Heart Boom/Yoonmin A/B/O

17

Yoongi kráčel s plnou taškou léků, pytlíků krevní plasmy a čistých injekčních stříkaček, kanil a dalšího náčiní, se kterým ho dokonce lékárník učil zacházet, zpět do auta.

Byl z toho všeho vyčerpaný. Zpětně si nadával do všecho možného, že se rozhodl si Jimina nechat. Kdyby jen tušil, jak to bude složité.

Tašku odložil na zadní sedadla a sám si sedl za volant. Z kapsy vytáhl papír s drobným písmem a začal si ho pročítat.

Rozpis léků na týden s přesnými časy, k tomu měl každý den brát trochu něco jiného a dvakrát denně půl pytlíku plasmy.

Vypadalo to, že u sebe bude Jimin potřebovat neustálý dozor, protože tu byly i prášky, podávané jen při nějaké reakci.

Černovlásek už uvažoval nad umístěním omegy do nějaké pečovatelské organizace, ale byl tu problém, Jimin nebyl označený, tudíž by ho nikde nevzali.

S povzdechem nastartoval auto a vyjel do nejbližšího omega-baru, který znal. Nějakou rychlovka by mohl stihnout a pak vyzvednout stvůrce jeho problémů.

"Single baby", jak hlásal fialovorůžový nápis nad dveřmi, byl průměrný podnik, kde se za klasickou cenu nechala sehnat poměrně slušná omega.

Yoongi už tu nebyl cizí. Obvykle sem zajížděl právě na takové rychlovka, jako plánoval nyní.

Bylo teprve odpoledne, takže se tu moc lidí nenacházelo, což bral alfa jako výhodu. Na pódiu ještě žádná omega netančila, všechny různě posedávaly na polštářcích na zemi a pohledy sváděly návštěvníky.

Min se nehodlal těmito očními provokacemi zdržovat a své kroky nasměroval rovnou k třicátníkovi leštícímu za barem půllitr.

"Dobrý den, budete si přát?" muž byl očividně zaskočen aflou z vyšších kruhů v tuto dobu. Nicméně odložil rozdělanou práci, připraven Yoongiho obsloužit.

"Chtěl bych omegu, jen narychlo prosím" Min už byl zvyklý narovinu říct, co chce. Pamatoval si, jak dříve s Taem objednávali alkohol jen proto, že jim připadalo hloupé přijít jen za uspokojením svých potřeb.

Tyto problémy se dávno staly minulostí a on teď jen s kamennou tváří sledoval, jak beta přikývla a sklonil, se pod bar.

"Pokoj jedenáct, druhé patro, omegu si můžete vybrat jakou chcete" Yoongi jen převzal klíč s drobnou vysačkou a otočil se k místu, kde zatím odpočívaly dívky i chlapci ve vyzývavém oblečení.

S povzdechem přejížděl každého pečlivě pohledem a zároveň v hlavě přemýšlel, jak asi by chtěl, aby jeho dnešní společnost vypadala.

Možná nějaký roztomilý chlapec s hezkými křivkami a nevinným obličejem. Na mysl mu hned vyskočil Jimin.

Ne, to nejde...

Nakonec jeho pohled upoutala vysoká blondýnka, která asi ani nebyla z Koreji a rozhodně na první pohled nepůsobila jako omega. Měla v očích vepsanou divokost a bojovnost.

No černovlásek dlouho neotálel a namířil si to k ní. "Půjdeš se mnou" oznámil, jakoby se nechumelilo a zamával jí klíči před obličejem

Dívka se na Mina ušklíbla a pohodila zlatavími, kudrnatými vlasy, ve kterých měla zapletené korálky které lehce zacinkaly.

Nic neřekla a poslušně se zvedla z polštářů. Byla nepatrně vyšší, než Yoongi, o kterého se lehce otřela svým opáleným útlým tělem.

Min jí úšklebek oplatil a za ruku pokrytou zlatými náramky ji vedl kolem záchodů po schodech k pronajímaným pokojům, konkrétně tomu s číslem jedenáct.