Wolf Rules [SeongSang;ATEEZ]

Prolog

,,Yeosangie," žena, jenž seděla na dětské posteli a dlaní lehce poklepala na matraci, přinutilo malého pětiletého chlapce věnovat své matce pozornost, a tak uložil všechny své plyšové kamarády stranou, do ruky si vzal svého oblíbeného plyšáka - šedého vlka - a zalehl společně s ním pod peřinu. Jeho matka ho přikryla až po bradu, aby byl její malý chlapeček hezky v teple, na vykukující hlavičku se mile usmála a zeptala se jej: ,,tak jakou pohádku bys dnes rád slyšel?"

Chlapec nepřemýšlel dlouho a radostně vykřikl: ,,Tu o dávných předcích! Jak se setkali s bledými monstry!" zatleskal a na svou matku udělal roztomilá psí očka, z jeho pohledu se musela žena tiše zasmát a nepatrně pokývala hlavou v souhlas. Malý Yeosang se opět uklidnil, natěšený nastražil své uši a poslouchal pohádku, kterou mu matka byla nucena vyprávět už tolikrát, že ji víceméně uměl převyprávět celou nazpaměť. Ovšem, bez pohádky na dobrou noc, nedokázal sám od sebe usnout, a tak mu jeho milující matka s ochotou vyprávěla každý večer před spaním pohádky, které se kdysi dávno v minulosti již odehrály. Vlastně, ony to pohádky nebyly, ve skutečnosti to byla historie - historie jeho rodného kmene.

,,Hmm, takže..." začala pomalinku, hezky zřetelně a v klidu vyprávět: ,,V dávných časech, kdy náš kmen sídlil ještě v lesích a každý den si musel obstarávat potravu poctivým lovem zvěře, žil byl jeden silný a velmi spravedlivý vůdce-"

,,To byl Alfa, maminko!" chlapec ji vzrušeně přerušil, posadil se naproti ní a do ruky vzal svého plyšového vlka, kterého držel za bavlněné tělíčko a rukou s ním ve vzduchu poletoval z jedné strany na druhou. ,,Byl to ten nejsilnější Alfa! Maminko a-"

,,Ano, Yeosangie, máš pravdu!" přitakala smějící se žena a dlaní poklepala na matraci, aby si chlapec opět lehl zpátky pod peřinu a mohla opět pokračovat ve vyprávění. ,,Alfa této dávné smečky byl velmi spravedlivý, dokázal v očích druhých rozeznat pravdu od lži, pomoci slabším a chránit celý jeho kmen. Smečka pod jeho vedením žila naplňující a poklidný život... Ovšem jednou, když byl úplněk a celá smečka se připravovala na společné slavnostní vytí pod měsícem, objevila se jiná smečka..." napětí z jejího hlasu malého chlapce vystrašilo (jako vždy, když slyšel tuto část pohádky), a tak se schoval pod svojí peřinu, polovina obličeje mu z pod peřiny vykukovala a jeho obočí se zkroutilo v zamračení, když zazněla další část vyprávění: ,,Té smečce chybělo něco, čím se lišila od ostatních vlčích smeček. Neuměla se měnit ve vlky jako my,"

Chlapec zakňučel a plyšového vlka přitiskl blíže ke svému tělu. Neměl strach jako kdysi, kdy mu matka vyprávěla tento napínavý příběh poprvé. Důvodem byla neznalost jiného druhu. Byl zatím malý, ještě ani neměl věk na to, aby mohlo nastoupit do školy a nikdy dříve se s někým jiným, kromě lidí a vlkodlaků samozřejmě, neměl možnost seznámit. I když byl velice přátelský a veselý typ dítěte, jenž se usmívalo snad každou chvíli, z bytostí neznámého původu měl z vyprávění od jeho maminky strach.

Pokračovala: ,,Tento druh nebyl tolik ze začátku nijak nebezpečný. Jejich pleť byla bledší, ale jinak vypadali jako lidé," popisovala mu dále, Yeosang ji uchvácen poslouchal a sem tam se i nepatrně pousmál. ,,Hledali nové útočiště, a tak jim Alfa smečky nabídl připojit se dočasně k naší osadě. Oba kmeny začaly spolupracovat, zejména při lovu. Bledší lidé se živili sáním čerstvé krve divokých zvířat a my zase jejich masem. Pili i vodu jako my a díky stereotypům vlkodlačí smečky se naučili jíst i lesní plodiny a pomocí ohně upravené maso, nakonec jsme od sebe nebyli tolik odlišní," matčiny koutky se zvedly do milého úsměvu, ale ten jí potom vzápětí z tváře zmizel, jakmile přešla k další části vypravování. ,,Jednoho dne, když se nesla čerstvě ulovená zvěř do osady, musely obě skupiny lovců jít přes skalnatý vrch. Jednomu vlkodlakovi, přeměněnému zpátky do lidské formy, kvůli špatnému kroku uklouzla noha a on začal padat dolů. Naštěstí se ale stihl zachytit a sám se dostat zpátky nahoru. Čeho si ale nevšiml, při uklouznutí se ošklivě poranil o ostrou hranu skály a z lýtka mu na zem kapala krev. Jeden lovec z druhého kmene, těch bledých, zničehonic napadl zraněného vlkodlaka a začal z něj vysávat všechnu krev... Během krátké chvíle byl vlkodlačí muž mrtvý a naši lovci se tak moc polekali, že se co nejrychleji přeměnili na vlkodlaky a ostrými tesáky roztrhali bledého vraha na kusy,"

