Incest (FF M&M) cz POZASTAVENO

💧11💧

Opatrně jsem pohnul rty proti těm jeho. Bylo to tak návykové... Jeho rty chutnaly jako ty nejsladší jahody se špetkou malin. Tu chuť jsem si hned zamiloval..

V mém břiše také bylo velké divadlo. Cítil jsem šimrání motýlích křídel, které se dokázali poprvé probudit a rozvířit se. Nikdy jsem nic takového nezažil. Rty se mi lehce chvěly, asi z toho náhlého vzrušení a lásky. Ano, lásky. Vím, že ho miluji. Teď už to vím jistě. A očividně miluje i on mě. Toto bude ten nejkrásnější den mého života.

Měl jsem v plánu se mu prsty prohrabávat ve vlasech. Pomalu jsem jednu svou ruku přiložil na jeho líčko a druhou jsem si po jeho týlu mířil k jeho jemným vlasům. Ale jedním pohybem ten nádherný moment ukončil. Ten pohyb bylo odtáhnutí se.

,, Tomu nevěřím. " zavrtěl hlavou a poposunul se ode mě dál. Jeho přítomnost u mě mi tak chyběla! Potřeboval jsem ho!
,, O čem to mluvíš?" zeptal jsem se trochu zmateně. Proč se odtáhl? O čem to mluví? Má to něco společného s mou homosexualitou? Vždyť je taky homosexuál ne? Proč by mě jinak líbal?

,, Ty mě opravdu miluješ?" zeptal se trochu znechuceně. Proč je znechucený? Vždyť to on mě políbil.
,, Ano, miluji tě." povzdechl jsem si, Nelíbí se mi, jak se tváří. Co se to tady děje?
,, Jak jen můžeš?! Vždyť je to nechutný, proboha! Je mi z tebe na zvracení! " zvedl se se stále znechuceným výrazem.
,, Co se děje? Vždyť si mě teď políbil. Je něco špatně? " zeptal jsem se stále trochu zmateně.

,, Ano děje! Bože, to je fakt nechutný! Je to Incest, proboha! Jsi mi odporný.. Jak můžeš vlastně milovat své dvojče! Vypadni ode mě a už nikdy na mě nemluv. S takovou stvůrou už nikdy nechci mít nic společného!" vyrazil naštvaně ke dveřím.
,, Udělal jsem něco špatně? Já nebyl ten, který ten polibek začal!" řekl jsem už trochu nepříjemně. Proč mě má proboha za zrůdu. Vždyť jsem nic neudělal. Srdci neporučíš!

,, Ano, udělal jsi to, že si své city nechal zajít až tak daleko! Odporná zrůdo!" řekl dost nepříjemně.
,, A proč jsi mě tedy líbal, když jsem ti tak nechutný?!"
,, Slyšel jsem tě, jak se s mamkou o mně bavíte! Říkal jsi, že mě miluješ. Tak jsem to šel tedy vyzkoušet. A je to pravda. Miluješ mě. Zrůdo. " utrousil a vyběhl ze dveří. Nezapomněl s nimi silně prásknout. V očích mě okamžitě zaštípaly slzy. Jak se to mohlo stát? Nemohl jsem tomu uvěřit.

Vždyť on mě... Políbil. A najednou mě nenávidí. Co jsem udělal špatně? Nemohu za to, nemohu za to, že ho miluji. Slzy si našly cestu ven. A vzlyky také. Nahlas jsem se rozplakal. Všechno jsem to pokazil, úplně všechno!
Zvedl jsem se z postele a otevřel dveře na balkón. Stále venku byla zima, jak jinak. Vlezl jsem tam, se židlí v ruce. Proč se židlí? Bude lepší, když se tentokrát nikdo ke mně nedostane.

Hned jsem dveře za sebou zavřel a zabarikádoval je židlí. Vylezl jsem na střechu, sedl si a naplno se rozplakal. Můj život ztratil smysl.. On mě nenávidí. Jediná láska mého života, jediný člověk, pro kterého jsem tu dokázal být.. Mě nenávidí.. Proč se toto musí dít, proč? Můj život začíná ztrácet smysl.. Co takhle skočit ze střechy? Možná by mě to zabilo. Možná bych měl konečně po všech starostech klid. Stačí se jen zvednout a trochu poposkočit. Jen toto a bude navždy klid.

