,,Co kdybychom zašli do parku?" Justin prolomil to ticho mezi námi.
Sedíme společně na posteli a přemýšlíme. Nedokážu odhadnout nad čím přemýšlí on, ale já to mám jasné. Minulost, přítomnost, budoucnost.
,,Jo, to by jsme mohli. Dej mi 10 minut." vyskočila jsem z postele a uculila na Justina.
V parku
(nema cenu psat ty nesmysli kde se maluje a obléká)
Procházíme se ruka v ruce parkem. Jay mi stále šeptá roztomilé věci, po kterých se musím červenat jako rajče. ,,Vidíš ty dva tamhle v zadu u stromu?" zašeptal znovu. Můj pohled se nasměroval jejich směrem. Seděli na lavičce dva důchodci a drželi se za ruce. Musela jsem se nad nima usmát. V takovém věku a jsou stále spolu. Tomu se říká pravá láska. ,,Jsou spolu úžasní," rozplývám se nad pohledem na jejich spojené ruce a zamilovaným pohledem na sebe.
,,Pojď" začal mě tahat jejich směrem. Absolutně nechápajícím pohledem jsem se nechala táhnout.
Když jsme u nich zastavili, zvědavým pohledem si nás prohlédli. A pak to začalo.
,,Omlouvám se, že vás vyrušujeme, ale mohl bych mít otázku?" pronesl.
,,Ale jistě chlapče, ptej se." usmála se na něj babička.
,,Jak jste to dokázali, že jste stále spolu?"
,,Víš chlapče, dnešní generace má tendenci všechno hned vzdávat. Sice říkají, že jdou za svými sny, ale co jde, to hned vzdají se slovy to nejde. Mají příliš malou motivaci aby to dotáhli až do konce. Hrají si na velké, drsné kluky, ale přitom holky mají radši pořádné kluky/muže v obleku a kravatě. Kdybychom i my vše vzdali, třeba po nějaké hádce, nikdy bychom nedošli až sem. Jsme spolu přes 50 let a stále se milujeme. Nevybrali jsme se podle vzhledu, protože všichni jednou zestsrneme. Tehdy jsme se dali dohromady díky kamarádovi, který měl zájem o Dony sestru. Dona ani já jsme nebyli krasavci, vzájemně jsme se poznali a přeskočila jiskra. Nikdy nezapomenu na ten den." dokončil svou řeč a usmál se. Skoro mi ukápla slza, bylo to tak dojemné.
,,Páni," bylo jediné co z nás vyšlo.
,,A co vy, jsk jste se poznali?" Vyzvala nás babka abychom jim řekli náš příběh.
,,Je to takové divné. Seznamili jsme se na internetu, když jsem byla adminkou na jedné stránce. Chtěla jsem poznat nové lidi, tak jsem zveřejnila můj profil, ať si mě přidají. Justin si mě přidal a začali jsme si psát. Trvalo to takhle tak půl roku? Přesně 26.11.2013 jsme si začali psát na WhatsApp messengeru, díky kterému jsme byli v kontaktu doslova každý den. Bohužel Justin bydlí 300km odsud, takže jsme se neviděli, jen skypovali.." přerušil můj proslov Jay a začal on.
,,Přijel jsem sem za ní, bylo to překvapení, protože jsem měl cestu s basketbalovým týmem okolo tohoto města. Viděli jsme se, strávili spolu večer a já jsem věděl, že jsem se do ní zamiloval." Usmál se mým směrem a políbil mě na tvář.
,,Aww to je krásné" pronesli ti dva vedle nás, na které jsem úplně ve vteřině zapomněla.
______
,,Podívejte! To je ona! Ta nicka! HAHAHA!!"
Prosím ne, ne, ne.
To nemůže být pravda, to nemůžou být oni!
