Léčba |Yoonmin|

11

"Vážně jste si mysleli, že jsme podobnou další vzpouru neočekávali? Když jste na svou stranu přetáhli dva naše doktory? Jste tak odporní," ušklíbal se pan Lee a zaujatě si prohlížel svou pistoli.

"Vy jste odporní. Mučíte lidi jenom proto, že jsou jiní. Snažíte se je opravit, ale my nejsme věci. A nic s námi není špatně," vyplivl jedovatě Namjoon a vzdorovitě k doktorům zvedl hlavu.

"Je s vámi špatně všechno. Jste jiní, nenormální. Nemáte v naší společnosti co pohledávat," odvětil mu pan Jung naštvaně.

"Než začal tenhle systém, byl jsem jeden z nejuznávanějších profesorů anglického jazyka na nejprestižnější univerzitě. Seokjin byl vynikající lékař, který denně prováděl transplantace bez jediné chyby. Yoongi pracoval na kriminálce a riskoval svůj vlastní život pro ochranu obyvatel a odchytu opravdu nebezpečných zločinců. Minki s Jr pracovali na odboru sociální péče a každý den pomáhali drogově závislým nebo případům domácího násilí. A prý my nemáme ve společnosti, co pohledávat... Jenom proto, že milujeme někoho, koho společenské konvence neschvalují," řekl Namjoon pevným hlasem a všichni ho poslouchali se zatajeným dechem. Další slzy se mi tlačily do očí. Všechno, co Joon řekl... Byla to pravda.

"Ty debile," zavrčel pan Lee a hlavní pistole mu dal ránu do obličeje. Joon jen bolestně sykl, ale nepřestával být hrdě narovnaný. Opravdu byl přirozený vůdce a odhodlanost sálala z každého póru jeho těla. Za to Jin se zoufale mračil a snažil se nenápadně dostat z pout, stejně jako Yoongi.

Najednou ho pan Lee chytil a otočil čelem k nám, takže jsme mohli vidět jeho rozseknuté obočí a rozbitý ret. Pak mu přiložil pistoli k hlavě.

"Ne," vydechl Jin tiše, ale pan Lee ho stejně slyšel.

"Odvolej to, co jsi teďka řekl. Řekni, že jsi jenom nechutný teplouš stejně jako tvoji kamarádíčkové. Že se vzdáváš a že už nikdy nic nebudeš mít se stejným pohlavím. Jen řekni tomu svému příteli, že ho nenávidíš," přikázal mu pan Lee a ještě víc natiskl hlaveň k jeho spánku.

Bylo vidět, jak Namjoon usilovně přemýšlí a těká pohledem po místnosti. Až svůj pohled ustálil na Yoongim a sotva znatelně na něj kývl.

Gimu po tváři stekla neposedná slzička a kývl zpátky.

Pak se Namjoon podíval na Jina a jeho výraz zjihl. Měl skelný pohled, jak zadržoval slzy stejně jako jeho přítel.

"Jinie?" zašeptal Joon zlomeně. Jin si skousl ret, aby z něj nevyšel hlasitý vzlyk.

"Promiň mi to. Dal jsem ti své srdce už na střední a..." zlomil se Joonovi uprostřed věty hlas a pan Lee mu poklepal zbraní na hlavu a kapku od něj poodstoupil. Vyčkával, jestli Namjoon řekne, co mu přikázal. Stejně jako všichni ostatní.

"Joone," špitl Jin skoro neslyšně, ale po Joonově tváři se rozlil smutný úsměv.

"Miluju tě a vždy budu," řekl mu Joon něžně a usmál se tím nejkrásnějším úsměvem, jaký jsem u něj kdy viděl.

Pak se ozval výstřel.

 Vzduch prořízla kulka vypálená panem Lee a Namjoon spadl na zem. Kolem něj se ihned začala tvořit kaluž krve, od které jsem musel odvrátit zrak. Bohužel moje oči zabloudily k Jinovi, který trhaně dýchal a po tvářích mu stékaly proudy slz.

Zoufale se na mě podíval a hned pohled zase sklonil. Yoongiho oči zase hypnotizovaly tělo jeho mrtvého kamaráda.

"Kdo jsou ti dva zběhlí doktoři?" přerušil nechutně hustou atmosféru pan Lee a s otazníkem v očích se otočil na pana Junga. Ten ukázal na mě s Minhyunem.

"Hwang Minhyun?" zeptal se a Min nejistě přikývl.

"Přiteplil ses?" zasmál se pan Jung jakoby udělal vtip roku a všichni bychom se měli počůrat smíchy na místě.

"Pořád a stále jsem hetero," odpověděl jim věcně a já docela musel bránit uchechtnutí s jakou lehkostí a jak pyšně to prohlásil.

"Tak proč nejsi na naší straně? Jsi normální, tak proč?" podivil se pan Jung a pan Lee na něj namířil zbraň. Kurva, ne, to neudělají, že ne? Min byl můj jediný kamarád v ústavu, nemůžou mi ho takhle vzít!

"Protože nesouhlasím s vašimi názory. Oni nejsou rozbití. Jsou normální stejně jako já. To jako vážně teď zastřelíte heteráka? Když jsem podle orientace jeden z vás?" řekl Min a snažil se, aby se mu netřásl hlas. V tu chvíli se ozval další výstřel, který se zavrtal Minovi do ramena.

"Kurva, do prdele! Sakra, to bolí!" kňučel Min a spadl na záda.

Chtěl jsem něco vykřiknout, ale Giho pohled mě umlčel. Z jeho výrazu jsem vyčetl obavy a smutek. Co když ublíží i Yoongimu? A co se vlastně stalo s ostatními členami naší skupiny?

I když teď bych měl na řadu přijít já, což se mi vzápětí potvrdilo, když na mě pan Lee namířil zbraň.