Ne! Na co to sakra myslím! Vždyť to je bláznovství! Nemůžu to udělat, nemůžu! To, že mě nenávidí jeden člen rodiny, neznamená, že mě nenávidí ostatní. Milují mě, určitě mě milují. Musím tomu věřit, že mě milují. Navíc, brzy mi bude osmnáct... Budu moct odejít a nikdy se nevrátit. Odjedu hned ten den večer. Bude to tak lepší. Nemůžu s ním být, když mě on nenávidí.

,, Marcusi?! " uslyšel jsem zavolání svého jména. Nešlo to z domova. Šlo to odněkud z venku. Rozhlédl jsem se pořádně na všechny strany.
,, Dole, hlupáčku!" zasmál se dívčí hlas. Podíval jsem se dolů, avšak jsem stále nikoho neviděl. To jsem až tak slepý?
,, Marcusi?" zasmál se hlas po mé pravé straně. Podíval jsem se tam. Dole u hlavních dveří domu stála Loren s jejím psem. Usmál jsem se zářivě a rychle si setřel slzy.

Pomalu jsem začal sklouzávat po střeše našeho domu k hlavním dveřím.
,, Bože, dávej pozor." zakryla si vyděšeně ústa.
,, Neboj se." řekl jsem a zachytil se parapetu. Když to bylo nejvíce vhodné, seskočil jsem přímo před ní. Loren vyděšeně zaječela.
,, Copak? " zasmál jsem se a objal ji. Ona mě taky rychle obejmula.

,, Myslela jsem, že jsi mrtvej. " vydechla trochu naštvaně.
,, Nebuď naštvaná, já vím, že jsem tě trochu vyděsil. " ohrnul jsem spodní ret jako malé dítě. Zasmála se a bouchla se do čela.
,, Co tu vlastně děláš? " zeptal jsem se na tu snad nejstupidnější otázku, která mě mohla napadnout. Když s sebou má asi psa, tak co jiného mohla dělat?

,, Šla jsem vyvenčit Maxe. Co jsi ty dělal na střeše? A proč jsi plakal?" zeptala se hned.
,, Víš, na střechu lezu vždycky, když potřebuji urovnat boj mezi sebou a mými myšlenkami." usmál jsem se v domnění, že to dál rozebírat nebude.
,, A proč jsi tedy plakal? " pozvedla obočí.
,, Bude lepší, když to nebudeme řešit tady. Pojď. " chytl jsem ji za rameno a rychle táhnul od našeho domu dál. Nepotřebuji dalšího člena mé rodiny, který by se dozvěděl mé tajemství, které vlastně už ani tajemstvím není.

,, Tak co se děje?" zeptala se, když jsme byli v bezpečné vzdálenosti od našeho domu.
,, Víš, blbě se mi o tom mluví." začal jsem pomalu.
,, Ale nech toho. Vybal to, než ti k tomu pomůžu násilím. " poškádlila mě. Jen jsem se usmál a tedy se pustil do vyprávění.
,, Vypálil jsem na své dvojče, že ho miluji. " pousmál jsem se takovým tim nevinným úsměvem.

,, Cože?" podívala se na mě trochu zmateně.
,, Miluji ho, no." semkl jsem rty. Že bych to zase podělal? A proč jí to říkám, vždyť jí téměř neznám?
,, To je hrozně roztomilé." rozzářila se jí očka a hned mě objala. Byl jsem zmatený, dost zmatený.
,, Počkej, cože? " překvapil jsem se.
,, Není to nic špatného. Srdci neporučíš. A náhodou, je to hrozně roztomilé. Mě to nevadí, opravdu. Respektuji to. " usmála se a já ji ještě víc stiskl ve svém objetí.

Alespoň někdo mi uměl rozsvítit úsměv na tváři, v tak ponurém dni.. A přesně to jsem potřeboval.

💧Achojte čumáčci💧

Tak, stihla jsem dnes napsat další kapitolu😌❤️
A jak vím, moc spokojení s touto kapitolou nebudete😂❤️

💧Vaše Claire💧