I hate you | woosan

01

„Nenávidím tě!" tato rozhořčená slova vycházela z jednoho malého bytu ve školní ubytovně. Nebylo to však poprvé, tato slova vycházela z již zmiňovaného bytu každičký den.

Wooyoungovi a Sanovi se doslova jejich vstal hroutil pod rukama. Wooyoung, blonďatý chlapec, se začal vracet ke svému starému chování, tudíž největší školní frajírek.

Sanovi, tmavovlasému chlapci, se tyto hádky přestávaly líbit. Ne jednou již chtěl jejich vztah ukončit, ale někde hluboko v sobě stále doufal, že se Wooyoung vzpamatuje. Že bude opět ten milující přítel, který si ho rozmazluje, mazlí se s nim a dodává mu pocit, díky kterému se cítí být milován. Tohle vše už nějakou dobu nezažil ani nepociťoval.

„Tohle mě přestává bavit, Wooyoungie!" tohle je poprvé, co si na něho San otevřel pusu. Nikdy na něho nezakřičel, dokonce ani nezvýšil hlas. Vždy to byl blondýn, kdo se rozčiloval a křičel. Tmavovlásek nechtěl věřit, že se změnil bezdůvodně. Něco za tím rozhodně muselo být, možná někdo.

„Hodíš po mě tu sklenici a je konec," vypadlo se Sanových úst, ačkoliv to řekl opravdu nerad. Wooyoung byl pro něj vším, naprosto vším. Nedovedl si představit život bez Wooyounga.

Po těchto slovech se Wooyoung uklidnil, položil sklenici zpět na své místo a podíval se Sanovi upřeně do očí. „To bys opravdu po tom všem byl schopný udělat?" zeptal se ho mírně překvapeně blonďatý chlapec. Jasně, že by nebyl. Wooyoung je prostě láska jeho života. Teda, zatím.