Dítě ohně a ledu (#3 Loki & Sigyn) /CZ/ ✔

Tři pravidla přijetí komplimentu

👋👋❤️💚💙💜💛🎵🎶
Věnováno: maniac_for_tea

*Sigyn*

Plesovým sálem se ozývaly tóny valčíku. Zavěšená do paže baroneta Halla, staršího pána se stříbrnými licousy, se jím nechala vést. Parket se plnil mnohými páry, kde dámám kolem kotníků šustily mušelínové lemy toalet a světlo šířící se obrovským lustrem se jim blyštivě odráželo od drahých šperků. Pro opovrhovanou dceru zbohatlíka Morgana se jednalo o další zbytečný bál z mnoha. Jenom další přehlídka peněz a moci.

Fádní stereotyp však v momentě změnil svůj repertoár. V davu mezi snoby vycítila zvláštní sílu, která ji přinutila zapomenout na tanec. Neustále kroutila hlavou. Očima vyhledávala zdroj jejího vzrušení, které se v ní tak náhle objevilo a okouzlilo ji. Taneční partner si začal stěžovat, že nedává pozor, kam šlape. Nehledě, že je zcela mimo rytmus. Pro milovnici hudby, která s ní splynula, kdykoliv se zrodil první tón, to bylo nevídané.

O moment později konečně našla důvod všech svých trablů a zesměšnění. Zatajila dech při pohledu do planoucích zelených očí, které ji nemravně pozorovaly. Zdály se jako ďábel sám ve skupině starých ošuntělých baronů, co se hádali jako kohouti na smetišti.

Vysoká černá postava se pohybovala ladně, zatímco kráčela k balkónovým dveřím. Hypnotizoval ji a uhranul bez milosti se vzpírat. Jakmile dozněl valčík, jízlivě se na ni usmál a zmizel za těžkými závěsy halící vchod na terasu. Aniž by se uklonila tanečníkovi před sebou, aniž by se mu omluvila za své chyby, vyšla za ním. Rozechvělé srdce skočilo z netečnosti do oceánu očekávání.

Rázem se ocitla v indigové pustině bez hranic a bez známky jakéhokoliv života. Slyšela pouze svůj mělký dech. Netížila ji váha brokátové toalety. Když sklonila zrak, spatřila hedvábí obtočené kolem nahého těla. Co se to děje?!

„Sigyn." Hrkla sebou na stranu, odkud se touhou zbarvené echo ozvalo. Nic, pouhé prázdno.

„Moje neustále drzé škvrně."

Tentokrát se hlas nesl z druhé strany. Nestačila se jakkoliv pohnout, protože ji kouzlo odvážného doteku obralo o sílu. Ledově studené prsty ji donutily zachvět se nejen chladem, ale i vzrušením. Nebyl nikdo, kdo by s ní sdílel prostor. Přesto se jí hebká látka svezla ke kotníkům a obnažila její žárem a potřebou plnící se tělo.

Vnímala, jak tajemný chlad putuje výš k ňadrům. Na malou chvíli zmizel, než zaútočil na její bradavky. Slastí i bolem zasténala a bezmocně zaklonila hlavu. Laskání se rozmnožilo a rozuteklo do dalších koutu jejího bytí. Napjala se při chuti něčích rtů na svých. Tak známých a svádivých...

Chlad se rozléval níž, po bocích i stehnech, kde vášnivě pohladil vlhký klín. Zoufalostí po spojení otevřela oči do prázdnoty, v níž zahlédla třpytivé smaragdy. Toužila křičet, aby jí ukázal své umění, které ji nadobro okrade o sebeovládání. Vlnila rty do slov, které nikdy neslyšela. Svíjela se, vystavovala své tělo a nabízela ho jako oběť bohům.

V okamžiku, kdy se jí zmocnil, se docela probrala ze snění. Spatřila nad sebou ebenové dřevo nebes, kde se ve středu zorného pole vyjímal rozvášněný Loki. Tiskl se k ní a dobýval si ji pro sebe. Zatnula mu nehty hluboko do kůže zad. Natáhl šlachovitou paži někam za její hlavu a potom ji pod kříže vložil polštář. Opatrně na ni opět nalehl. Konečky havraních vlasů ji polechtaly, jak se k ní sklonil pro polibek. Ovinula mu ruce kolem krku. Cítila, jak vsunul paži mezi jejich těla, aby jejímu nitru znovu nabídl své vzrušené mužství. Celou dobu ji nepustil z uvěznění rtů, a jakmile vytáhl svou ruku, prsty jí zapletl do vlasů.