Arranged Marriage

18. - Yoongi

O měsíc později: 

Uběhl měsíc od našich líbánek. Celkem nic se nezměnilo, tedy kromě toho, že se mi Hoseok ztrácel před očima. Chtěl jsem mu nějak pomoct, ale netušil jsem jak. 

"Hobi, musíš se z toho vzpamatovat. Stávají se i horší věci." Povzdechl jsem si a pohladil svého kamaráda po zádech. Právě jsem se nacházel v práci a Hoseok za mnou přišel úplně vyřízený. 

"Já vím, ale ono je to tak těžký." Popotáhl. Podal jsem mu kapesníček. 

"Vím, jak se cítíš. Ale podívej se na sebe, jsi až moc hubený a ztrácíš se mi před očima. Mám o tebe strach, jsi jako můj brácha," pohladil jsem ho po vlasech. 

"Promiň, nechci tě zatěžovat svými problémy. Co ty a Tae? Jak to jde?" Zeptal jsem se. 

"Úžasně, akorát poslední dobou je nějaký náladový, netuším, čím by to mohlo být." Zamračil jsem se. 

"Třeba je těhotný. Víš, jak to mají ženy, když jsou těhotné. Zeptej se ho, třeba opravdu je, nebo ho trápí něco jiného. Jen spolu musíte komunikovat." Odpověděl jsem. Jen jsem přikývl hlavou. 

"I když já ti mám co radit," zamumlal trpce. Povzdechl jsem si. 

"Netrap se. Nechceš v sobotu přijít na oběd? Budu mít konečně po dlouhé době dlouhý víkend," navrhl jsem a on pro mé překvapení souhlasil. 

"Myslím, že by to šlo." Zamumlal, než zavřel oči. 

"Lehni si na gauč. Kolik jsi toho za poslední dobu naspal?" Zeptal jsem se. 

"Tak dvě hodiny denně. Nemohl jsem spát."

"Fajn, vzbudím tě, až půjdu domů. Což bude tak za tři hodiny minimálně." Řekl jsem. Poslechl a lehl si. 

"Nemáš tu vodku nebo tak něco?" 

"Nemám, vyspi se a chci, abys pak se mnou šel na večeři. Tae to pochopí." Poručil jsem mu. Znovu ze sebe vydal utrápený povzdech, ale lehl si. Po několika minutách jsem viděl, jak usnul. Usmál jsem se. Ještě jsem napsal rychlou smsku Tae-mu, že dorazím později a znovu se dal do práce. 

Přesně o čtyři hodiny později jsem vypínal počítač a zkontroloval čas. Zvedl jsem se ze židle a šel vzbudit Hoseoka. 

"Hobi, vstávej, jdeme na tu večeři," lehce jsem s ním zatřepal, až otevřel oči. 

"Už vstávám," protáhl se a vstal. Ještě si několikrát za sebou zívl. 

"Tak pojď, bude sedm a nechci, aby Tae na mě dlouho čekal." Usmál jsem se. 

Společně jsme vyšli z vysoké budovy a vešli do restaurace, která byla kousek od mé práce. 

Ovšem, to by nebyl Hobi, aby měl štěstí. U jednoho stolu seděli Jimin s Jungkookem. Pamatoval jsem si Jimina z jedné noci v baru, tudíž jsem usuzoval, že ten druhý musel být Jungkook. 

"Yoongi, pojďme prosím pryč." Zatahal mě Hoseok za rukáv. 

"Musíš se naučit čelit svým problémům, Hobi," zamumlal jsem. Měl jsem velký hlad a navíc jsem se těšil domů. 

Táhl jsem ho k jednomu stolu a aby neřekl, tak co nejdál od těch dvou. Posadili jsme se ke stolu a já si ihned vzal do ruky jídelní lístek. 

"Co si dáš?" Zvedl jsem pohled na Hoseoka, ovšem on tam nebyl. Zavrčel jsem. 

Rychle jsem vyskočil ze židle a šel na pánské záchodky. Z jedné kabinky vycházely zvuky vzlyků. Zavřel jsem oči a vypustil přebytečný vzduch. 

"Hobi, fajn, půjdeme jinam." Zaklepal jsem na kabinku. Po chvilce vylezl. Ihned jsem ho objal. 

"Bude to dobrý. Vím, že na tu větu musíš být alergický, ale myslím to vážně. Pomůžu ti. Najdeš někoho lepšího, věř mi," hladil jsem ho jemně po vlasech. 

"Chci jít domů," zakňučel. 

"Fajn, odvezu tě," s Hoseokem tisknoucím se ke mně jsem vyšel z pánských záchodů, ovšem ihned za dveřmi jsme do někoho vrazili. Jimin. 

"Hobi?" Řekl svým hlasem. Protočil jsem očima. 

"Nemluv na něj, to ty jsi důvod, proč teď brečí." Zavrčel jsem. 

"Hobi, můžeme si promluvit, prosím?" Zeptal se ten růžovovlasej smrad. 

"Ne, nech ho být. Už tak si toho vytrpěl dost." Tak tak jsem se držel, abych mu nedal pěstí. 

"Nemůžu za to, že se do mě zamiloval i do Jungkooka. Byla to jen jedna noc, které nelituji, ale jsem s Jungkookem šťastný. Hobi, pochop to. Chci se alespoň přátelit," snažil se sáhnout na Hoseoka, ale jeho ruku jsem odstrčil. 

"Říkal jsem, že ho máš nechat na pokoji. Čemu jsi na tom nerozuměl?" 

"Bylo těch nocí víc, Jimine." Řekl Hoseok a odtáhl se ode mě. 

Vypadalo to, jako kdyby se ho Jimin bál. 

"Ví to Jungkook vůbec? Že jsi za mnou několikrát byl i přes to, že ti mě zablokoval? Nemám na to, Jimine! Kvůli tomu se já trápím!" Vykřikl. V tu chvíli se k nám přidal někdo čtvrtý. Jungkook.

"Co se tu děje? Jimine, jsi v pohodě?" Staral se ihned o svého přítele. "Hobi?" Až po chvíli si všiml mého nejlepšího kamaráda. 

"Ahoj." Pozdravil ho. Protočil jsem očima nad tou divnou situací. 

"Můžeme si promluvit? V klidu a bez křiku?" Navrhl Jungkook. Zamračil jsem se. 

"Nemyslíte, že se kvůli vám natrápil už dost? Nechcete to nechat plavat?" Navrhl jsem. Ale ovšem opět mě nikdo neposlouchal. 

"Dobře." Zašeptal Hoseok. Povzdechl jsem si. 

"Pojedu domů za Taehyungem, kdyby něco, tak zavolej." Objal jsem Hoseoka, který jen přikývl. 

Velmi pomalu jsem se dostal k autu a nastoupil. Rozjel jsem směrem domů, kam jsem se hodně těšil. Konečně budu moci usnout s Taehyungem v náručí a nic mě nebude trápit. 

____________________________________________________

Konečně jsem se dokopala ke psaní. Berte tento dlouhý díl jako omluvu, že jsem dlouho nepřidávala. 

Anyways... rozešli jsme se s přítelem a já jsem zpátky doma u mamky. Tudíž, na to psaní bude nejspíš trochu více času. Uvidíme. Tak snad se díl líbil a uvidíme se u dalšího! ♥