Call me friend but keep me closer I. ✓

-0-

Už je to rok, co máma umřela a pořád to bolí. Táta tvrdí, že mu jí hodně připomínám, ale vím, že každý pohled na mě, mu ubližuje. Zvládla jsem se mu celé léto vyhýbat. Většinu času trávil stejně v práci, takže to zas tak těžké nebylo. A já se zaměstnávala buď čtením na pláži nebo prací u Moose, místní malé kavárny na kraji města. 

Dnes byl poslední den prázdnin, tudíž zítra mi začíná první den posledního ročníku na střední. Jen jeden rok a pak hurá do New Yorku přesně podle plánu. Vysnili jsme si ho kdysi dávno spolu s mamkou a je to to jediné, co chci. Ne proto, že by mě lákala ta vysoká, spíše mám pocit, že dokud je to mým snem, je máma pořád se mnou a plní si ho se mnou. 

,,Alex, tak mě napadlo- co kdybychom spolu zašli na dnešní ohňostroj? Co na to říkáš? Celé prázdniny jsme na sebe neměli moc času, takže myslím, že by nám to prospělo." Táta opatrně strčí svou kulatou hlavu do dveří a křečovitě stočí rty do úsměvu. Kolem očí a na čele mu vyskočí slabé vrásky a já si konečně všimnu jeho několikadenního strniště. Nejistě přešlápne na místě a po chvilce sebe přemlouvání vejde dovnitř. Nebyl v mém pokoji od máminy smrti, proto se překvapeně rozhlédl po nových plakátech kapel, které mi doporučila Liv. Liv je něco jako moje sestra. Známe se od první třídy, kdy si naše mamky spletli datum třídních schůzek a obě došli do prázdné školy. 

,,Zní to jako super nápad, ale už jsem to slíbila Liv. Jestli ale chceš, můžu to zrušit nebo-" povzdychnu si, ale táta mě ihned zarazí. 

,,Ne. To nemusíš. O nic nejde. Užijte si to s Liv a do jedenácti buď doma." Přesně, jako to dělávala máma, zasunul šuplík u prádelníku, který je už alespoň deset let rozbitý a neustále se vysouvá a pak se otočil se skleslým pohledem na patě a zalezl si do pracovny. Neberte mě špatně, svého tátu miluju, ale mám pocit, že se tak nějak vzájemně táhneme ke dnu, proto bude lepší, abychom se zotavili každý sám. 

Jakmile za sebou táta zavřel dveře, pustila jsem si do sluchátek hudbu, abych ho nerušila a dala se do příprav. Nic zvláštního to však nebylo. Udělala jsem si jen lehký make-up a narovnala si své nepořádné blonďaté kadeře. Nakonec jsem se převlékla do kraťas, tílka a doplnila to vytahanou černou košilí, kterou jsem kdysi ukradla tátovi ze skříně. Vlastně ji často nosila máma. Podívala jsem se na svůj odraz v zrcadle a hned mi v mysli vyskočila vzpomínka, kdy jsem ji v ní viděla naposledy. Bylo to na tátovi narozeniny. Sešla jsem ráno dolů do kuchyně a ona stála za plotnou, utopená ve vší té látce a s úsměvem otáčela zlatavé lívance, zatímco táta seděl naproti ní a vychutnával si ranní dávku kávy. Nejdřív podala lívance tátovi a nezapomněla ho přitom líbnou krátce na rty a pak se dostala řada i na mě a aby mi to nebylo líto, i mě věnovala polibek do vlasů. To bylo naposledy, kdy jsem ji viděla tak veselou a šťastnou. Vlastně i tátu.

Z myšlenek mě vyrušila zase tátova hlava mezi dveřmi. Rychle jsem si vyndala sluchátka z uší, abych slyšela, co mi říká.

,,Liv je tu. Čeká v předsíni. Potřebuješ nějaké peníze?" Sdělí mi mile. Děkovně zakroutím hlavou a natáhnu se po kabelce ležící na posteli, kde jsem měla vše potřebné, včetně peněz. ,, Dobře. Užijte si to a dávej na sebe pozor." Znovu křečovitý úsměv. Chtěl se otočit k odchodu, ale v půlce se zastavil. Najednou z ničeho nic se rozešel ke mně a po dlouhé době mě líbnul do vlasů, jako to dělával vždy, když odcházel ráno do práce. Bylo zvláštní cítit zase ten dotek. Na vteřinu jsem i doufala, že otevřu oči a uvidím mámu, jak se na nás směje, ale když jsem otevřela oči, hleděla jsem jen na svůj odraz a tátu mizícího z mého pokoje.

Ani nevím, jak jsem sešla schody, ale ve vteřině jsem stála v předsíni, kde na mě čekala holka s fialovými vlasy a piercingem v nose.

,,Pan D dnes vypadá dobře." Ušklíbne se, když si mě přitahuje do náruče, za což si ode mě vyslouží pohlavek. ,,No co? Tvůj táta stál vždycky za hřích." Liv byla přesně tím typem holky, kterou chtěl každý. Byla krásná, stejně krásně i malovala a měla takový šarm, že si kolem prstu omotala úplně všechny. Včetně mě. Vlastně kdyby nebylo mé mámy, nikdy bychom se nebavili, protože v reálu jsme naprosto odlišné.

Přes své znechucení jsem se nezmohla ani na slovo, proto mě nakonec popadla kolem ramen a vyrazili jsme. Venku bylo příjemné teplo, jako celé léto a slunce, jako většinu dnů, vládlo dokonale modrému nebi. Děcka od našich sousedů pobíhali po chodníku, jezdili na kolech a užívali si posledního volného dne.

Celou cestu mi Liv vyprávěla o Maxovi, je to něco jako její přítel, ale všichni moc dobře ví, že Liv na vztahy není a už vůbec si nedokáže přiznat, že Maxe má víc než jen ráda. Když jsme dorazili na místní pouť, kde se večer koná ohňostroj, začalo se pomalu stmívat. Zaplatili jsme si pár atrakcí a nakonec jsme skončili s ledovými tříštěmi na trávě, kde jsme čekali, až se nebe rozsvítí do všemožných barev.

,,Dámy." Objeví se u nás právě tolik probíraný brunet s lišáckým úsměvem a celou jeho partou. Max si sedl vedle Liv, která se okamžitě začala věnovat jemu, což bylo pochopitelné. Já se ale pohledem setkala s Kylem. Kyle byl Maxův nejlepší kamarád. Liv se snažila mi ho dohodit, ale já tak nějak cítím, že Kyle není můj typ. Nakonec si k nám přisedli poslední dva členové. Maxova sestra Blake a její ocásek Josh. Blake považovala celá škola za tu oblíbenou a dokonalou. Liv o ní často říkala, že je to mrcha. Mě ale vždy přišla jiná, zajímavá. Těsně než si sedla ke svému bratrovi, vyhledala pohledem mě. Zvláštní intenzitou zkoumala můj výraz, jakoby po něčem pátrala. Něčem, co tu vždy bylo, jen to nebylo na první pohled vidět.

Zdravím :) Tak jsem po dlouhé době zpět s novým příběhem a předem říkám, je to něco trošku jiného... Snad se Vám to bude líbit a dávejte na sebe pozor:*

P.S.: Nahoře máte Alex :))