Locker Boy - Vkook/Taekook [k.th x j.jk]

7. Kapitola

Jungkook seděl ve školní knihovně a tiše si kreslil. Doma nikdo nebyl, jelikož Namjoon šel na celodenní a Jin má odpolední. 

„Je tu volno?" zeptal se někdo za jeho zády a Jungkook nastražil ouška. Zvedl hlavu a podíval se na toho člověka.

Nemohl si vzpomenout, kde tu tvář viděl. Jenže chlapec si nejspíše vzpomenul, jelikož se hřejivě usmál.

„Jungkookie?" zeptal se chlapec a chtěl přijít k Jungkookovi blíže, ale Jungkook se odsunul. Chlapec si sedl před něj a tiše se zasmál. „To jsem já. Hoseok."

Jungkook vykulil oči, zadržel dech a pootevřel ústa.

„Hobi?" zeptal se tiše Jungkook a Hoseok přikývl.

„Jo!" zasmál se Hoseok a Jungkook se usmál. Hoseok ho opatrně objal a Jungkook mu objetí opětoval, ačkoli se cítil trošku... nepříjemně.

„Co tu děláš?" vydechl překvapeně Jungkook a odložil tužku. Hoseok si sedl na židli před ním a položil si ruce na stůl. 

„Jsem na téhle škole už skoro dva roky," odpověděl mu a naklonil hlavu na stranu, „asi jsme se míjeli."

„Měl jsem zařízený co nejmenší kontakt s lidmi," zamumlal Jungkook. Jeho ouška se opatrně sklopila a úsměv mu povadl. „Chyběl jsi mi, Hobi-hyung."

„Ty mně taky," povzdechl si Hoseok a zamyslel se. „Jak dlouho to už je? Viděli jsme se naposled v dětském domově, než si tě někdo adoptoval. Jací jsou?"

Jungkook se zasmál a podepřel si hlavu dlaní.

„Jsou fajn. Občas mi přijdou jako by byli děti, ale jsou úžasní," řekl Jungkook s upřímným úsměvem na tváři. Hoseok přikývl a zasmál se.

„Adoptovali si mě dost nedávno, což jsem byl překvapený. Když mi bylo dvanáct, tak mi vychovatelky řekly, že už nejspíš adoptivní rodinu nenajdu, protože nikdo nechce až takhle staré dítě, ale potom tam přišel jeden pár, který si mě vzal," řekl Hoseok s mírným úsměvem a Jungkook mu úsměv oplatil.

„To jsem rád, hyung."

„Já taky. No, přišel jsem si na chvilku sednout, jelikož mi měl jet bus za dlouhou dobu, ale už to mám akorát," pravil Hoseok, když se díval na čas. Jungkook přikývl a uculil se. 

„Rád jsem tě viděl," řekl Jungkook a Hoseok přikývl.

„Já tebe taky, Kookie."

„Hobi? Do jakého ročníku vůbec chodíš?" zeptal se spěšně Jungkook a Hoseok mu ukázal dva prsty, než vyběhl z knihovny. 

Jungkook s menším úsměvem na tváři se podíval na čas a zjistil, že za nějakých patnáct minut mu pojede autobus, takže si vzal své věci a rozešel se ke skřínkách. 

„Hele, není to třídní králíček?" zeptal se Seung, když viděl Jungkooka, jak si dává věci do skřínky. Jungkook si povzdechl, sklopil ouška a skřínku si rychle zamkl. „Nemluvíš se svými kamarády?"

„Nech mě prosím," zašeptal Jungkook a chtěl odejít, ale Seung ho nenechal. 

„Viděl jsem tě, jak si jíš svou svačinu. Byl jsem celkem hladový, tak co kdybys mi zítra tu svou svačinu dal?" zeptal se Seung a Jungkook zakroutil hlavou. Seung ho chytil za tričko a přitáhl si ho blízko. „Beru zpátky ten otazník. Nebyla to otázka."

Jungkook tiše zakňučel, sklopil ouška a zahýbal nosem, jelikož se začal strašně bát. 

„Oh, podívejme se," pověděl Chang, jakožto nejlepší kamarád Seunga a chytil Jungkooka za ouška. „Někdo se tu bojí?"

Jungkook se mu podíval do očí a zakroutil hlavou.

„Měl bys," zasmál se a zatáhl ho za ouška. Jungkook tentokrát bolestně zakřičel, Seung ho pustil a se svými přáteli odběhl. Jungkook spadl na kolena na zem a ihned se chytil za ouška.

„Co to bylo za kři-" Taehyung se zarazil v půlce věty, když viděl Jungkooka, jak klečí na zemi a drží se za ouška, přičemž tiše vzlyká. „Jsi v pořádku?!"

Přiběhl k Jungkookovi a položil mu ruku na rameno, ale Jungkook ho kousl do ruky, vzal si batoh a vyběhl ze školy ven.

„Taehyungu, jsi v pohodě?" vyjekl Jimin a Taehyung se chytil za ruku. Měl tam skoro až krvavý otisk zubů. 

„Jo, jen... neměl jsem ho tak vyděsit," povzdechl si a Jimin zakroutil hlavou.

„Ne, spíš nemáš chtít pomoct každému, koho uvidíš. Teď pojď, za chvilku máme hodinu," zamumlal Jimin a chytil Taehyunga za zraněnou ruku, „a tohle bys měl ukázat na ošetřovně. Zavážou ti to."

Jungkook vyběhl na zastávku, na které byl sám a tam si sedl na lavičku. Přitáhl si kolena k hrudi a mezi hruď a kolena strčil hlavu. Ouška ihned sklopil a začal zhluboka dýchat. Opravdu se vyděsil a nechtěl nikomu ublížit. Nechtěl ublížit někomu, kdo mu chtěl zjevně pouze pomoct, ale byl to pouze reflex...

----

Přijde mi strašně vtipné to, že Jungkook Taehyunga pokousal :'D Ale zároveň cute xd

Omlouvám se, že nebyla kapitola odpoledne, ale matematika mi dala zábavu na celý den. Cca 21 úloh, ve kterých bylo minimálně 20-30 příkladů :') 

Yah, mám to štěstí, že je matika můj oblíbený předmět xd (i když nebudu říkat, že jsem se při té matice taky nenaštvala xd)