Léčba |Yoonmin|

7

"Chceš se už vrátit?" zeptal se tiše Yoongi, zatímco mě tiskl v náruči. Přikývl jsem. Zajímalo mě, kde to jsem. Navíc mi začala být neskutečná zima, i když v Giho náruči mi bylo příjemně.

"Třeseš se," oznámil mi fakt, kterého jsem si stačil také všimnout. Rozepnul si volnou černou mikinu a hodil mi ji kolem ramen. Také jsem si všiml ještě jednoho faktu.

"Mám pocit, že se mi z těla stalo želé." Nešel mi zatnout snad jediný sval na těle.

"To nevadí, naštěstí jsi nedoběhl tak daleko." Mávl rukou, kterou mi pak vsunul pod kolena, druhou mi položil na záda a zvedl mě do náruče.

"Jin skoro celý včerejší den dělal rozbory těch tvých prášků. Začal na mě chrlit chemické vzorečky jako diethylamid kyseliny lysergové, tak jsem ho trošku usměrnil, že z toho, co mi řekl, jsem pochopil jen spojky a předložky. Prý jsi bral drogy. Jen místo nabuzení tě to utlumilo. Ale pořád to jsou drogy, takže říkal, že můžeš mít abstinenční příznaky jako jsou závratě, křeče, želé tělo a výkyvy nálad. A mohl bys zhubnout u toho třeba," řekl mi, když mě nesl do toho jejich tábora a trošku si mě pohodil.

"Ty bys mohl zesílit," opáčil jsem se s našpulenými rty.

"Kdybys mě nedržel několik týdnů přivázaného k tomu debilnímu lehátku, možná bych byl na tom lépe." Na to už jsem neměl, co říct. Bodl mě osten viny, obzvlášť, když mě donesl do jedné z budov, které stály za postavenými stany. U zdi naproti dveřím, kterými jsme vešli, seděl Minhyun s pohledem zabodnutým do země a pan Kim s rozbitým obličejem. Kolem stálo dalších šest kluků a ve dvou z nich jsem poznal Jina s Jungkookem.

"To snad nemyslíš vážně," povzdechl si kluk s bílými vlasy a brýlemi na nose, když nás s Yoongim viděl.

Yoongi se mnou v náruči jen pokrčil rameny a položil mě k Minovi na zem. Opřel jsem se zády o stěnu a pohled mi sklouzl k panu Kimovi.

"Spratku jeden zkurvenej," zasyčel, když viděl, že se na něj dívám.

"Drž hubu nebo ti ji rozbiju," obořil se na něj Yoongi, který se postavil vedle Kookieho a tak kolem nás vytvořili jakýsi půlkruh.

"Já už mu ji rozbil," prohlásil pyšně hlubokým hlasem černovlasý kluk, který zezadu objímal Kookieho.

"To je chvályhodné, Taehyungu," ozval se vysoký kluk pro změnu s fialovými vlasy, který stál vedle menšího kluka s obarvenými vlasy na tyrkysovo a se založenýma rukama na hrudi.

"Není, Kai. Říkal jsem, neubližujte jim, dokud se neshodneme, co uděláme. Místo toho Tae s Namjoonem rozbili Kimovi ksicht a Baekho s Minhyukem chtěli znásilnit Minhyuna," vložil se do toho Yoongi a Minhyun sebou při zmínce o znásilnění trochu trhl.

"Taky jsme říkali, nic si s Jiminem nezačni, dokud se nedohodneme, že není nebezpečný. Navíc, kdybys viděl, co ten kretén Kim všechno Jinovi udělal, taky bys ho chtěl zabít," opáčil se na něj znovu ten kluk se stříbrnými vlasy, který držel Jina kolem pasu.

"Fakt jsem se Joona snažil zastavit, aby ho nedobil k smrti, opravdu," bránil se Jin a položil hlavu Joonovi na rameno.

S Minhyunem jsme celou dobu jen tiše poslouchali a nechápali, o co tady pro rány boží šlo. Snažil jsem si ke všem přiřadit jména a pochopit to. Pak jsem znervózněl ještě víc. Co když mi doopravdy nakonec ublíží?

