Temnota [DOKONČENO]

Nový začátek

          Věnováno@mirkajuskova66

,,Teda řeknu ti Amar, bylo to dobrý, kdyby ještě zbylo tak bych si přidal.'' Řekl Scott, který si hladil už tak dost plné břicho. Jen jsem nad ním zakroutil hlavou a podíval se na Amaru, která se na něj s úsměvem dívala a něco mu říkala. Byla z ní vidět radost, trochu nejistota, ale jinak byla plná štěstí a pozitivní energie.

Nechápu jak to zvládá, prošla si tolika špatnými věcmi a přesto se usmívá, Steve o ní řekl hnusné věci přímo do jejích očí ale ona se přesto s ním baví, jako by se nikdy nic nestalo. Byl jsem rád, že je šťastná, že si tu zvyká, ze začátku to nešlo podle mých představ, ale teď se to může zlepšit, já tomu věřím.

,,Tak jo Amaro, přemýšlel jsem a napadlo mě, co takhle se přesunout do Avengers Tower, hm? Budeš tam mít více volnosti, a nebude tě moct hlídat Fury, krom toho bys měla větší pokoj než je tu. Co na to říkáš?''

Amara chvíli přemýšlela a přitom se dívala do země, pak promluvila. ,,No, více volnosti by se mi hodilo, a navíc, pan Fury mně děsí. Neříkám že by byl nějak zlý to ne, vypadá celkem mile když má své chvilky, ale vypadá, že by mě klidně držel v pokoji a nenechal mě odtamtud odejít, takže ano, pojedu do Toweru.''

Jen jsem přikývl a chystal se odejít, ale Amara mě zastavila. ,,Clinte?'' Otočil jsem se a čekal, co řekne. ,,Děkuji'' Usmál jsem se na ni a odešel za Furym říct mu, že se Amara stěhuje.

O dvě hodiny později

No, řeknu vám, nebyla to procházka růžovou zahradou, tolik slin co Fury naprskal jsem ještě nikdy neviděl, ale nakonec souhlasil, takže Amara mohla s námi ještě dnes odjet.

Rozešel jsem se směrem, kde by měla být Amara, co mi tedy řekla Nat, tak by to měla být střecha. Když jsem tam dorazil, Amara seděla na okraji střechy a vypadalo to, jakoby se dívala do dálky, to by nebylo divné, ale ona s někým mluvila. Myslel jsem že ví o mé přítomnosti a mluví ke mně, ale asi mě nezaregistrovala a dál si mluvila pro sebe. Neslyšel jsem co říkala, tak jsem potichu popošel blíž k ní, abych mohl něco zaslechnout.

,,...bude to prima, uvidíš, bude se ti tam líbit, a mě taky.'' Chvíli bylo ticho, nic neříkala, a pak se jen uchechtla a mluvila dál.

,, Heh, jasně, uteču jen proto že TOBĚ se tam nebude líbit, zapomeň. Budeme tam žít, začneme od začátku, žádný požár, žádná bolest, nic. Bude to nový začátek, a nic a nikdo nám to nezkazí.''

Domluvila a zase se dívala do dálky, jako by čekala na něčí odpověď. Celé mi to přišlo strašně divné, ale neřešil jsem to a poslouchal dál. ,,Aww, ty jsi mi nějak starostlivá, že by ti na mě záleželo?''

Mohl jsem poslouchat dál a dozvědět se s kým to mluví, ale přišlo mi to strašně neslušné.

,,páni, jsem už jak Steve.'' Řekl jsem si v duchu, a odkašlal jsem si, aby mě Amara zaregistrovala. Otočila se ke mě a kdyby neměla schopnosti, asi by spadla ze střechy.

,,Clinte, čau, ehm, jak dlouho už tu jsi?'' ,,Ne moc dlouho, s kým jsi to mluvila?'' ,,Ehm, s nikým, občas když se nudím povídam si sama se sebou, nojo, zlozvyk hehe.'' Věděl jsem že lže, a že něco skrývá, ale nechal jsem to být, ona nám to řekne sama, až bude připravená.

,,No, Fury to schválil, takže za hodinu můžeme odjet.'' Oznámil jsem jí a Amara si oddychla, že už neprobíráme téma "Amařina samomluva''. ,,A Clinte, co je to Avengers Tower? Jen abych věděla do čeho mě chcete dotáhnout.'' Uchechtl jsem se, vzal ji kolem ramen a začal vysvětlovat.

