Locker Boy - Vkook/Taekook [k.th x j.jk]

6. Kapitola

Jungkook se roztřeseně nadechl a snažil se potlačit vzlyk. Rychle svým rukávem setřel slzy, které si probojovávaly cestu z očí na jeho tváře a přikývl. Posadil se do své lavice a začal skenovat lavici.

„Jelikož se mi všichni představili, kromě opozdilce," začal učitel s pohledem upřeným na seznam žáků, „nepadlo tu jméno Jeon Jungkook. To jsi ty?"

Jungkook přikývl a tichým hlasem promluvil: „Ano, pane..."

Učitel přikývl a přišel k tabuli. Vzal si do ruky křídu a natáhl ruku. 

„Tak nám pojď vypočítat nějakou jednoduchou rovnici, ať víme, že umíš číst čísla. Podle toho, kdy jsi mi přišel na hodinu, se mi to tak nezdá," řekl učitel nepříjemným tónem a Jungkook se zhluboka nadechl. Podíval se poprvé na učitele, tím pádem viděl i ostatní spolužáky. Mráz mu proběhl po zádech, zatímco se jeho tělo dalo do pohybu.

Měl pocit že omdlí. Žaludek se mu třikrát otočil, srdce mu bušilo tak silně, že ho cítil v krku a slyšel v uších. Jeho ruce se mu potily a ouška měl sklopená, jako kdyby měl dostat výprask. Zesláblýma nohama se dostal až k učiteli, od kterého si převzal křídu a začal poslouchat.

Bohužel to, co učitel říkal, pro něj bylo, jako by byl pod vodou. Cítil na svých zádech pohledy všech a učitelův pronikavý pohled tomu moc nedopomáhal. Nakonec k němu učitel přišel a to ho dostalo z tranzu.

„Slyšíš mě? Proč nepíšeš ten blbý příklad?" zeptal se iritovaně a Jungkook sklopil hlavu.

„Omlouvám se..."

„Neomlouvej se a piš," rozkázal mu a Jungkook začal psát příklad, který mu učitel řekl. Jungkook s matematikou neměl takový problém. Opatrně bez chyby vypočítal celý příklad, výsledek dvakrát podtrhl a když to učitel zkontroloval, poslal ho zpátky na své místo.

Jungkook si položil hlavu na stůl, ouška nechal narovnaná a začal se dívat na svůj blok. Vzal si do ruky tužku a začal si kreslit, jelikož ho nezajímalo poučení o bezpečnosti v této učebně. Zničehonic na svých ouškách cítil něčí dotek a tak ztuhl. Zničehonic to byl bolestivý dotek a tak se narovnal.

Podíval se na dva chlapce před ním, kteří se smáli a imitovali Jungkookův obličej.

„Hej, klid. Byla to jen prdel," zasmál se tiše jeden a Jungkook ouška sklopil. „Copak, bojíš se, že půjdeš na pekáč?"

Jungkook si ruce schoval mezi nohy a začal si je o stehna třít. Opravdu se mu to nelíbilo. Chlapci se jen zasmáli nad jeho reakcí a převzali si papírek od někoho dalšího. Ten papírek podali Jungkookovi, aby ho rozbalil.

Byl tam nakreslený králík, který je napíchnutý na nějaké tyči a je nad ohněm. Jungkook tiše zakňučel, papírek odhodil a snažil se je ignorovat. Nakonec hodina skončila a u jeho lavice se postavili čtyři chlapci.

„Nechceš s námi po další hodině zajít na svačinu? Je tu nějaký bufet prej," řekl jeden z těch chlapců a Jungkook se rychle postavil. Vzal si batoh, který si hodil přes rameno a udělal krok dozadu. 

„N-ne, děkuju," zašeptal a chtěl odejít, ale ten chlapec ho chytil za paži.

„Proč ne, bude sranda," přidal se další a Jungkook zakroutil hlavou. Oni jen protočili hlavou a Jungkooka surově odstrčili. „Fajn, tak si naser. Králíku."

Jungkook sklopil ouška i hlavu a počkal, než chlapci odejdou. Tiše si povzdechl a pomalu za nimi vyšel, aby se neztratil a nemusel hledat svou třídu jako minule. 

Chlapci ho popichovali pomalu celý den, ale bylo to naštěstí vcelku nevinné. Jungkook se ale i tak cítil jako kus hadru, když ho oslovovali různými jmény či přezdívkami. 

Akorát procházeli chodbou na jejich poslední hodinu. Jungkook sledoval záda jednoho z těch chlapců, když do někoho ten kluk narazil. 

„Čum kam jdeš, Kim," prskl na Taehyunga ten chlapec a Taehyung se zamračil.

„Nemáš do mě vrážet, Seungu," odpověděl mu Taehyung klidně. Seung stál na tom jednou a samém místě, proto když Jungkook nedával pozor, tak narazil do jeho zad. 

„Ty taky čum!" zakřičel Seung a strčil do Jungkooka. Jungkook se ihned tiše omluvil a chtěl se odtáhnout, ale zničehonic ho někdo zatáhl a stoupl si před něj. 

„Neječ na něj, hysterko," řekl Taehyung a Seung protočil očima.

„Jsem pořád starší, tak si uvědom, s kým mluvíš."

„Jo, ale pořád jsi ten, který propadl z posraných dějin," zasmál se Taehyung. Kdyby nezazvonilo, tak Seung by už nejspíš začal rvačku. Měl totiž zaťatou pěst a chystal se s ní uhodit Taehyunga.

„Jsi v pohodě?" zeptal se Taehyung, když se otočil a uviděl Jungkooka. Celý se třásl, měl sklopená ouška a hrál si s prsty. Jungkook mu opatrně přikývl a prošel kolem něj, aniž by něco řekl. Taehyung ho ještě zastavil a mírně se pousmál. „Neposlouchej ho. Je to kretén, který si jen utahuje z ostatních. Kdykoliv si mě někde najdi a já mu vysvětlím, že na tebe nemá mluvit. Jsem Kim Taehyung, druhák."

Jungkook se na něj podíval a ihned sklopil hlavu.

„Musím na hodinu," zašeptal tiše a vyběhl do třídy, do které právě mířil učitel, který ho měl tuto hodinu. Taehyung si prohrábl vlasy na zátylku a povzdechl si. Nakonec se rozešel i on do své třídy a tu přežil bez jakýchkoliv problémů. Stejně jako Jungkook.

----

Není to zatím nudné? >< 

Jsem ale překvapená a jsem velice ráda, že komentujete a dáváte hvězdičky (ti, kteří nedávají, by mohli taky dávat, kekeke>< Nebudu žebrat ale *dává si facku*)

Přeji vám btw. dobrou noc a sladké sny (ti, kteří ještě v tuto hodinu nespinkají)

A ostatním přeji krásné ráno ^^ <3