"Jste jak malé děti," pronesl tyrkysovlásek a všechny je tím ztišil.

"Koho vyřešíme nejdřív?" pokračoval rozhodným hlasem.

"Jimina," zašeptal potichu Kookie a plaše se na mě usmál.

"Podle mě to není vůbec dobrý nápad. Přijmout ho mezi nás. Pořád k nim patří, díval se, jak jiné mučí nebo je sám dokonce mučil. Gi mu musel dát nůž ke krku, jinak byste se odtamtud nedostali." Kai se na mě nevraživě podíval, až mi skoro krev ztuhla v žilách.

"Nepatří k nim. Zachránil mě před usmažením elektrickým proudem," odporoval mu Kookie a rozhodnutě vrtěl hlavou.

"A mně ošetřil rány po zbičování," přidal se Yoongi.

"A Jinovi napíchl do žil svinstvo, které ho málem zabilo," podporoval Kaiův názor Joon a upravil si brýle.

"Ale pak mi dal něco, co ten účinek zvrátilo." Jin na Namjoona hodil přísný pohled a ten radši už nic nenamítal.

"Snažil si chránit vlastní život. Je to pochopitelné. Určitě není nijak nebezpečný, takže v tom nevidím problém," rozhodl očividně tyrkysovlásek a daroval mi úsměv. Chtělo se mi brečet, měli pravdu. Ublížil jsem jim, ale snažil jsem si chránit sám sebe. Nezasloužím si jejich velkorysost... Neskutečně jsem litoval toho, co jsem udělal.

"A co s Minhyunem, Taemine?" zeptal se ho Kai. Min sebou znovu trhnl a podíval se na mě. V jeho očích se zračil strach smíchaný s nejistotou. Napjatě jsme očekávali, co Taemin řekne. Už se nadechoval k odpovědi, když byl přerušený hnědovláskem, který vpadl do dveří jako velká voda. Byl to ten stejný, který zachránil Mina před Baekem a Minhyukem.

"Mina mi nechte na pokoji. Je sice hetero, ale kradl pro Tena léky a Minkiho protlačil na operaci, aby neumřel a... A kurva, nemůžu dýchat," vychrlil ze sebe udýchaně zpocený hnědovlásek a plácl sebou na zem.

"Jr, všichni ti děkujeme za tvůj sportovní výkon nebo co to mělo být. Zkus neumřít, jo? Mina taky přijmeme mezi sebe. Otázkou zůstává, co s Kimem?" řekl Taemin a probodl pohledem muže ve středních letech, co seděl vedle nás s Minem. Byl jsem neskonale vděčný, že nám neublíží.

"Zabít?" usmál se Yoongi se svým typickým úšklebkem.

"Ukamenovat?" přidal se Taehyung a pustil Kookieho.

"Nalít do něj spoustu kyseliny?" pokračoval v možnostech Joon.

"Co upálení?" nabídl Kai a nadšeně přikyvoval.

"Všimli jste si, že všichni chodíme se sadistama?" ozval se Taemin znepokojeně a Jin s Kookiem přikývli.

"Vy buzny debilní," vyplivl Kim jedovatě a mně z ničeho nic vystřelila ruku k jeho obličeji. Všichni na mě vyjeveně zírali včetně pana Kima. Opravdu jsem netušil, kde se to ve mně vzalo.

"Tak jo, Jimina ti schvaluju, Yoongi," zasmál se Namjoon a šel k nám blíž. Zvedl pana Kima ze země a někam ho s Jinem odvedli.

S Minhyunem jsme seděli na zemi a střídavě koukali po sobě a po zbytku kluků.

"Fajn, vítejte mezi námi," usmál se Taemin a Kai souhlasně přikývl. Kookiemu se po rtech také rozlil něžný úsměv a přitulil se k Taeovi. Jr se konečně zvedl, otřel si pot z čela a šel pomoct Minhyunovi se postavit. Ke mně přišel Yoongi a podal mi ruku, kterou jsem s potěšením přijal.

"Gratuluju, sestřičko. Teď už jsi opravdu jeden z nás aneb homosexualita není nemoc. Všechno ti vysvětlím u ohně," oznámil mi Yoongi a vedl mě ven.