miraculous - Ona je moje, Felixi

13.

Marinette :

Už byl skoro u mě, když v tom nahoru v trhnul Chat. A Felix ustoupil.

"Ahoj Mari, co tady děláš, no to je jedno, rychle pryč" zakřičel. Felix utekl, ale já zůstala na místě.

"Proč jsi ještě neodešla" díval se na mě celkem překvapeně a starostlivě.

"To má být jako pomsta, za to, že jsem ti nedala pusu nebo za to, že jsem tě nevzala sebou na své rande" řekla jsem celkem naštvaně a uraženě.

"Ani jedno blíží se zakumovaný člověk a je celkem dost nebezpečný" řekl a už vytáhl svojí tyč.

"To ti tak budu věřit" ale popošla jsem kousek dál. V tom, zničehonic se vynořila nějaká holka se šípy a namířila ho na mě. Já jelikož jsem, byla otočná na druhou stranu, tak jsem si jí nevšimla, jen jsem slyšela Chata, který zakřičel

"Pozor" v tu chvíli už na mě letěl šíp a já si jen rukama zakryla obličej a zavřela oči. Po chvíli jsem je otevřela a viděla před sebou ležícího Chata.

"Ne, Chate, já, promiň" klekla jsem si k němu a vytáhla jsem si z tašky šátek, že mu zavážu poraněnou ruku. Přitom mi začaly stékat slzy po tváři. On mě jen odstrčil a pomalu se začal zvedat.

"Radši běž, ať se nikomu nic dalšího nastane" řekl celkem naštvaně a zle a odběhl kousek dál. Já jsem také odběhla za roh.

"Tikki, já jsem strašná" a začala jsem tam úplně brečet.

"Mari, já vím, že tě to bolí, ale musíš jít porazit toho akumu" a podala mi tu její malinkou ručičku.

"Máš pravdu Tikki" poté jsem se transformovala a běžela za Chatem.

"Ahoj Ladybug" řekl, když jsem za ním doběhla a snažil se hrát, že je úplně v pohodě, ale nedařilo se mu to.

"Ahoj" a také se mi to nedařilo. Rychle jsem jí běžela porazit. Její akuma se skrýval v jejím luku. Rychle jsem se rozběhla a zachytila se za ten jeho vlasec, poté jsem vyvolala lucky charm a naštěstí mi spadly nůžky, tak jsem ho přestřihla. Chytila akumu, nůžky vyhodila a utekla domů.

"Tikki, teček dost " řekl jsem u sebe v pokoji a poté se rozbrečela.

"Tikki, jak jsem mohla být jen tak neohleduplná, jak jsem mohla dovolit, aby mu ublížila, všechno je to moje vina" ona mi jen objala tvář a pak si šla dát sušenku a já tam dál seděla na posteli a brečela. Najednou jsem uslyšela zaklepání od horního poklopu.

"Marinette, prosím, můžu dovnitř, musím s tebou mluvit" to když jsem slyšela tak se mi trochu ulevilo, ale v tom jsem si na něco vzpomněla.

Flashback z dílu Chat Blanc (Bílí kocour) :

Tohle všechno způsobila naše láska, my lady.

Konec flashbacku

"Ne, ne, já nemůžu, nechci to znovu" řekla jsem a držela ty dvířka za provázek, co jsem k nim měla přidělaný.

"Mari, co se děje, jdu za tebou" řekl a pokusil se otevřít.

"Ne, prosím odejdi" a dál jsem brečela.

"Proč?, udělal jsem něco"

"Ne, ty za nic nemůžeš, prosím běž, bude to tak pro všechny nejlepší"

"Dobře, ale kdyby sis to náhodou rozmyslela, tak víš, co máš dělat" řekl a odešel já si jen lehla do postele a celou noc jen brečela.