O nějakou tu dobu později

,,Wau, tak to je mi teda barák.'' Vydechla údivem Amara a zbožně se koukala na mrakodrap s velkým písmenem A, na můj druhý domov. Amara si nevšimla že kolem jelo cizí auto, a když ji málem srazilo, Amara se tak lekla že odskočila půl metru daleko a vyděšeně se dívala kolem.

Už jí začaly černat oči, a abychom se vyhli katastrofě tak jsem zakročil. ,,Nepůjdeme radši dovnitř?'' Nečekal jsem na odpověď a zatáhl ji do budovy, kde se později uklidnila a měla zase ty svoje zelené oči. ,,V pohodě? Není ti nic?'' ,,Ehh jo v poho, jen jsem se lekla to nic. Ani nevíš jak divné je zase vidět tolik lidí a aut, je to zvláštní, být zase doma.''

Chápal jsem jak se cítí, a abych nějak upoutal pozornost někam jinam, zmáčkl jsem tlačítko, které okamžitě přivolalo výtah a ten se otevřel. ,,Račte vstoupit lady.'' Amara se zasmála a začala hrát se mnou. ,,S radostí sire Hoode.'' Narovnala svůj postoj, nadzvedla hlavu výš aby vypadala vyšší a jako správná dama nastoupila do výtahu, když se za námi výtah zavřel, vypukli jsme v hlasitý smích.

,,Kde jsou vůbec ostatní?'' Zeptala se když jsme se přestali smát. ,,Vlastně jsou tu, přijeli hodinu před námi aby ti nachystali pokoj.''

Amara jen přikývla a celou cestu jsme byli v tichosti, každý ve vlastních myšlenkách. Já přemýšlel nad tím, s kým to mluvila na té střeše a proč to zatajuje.

Měl jsem takovou chuť se jí na to zeptat, ale věděl jsem že by zapírala anebo by si něco vymyslela, tak jsem se radši neptal.

Když jsme dojeli do Avengerského patra, Wanda si Amaru okamžitě přivlastnila a táhla ji do jejího pokoje, asi. Já si sedl na sedačku, opřel si hlavu a zavřel oči, abych si na chvíli odpočinul.

Pohled Amary

Wanda mě někam odvedla a zastavili jsme se až u dřevěných dveří, které asi vedly do mého pokoje, očividně.

,,Hele, celou hodinu jsme se snažili aby byl tvůj pokoj nejlepší. Udělali jsme ho podle tvých barev, tedy nevím jestli máš takovou ráda ale...''

,,Wando, děkuji, ale prosím už to otevři.'' Wanda tak učinila a mě se naskytl na zelený pokoj, který měl jednu část stěny prosklenou a byl vidět krásný pohled na New York.

Taky tam byla obří postel celá v černém, vlastně všechen nábytek tam byl černý, teda kromě koberce, který byl jediný v celé místnosti bílý.

,,Páni, to je nádhera, děkuji.'' Vydechla jsem a objala ji, objetí mi oplatila. ,,Nemáš zač, snažili jsme se aby se ti tu líbilo. Chceš tu být na chvíli osamotě?'' Přikývla jsem a Wanda odešla. Když se zaklaply dveře, skočila jsem do postele a uvelebila jsem se tam.

,,Tak co na to říkáš, líbí se ti tu?'' ,, No, je tu zelená co znázorňuje les a taky černá, takže tu nějakou chvilku dokážu žít, ale pak se vracíme domů.'' Řekla rázně.

,,Domů? Shadow, to není náš domov, my patříme sem, tady se nemusím bát být sama sebou, my se nemusíme bát být samy sebou.'' ,,Hele, ten les...'' ,,Víš co, o tomhle se s tebou teď nehodlám hádat, jediné co chci je se pořádně vyspat, pak to proberem jo?''

,,Huh, tak fajn, ale zítra o tom prodiskutujeme, nevyhneš se tomu.'' Bylo to až k smíchu, jak se snažila být vážná. ,,Dobrou Shadow.'' ,,Dobrou Amaro.'' Popřály jsme si a já pak upadla do spánku, do tak klidného spánku bez nočních můr.