miraculous - Ona je moje, Felixi

15.

Marinette :

"Co? Ty se ještě ptáš?"

"Ano ptám, jestli sis nevšimla"

"No mně nic, ale tady Mari ano" v tuhle chvíli jsem měla takovou chuť se vypařit, hlavně když se na mě koukl.

"Jo tak odsud vítr vane, tak víš co, byla to chyba" Alyu to jenom víc rozdurdilo.

"Ano byla" řekla jsem potichu a dál jen  tiše pozorovala.

"Hele Alyo, nevím co ti tahle rádoby slečinka namluvila, ale to ona všechno pokazila" to už jsem musela zasáhnout. Zvedla jsem se a sundala tu kapuci ze své hlavy. Všichni jen zírali, nevím jestli kvůli tomu, že jsem se postavila, nebo kvůli mým očím, či vlasům.

"Já, co jsem já proboha pokazila?"

"Všechno šlo jak po másle, dokud sis nezačala stěžovat, na toho humra"

"Co pak já můžu za to, že ho nejím, z pro tebe neznámých důvodů"

"Já jsem se ti pokusil udělat hezký večer, ale ty jsi naprosto všechno zničila"

"Tohle nehodlám poslouchat" zvedla jsem se a odešla ze třídy, ale ještě jsem mu něco řekla.

"Ty Felixi, jsi horší než samotný Lišaj, už nikdy se ke mně nepřibližuj" když jsem to dořekla, tak jsem odešla.

Šla jsem ke schodům, když v tom mě někdo chytil, za ruku. Otočila jsem se, abych zjistila, kdo to je a tam vidím... Jeho.

"Pusť mě" řekla a pokusila jsem se mu vykroutit, ale on mě místo toho přitiskl ke zdi a chytil obě dvě moje ruce.

"Co si to dovoluješ" Pořád jsem se mu snažila vymanit, ale nešlo to.

"Dej mi pusu" v tom jsem přestala, cokoliv dělat.

"Si že mě děláš srandu, že ano"

"Ne, teď mi dej pusu"

"Ani náhodou, ses zbláznil ne?"

"Říkám, že ne, tak dáš mi ji"

"Nikdy" a začala jsem se znovu vzpírat.

"Dobře, jak chceš, ale myslíš si, že nevím o tvých citech k Chatovi, či o té puse" on se jen usmál, a já si uvědomila, že pokud nepřejdu na jeho podmínky, tak se může něco stát jemu, mně nebo mým blízkým.

"Jak to můžeš vědět?" zkusila jsem se ještě zapřít, ale už jsem věděla, že už není cesta úniku.

"Hele dej mi tu pusu, nebo se můžeš, rozloučit s úplně vším, co máš ráda od přátel po rodinu" v tom se začal přibližovat a já pochopila, že to myslí vážně. A tak jsem přestala odporovat.

Adrien :

Naštěstí jsem dorazil, ještě před zvoněním a rychle jsem se rozběhl do třídy, ale v tom jsem si všiml něčeho, co mi zlomilo srdce. Vedle naší třídy stál Felix s MOJÍ Marinette a líbali se to jsem nevydržel a zařval.

"Dost" poté jsem se rychle schoval. A oni se oddělili.

"Hele od teďka spolu chodíme se vším všudy jasný" ona se na něho jen smutně koukla a kývla. Nevypadala, že by to nějak chtěla, ale co já vím.

Chvilku jsem počkal a poté běhal na místě, aby to vypadalo, že jsem právě teď přiběhl. Vešel jsem do třídy těsně před zvoněním. Všiml jsem si, jak Mari po tváři  stékala jedna slzička, za druhou. Sednul jsem si a začal se utápět v myšlenkách. Myšlenkách na Mari.