1.

876 20 1
                                    

,,Už je ránoooo!" Ozvalo se a do mého pokoje vstoupila mamka. Mě se ovšem vstávat nechtělo! Je pondělí... SAKRA. První dvě hodiny je tělák... SAKRA. Píšu písemku z matiky... SAKRA. SAKRA SAKRA SAKRA SAKRAAA... Ne, dneska nevstávám. Řekla jsem si sama pro sebe, zabořila hlavu do polštáře a rozhodla se okolí ignorovat.

Jo moment, takže, ehmmm jak bych začala.
Ahoooj, mé jméno je Sára. Je mi 17 let a žiju obyčejný život dospívající holky. Chodím na střední a co se vzhledu týče tak jsem celkem malá, mám asi 163 cm, no co. Mám čokoládově hnědé vlasy dlouhé do půlky zad. Mám hnědé oči, plné rty a úplně takový obyčejný vzhled. Nejsem ani hubená ani tlustá. Však to znáte.

,,Sáro vstávej, musíš do školy!" Křikla na mě mamka a sebrala mi peřinu. (Samozřejmě, že mě v sedmnácti nebudí mamka, ale můj mobil je momentálně v dost špatném stavu na to aby mě budil). Vyhrabala jsem se teda z postele a šla do koupelny. Mámy jsem si nevšímala. Ne že bychom neměly dobrý vztah, ale vzbudit mě v pondělí ráno, sebrat mi peřinu a cítit se nevině mi přijde od ní dost bezohledný! Opláchla jsem si obličej, udělala každodenní hygienu a nalíčila se. Řasenka a korektor, klasika. Vrátila jsem se do pokoje. Mamka už tu naštěstí není. Ze skříně jsem vyhrabala oblečení. Černé ryfle s vysokým pasem a bílé triko s potiskem 'KISS ME'. Já vím není to nic zvláštního, ale v jednoduchosti je krása ne? No, možná ne, ale mě se to líbí. Zabalila jsem si věci do tašky a vyšla z pokoje. Já ráno snídám jen někdy a dneska tomu tak nebylo. Vzala jsem si černý kabát a boty, pozdravila rodiče a šla. Šla do té nudné budovy, kde trávím nudné hodiny s nudnými učiteli. Nojoo, budu trochu optimista. Mám tam nejlepší kamarádku Nikol. Je to vysoká blondýna, se kterou se bavím už od dětství. No a pak tam mám pár dalších kamarádů ve třídě. Do třídy nad náma chodí můj kluk Jimmy. Máme spolu krásný vztah a je na mě fakt hodný. Je vysoký, chodí do posilky, má hnědé vlasy i oči jako já. Aaaa už ho vidím. Vyšel mi naproti. Zlatíčko. Objala jsem ho. Dali jsme si pusu a ruku v ruce zamířili do školy. Fakt ho miluju.

Jak jsem říkala... První dvě hodiny mám tělák. Ne že bych byla úplně anti-sportovec, ale dát nám 2 hodiny tělocviku v pondělí ráno mi přijde fakt jako velká zrada!
Pak jsem byla ve škole dalších 6 hodin. Ano mám odpoledku. Ve škole jsem to přetrpěla, hlavně díky Nikol, která je fakt úžasná. Když byl konec školy, chtěla jsem jít s Nikol do kavárny. Společně jsme se vrátily do třídy a já si všimla, že mám na lavici nějaký asi vzkaz? Byla to obálka. Na ni byl nápis: Pro Sáru. Usmála jsem se. Myslela jsem že je to od Jimmyho. Otevřela jsem ji a vytáhla z ní dopis. Nikol si mě moc nevšímala, protože musela zavolat svému klukovi Dannymu. Když jsem si papír přečetla, přeběhl mi mráz po zádech.

Po škole jdi okamžitě domů a podívej se na tvůj Facebook. Do žádné kavárny nechoď nebo to nedopadne dobře.

UK

Dopis jsem si přečetla asi dvakrát. Děsí mě ten konec. 'nebo to nedopadne dobře'. Ale já jsem svá a nikdo mi nebude nic zakazovat. Bez tak je to někdo ze spolužáků co si ze mě dělá jen legraci a chce mi zkazit odpoledne. Zatřepala jsem hlavou. Papír jsem zmačkala a vyhodila do koše. Najednou na mě zezadu skočila Niki a objala mě.
,,Tak co kotě, vyrazíme?"
,,Jasný. Let's go!"

Při cestě jsme rozebraly všechno možný. Od Dannyho po Jimmyho, od trávy po nebe a od lásky k nenávisti. Já vím, zní to blbě, ale co čekat? Jsme holky.
V kavárně skoro nikdo nebyl a teď by asi měla přijít ta chvíle kdy řeknu: Mám takový divný pocit, že mě někdo sleduje.
Ale ta chvíle nepřijde, protože já takový pocit nemám. Jsem v pohodě a je den jako každý jiný. Mimochodem asi od čtrnácti miluju knížky, kde nějaký nasvalený kluk sleduje holku, do které se zamiloval pak se seznámí, ona se zamiluje a žijou spolu šťastně až do smrti. Ráda o tom čtu, ale přijde mi to hodně nereálné. Co ode mě čekat.
S Nikol jsme si dali kávu a ona i malou makronku. Pokecali o životě (já vím, už zase) a domluvily se na pátek, kdy u ní budu spát. Dáme si takový holčičí večer. Když jsme dopily a odešly, chvíli jsme se toulaly ještě po městě a pak se objaly, rozloučily a každá jsme šla svým směrem.
Přišla jsem domů, bylo asi půl páté a nikdo nebyl doma. Nedivila jsem se. Mamka i taťka bývají často dlouho do noci v práci a nebo chtějí mít chvíli pro sebe a vyrazí si někam do restaurace. Vůbec mi to nevadí, protože mám čas sama na sebe a jsem ráda, že se mají rádi a jsme taková šťastná rodina. Vyšla jsem schody a zhroutila se do postele. Přitáhla si k sobě notebook (jak jsem říkala, můj mobil momentálně nefunguje) a prošla jsem si e-maily a mrkla i na Facebook. Byla tam nová žádost o přátelství. Nějaký UnKnown. Přijala jsem to... Obecně vždycky přijímám všechny žádosti, prostě to moc neřeším.
Najednou mi přišla zpráva. Byla od toho UnKnowna. Zprávu jsem si přečetla a zatajila dech.

Ahoj lidi! Tohle je můj první příběh, snad se vám bude líbit. Nebudu takhle na konce kapitoly psát moc často. (Já sama si takhle poznámky autorů moc nečtu). Chci vám jen říct, že budu strašně ráda za jakýkoliv komentář nebo hvězdičku.

Jsem ráda za každýho čtenáře 🖤

๑♡STALKER♡๑  ✓Kde žijí příběhy. Začni objevovat