Bylo to zvláštní. Tak dlouho jsem muutíkal, až jsem mu skočil přímo do pasti.
Z ničeho nic, kdyžjsem v klidu sledoval film, jsem ho ucítil. Nebyla to bolest. Jen osobě dával vědět. Vždycky začal zlehka. Jako kdyby mě chtělvyzvat na souboj dvoumetrový robot, který chrlí oheň asíru.
Zlehka se pohyboval po mém mozku. Musel upoutatpozornost.
Trvalo to tak půl hodiny. Snažil jsem bojovat. Alekdyž máte v hlavě brouka, jak máte bojovat? Čím víc ho chceteodstranit, tím je to horší. Pohání ho to.
Pak prorazil dírupřímo do mého mozku. Teď už nešlo bojovat. Nemělo to smysl anilogicky, ani instinktivně.
Řádil. Razil si cestu každoučástečkou mojí hlavy. Jako když Pacman v labyrintu sbírávšechny důležité předměty. Sežere je. Pohltí je tak, žeprostě zmizí.
Kolik mi toho zbylo?
Instinktivní reakce -panika.
Když máte nefunkční mozek, samozřejmě nefunguje anivaše tělo. A ten brouk už všechno sežral.
Klepal jsem se.Srdce mi bušilo tak, že jsem měl pocit že mi vyletí z hrudi,roztříkne se o zeď a zbyde z něj jen krvavý flek na zdi.
Kéžby to byl infarkt.
Nemohl jsem dýchat a nemohl jsem přestatmyslet na brouka.
Kladl larvy. Kousek po kousku, jednu po druhé.Aby mě zničil.
Já už jsem brečel.
V mém mozku už nicnezbylo. Jen bolest, beznaděj a bezmoc.
Hrál si s mýma nervama.Všechny drobné neurotransmitery i nervy mi prokousával. Cítiljsem se, jako kdyby mi do žaludku řezala kudla.
Jako by to bylastrategie.
Instinktivní reakce - sebevražednémyšlenky.
Obcházel jsem svojí místnost kolem dokola. Zaneustálého zvuku pohybu brouka i jeho larev, jsem mlátil do zdi,dokud na ní nebyl krvavý otisk mých kloubů. Krev z nich teklapomalu, jen dva malé vodopády. Cítil jsem bolest v kloubech, místonesnesitelné bolesti všude po těle.
Klouby mi vrzaly.
A onneskončil. On nikdy neskončí. Čím déle tam je, tím je všehorší.
Prosil jsem. Rval jsem si vlasy. Brečel jsem. Realitabyla dál a dál. Všechno už přestalo dávat smysl.
Tou dobouuž mi tekla krev i z kloubů na druhé ruce. Ale já už nicnecítil. Nic kromě brouka, který vyhlodává zbytky mého mozku, anahrazuje je svými larvami. Až už tam budou jenom oni.Navždy.
Zoufalí lidé, dělají zoufalé věci.
Jak se dázbavit brouka? Jak ho dostat z hlavy? Odpovědi nikde. Zbyla jenzbraň.
Tak sem jí vzal. Otočil jsem jí proti sobě.
Zposlední desetiny mého mozku jsem dokázal zmáčknout spoušť.
Chtělo to hodně střel. Jednu po druhé, za každého brouka akaždou larvu, které si chtějí v mém mozku užít párgenerací.
A hlava byla prázdná.
