždy to byl jen hyung, jelikož o to požádali. Trvalo týdny, než si získali Jungkookovu důvěru a když ji získali, nezničili ji ani jednou. Ačkoli byl Jungkook často pěkné kvítko, a kvůli jeho strachu nechtěl nikam chodit, zůstali s ním a snažili se mu ukázat, že se nemusí jen bát.

„Pořád přemýšlíš," zasmál se Jin, když viděl, jak Jungkook přestal krájet maso a zadíval se do talíře. Jungkook se na něj podíval, nechal svá ouška kvůli studu sklopit a s tichou omluvou se pustil znovu do jídla. 

Bál se zítřejšího dne. Jelikož první den na střední škole je pomalu pro každého pouze den plný stresu, tak to pro Jungkooka bylo ještě horší. Bál se snad trojnásobně víc než ostatní a to Jin i Namjoon moc dobře věděli. 

Proto když šel Jungkook spát, tak k němu přišel Jin s Namjoonem a sedli si mu každý na opačný kraj postele.

„Zítra tě odvezeme do školy i ze školy. Počkáme na tebe před školou, máme totiž volno," sdělil mu Jin a přikryl ho dekou. Jungkook se usmál a pomalu protřepal oušky z té radosti. Byl opravdu rád, že s ním budou v ten den, jelikož se cítil na omdlení. A to ještě ani nenastal ten den.

„Zítra tě vzbudíme, takže nemusíš mít žádný budík," oznámil mu Namjoon a rozcuchal mu vlasy. Jungkook se zasmál a přikývl.

„Moc děkuju," pípl tiše a zachumlal se do postele. Jin ho ještě pořádně přikryl a jako malému dítěti mu vtiskl polibek do vlasů. 

Ačkoliv bylo Jungkookovi předevčírem šestnáct, Jin se o něj staral jako o dítě. Jungkook byl totiž křehký, jednoduše se mu dokáže ublížit a proto je Jin opravdu ochranářský. Jungkookovi to nevadí, i když si občas říká, jak nenávidí to, že ho berou jako pětileté dítě. 

Jsou dny, kdy by bez toho nepřežil, jelikož mu ta láska a péče opravdu chyběla. 

„Dobrou noc," popřáli mu oba dva a Jungkook jim nazpět. Přitáhl si k sobě polštář, ke kterému se natiskl, mělce vydechl a s uvolněním těla se opatrně nechal poddat únavě. 

Jelikož zítra ho čeká náročný den.

----

Heeyyy ^^ Nová story >< 

Přeji vám mimochodem krásné ráno <3

Dejte tomu moc moc prosím šanci, pokud první kapitola nezaujala >< 

Je to takové nevinné děťátko s jasným happy endem a sladkým dějem... (pokud to vyjde tak, jak chci c:)

Ačkoli jsou hybridi už 'ošoupané téma', budu se snažit to udělat něčím jiné. Mám ráda tohle téma, jelikož mám strašně ráda, když je tam něco sweet a co si budeme... Jungkook jako roztomilý králíček, sksks. To je cukrovka... :')

Takže... Chci vás upozornit na tohle: Bude to hodně sweet... Jungkookie bude roztomilý a Taehyung, ačkoli bude populární týpek na škole, nebude to jako v klasických ffs, že bude zlý. Bude populární pro jeho dobrosrdečnost a společenskost. ^^

Budu moc ráda za každé přečtení, hvězdičku a komentáře, podle kterých se zvyšuje i má aktivita. Vaše aktivita, je má aktivita, jelikož nic nepopožene autora tak moc, jako komentáře ^^ A hvězdičky také... nikoho přeci nezabije dát tu hvězdičku, hehe >< <3