,,Woah..." mladičký chlapec si ani neuvědomil, že po celou dobu napětí v příběhu zadržoval svůj dech. Jakmile však jeho matka pokračovala a ukončila příběh, jenž neměl zrovna šťastný konec, se Yeosang posadil - lehce vystrašený a napjatý příběhem - si co nejvíce přitiskl chlupatého plyšáka blízko k tělu a zeptal se: ,,Maminko? A proč bychom se jim měli vyhýbat? Proč jsou pro nás tak nebezpeční?"

,,Nedá se jim věřit, zlatíčko..." posmutněle se na zvědavého chlapce usmála. ,,Tenkrát mezi vlkodlaky a krvežíznivými bytostmi vzniklo nepřátelství, a to trvá dodnes,"

Yeosang nesouhlasně našpulil své dětské rtíky, obočí se mu lehce stáhlo k sobě, jakoby nad něčím usilovně přemýšlel. Mezitím, matce malého Yeosanga bylo jasné, že by se chlapec nejradši bavil s každým, bez ohledu na to, jakého je původu a krve, ale už když se u Yeosanga začala rozvíjet jeho vnímavost a porozumění, musela ho naučit základním vlkodlačím pravidlům, a jedno z těch úplně nejzákladnějších je-

,,Maminko! A co když nějakého upíra potkám? Poznám to?"

Žena sedící před chlapcem na jeho posteli se na malinkou chvíli zarazila. Něco v ní jí už od narození jejího roztomilého dítěte našeptávalo, že jednoho dne nebude schopna tomuto setkání zabránit, a Yeosang se skutečně jednou postaví tváří v tvář úhlavnímu krvežíznivému nepříteli. I přestože se mezi dvěma druhy trvale uzavřela dohoda o neútočení, vyskytovaly se v jejich životech jisté výjimky, které tuto dohodu porušovaly. Často to bylo z důvodu o nenávisti k opačnému druhu. Dalo by se ale i říci, že to nebylo jen ze zloby. Někteří to brali jako odplatu nebo pomstu za všechny vraždy, které protivník způsobil, a to je přesně ten nejhlavnější důvod, proč spolu tyto dva druhy nevychází - jsou zaslepeni minulostí.

Od toho večera, kdy se Yeosang zeptal své matky, uplynulo více než deset let, a dospívajícího chlapce mělo potkat něco, co obrátí jeho život vzhůru nohama. Poruší i několik pravidel, kterými se měl povinně řídit už od malička. Zažije spoustu nepředvídatelných věcí, dobrých i špatných. Objeví se na pomyslném rozcestí a bude nucen zvolit si tu cestu, která rozhodne o jeho budoucnosti, a rozhodně to nebude lehké, protože svým rozhodnutím změní nejen svojí budoucnost, ale ke všemu ponese i zodpovědnost za všechny své bratry a sestry z rodné smečky. A to není zcela vše; na záchranné cestě bude Yeosanga dělit pouhý krůček od vlastní smrti, ovšem, aby nemohl zemřít, musel by být nesmrtelným a pro to existuje jen jediný způsob, jak se jím stát...

***

Všechny, kteří se rozhodli přečíst si tento příběh, zde vřele vítám! ~

Snad se bude fanfikce líbit, toto byl takový krátký prolog - nebudu lhát, strašně mi to připomíná Twilight ságu, ale neberte to tak, že bych vyloženě kopírovala celý nápad, OPRAVDU to píšu ze své hlavy xD

Fanfikce mě napadla zcela samovolně a mám zde předepsanou řadu kapitol téměř rok, mám celkem zpoždění ve vydávání ( ꈍᴗꈍ)

Nebudu dále zdržovat, užijte si tenhle příběh, komentuje, hlasujte,... budu dělat co pro to, aby to hlavně mělo hlavu a patu!

A nyní, hurá na první kapitolu ---›