Zrozeni v krizi

Prolog

Adam Vojtěch seděl v křesle, byl zkroucený jak paragraf a téměř spal. Vyčerpání ho dohnalo na pokraj sil a cítil se sám, opuštěný pěšák ve válce. V klíně měl prášky, které byly proti spánku. Vzal si jich asi pět naráz, a proto se cítil ještě unaveněji. Přes všechnu tu únavu vytáhl vibrující mobil a mžoural do něj. Bezděčně si protřel oči.

Byla to správa od Andreje Babiše, Adam se trochu podivil a otevřel jí.

SMS:

Adame! Potřebuju s tebou mluvit, spěchá to. AB

Odpověď:

Jsem sám v zasedačce... Co potřebuješ? Potřebuji trochu času a otřepat se. Nemám náladu na... Nic! AV

Odpověď:

Bo to proberem, nebolo by to korektní, to co chci probírat po SMS. ZA chvilku tam sem. AB

Adam současně s mobilem schoval do kapsy i prášky, nechtěl totiž před Andrejem vypadat jako slaboch. Také proto se narovnal, když slyšel zaklepání. Vešel Andrej, vypadl jako vždy sebevědomě, ale z očí se mu také dala vyčíst únava. Složil ruce na prsa a řekl: „Co se děje Adame? Nevypadáš zrovna nejlíp..." Přes roušku jej nebylo skoro slyšet. S těmito slovy přešel blíže k Adamovi, pod rouškou se optimisticky usmíval, i když se optimisticky necítil. Adam si znovu protřel oči a uvolnil trochu držení těla. „Jsem vyčerpaný... Uvažuji o tom, že rezignuji. Prostě tuhle situaci nezvládám!", toto vše odříkal téměř strojově a koukal před sebe a pomalu a unaveně mrkal. Andrej se zamračil a svraštěl obočí. Vojtěch vstal, stoupl si přímo proti Andrejovi, který se stále mračil. Po dlouhé chvíli pravil: „Prečo jako? Spolu to zvládneme, věř mi." Adam zatnul ruce v pěst a třásl se vzteky a pravil: „Tu větu nesnáším... Nech mě být!" Tu poslední větu již téměř řval a třásl se vzteky. Andrej k němu vztáhl ruku a chtěl mu jen vřele stisknout zápěstí. Adam překvapivě rychle vyšvihl pěst a dal mu do čelisti, div to Andreje neporazilo. Adam do překvapeného Andreje vrazil a odešel středem dveří.

Téhož dne v noci:

Andrej psal Adamovi několik SMSek, ten však nereagoval a tak se o něj začal obávat. Proto začal nervózně procházet všechny místnosti v budově, kde se dalo spát. Našel ho v poslední místnosti, co ho napadla, a tak si oddechl. Adam ležel na boku, trup měl zakrytý sakem a tak Andreje napadlo, že by mu mohl sehnat deku. Andrej vešel do místnosti a svalil se do nejbližšího křesla. Vytáhl z kapsy mobil a začal si projíždět SMS, Tweeter a Facebook. Hlavou mu proběhla myšlenka, že jej bude muset za 20 minut vzbudit, kvůli tiskovce. Trochu jej zamrzelo, že ho nemůže nechat pořádně prospat. Koukl na Adama a v mysli zabrousil k jeho přitažlivějším partiím. Po chvíli raději odvrátil zrak, protože Adam sebou začal trhat. Do tiskovky stejně zbývalo jen pět minut a potřeboval ho svěžího, takže byl rád, že se vzbudil sám.

Adam mžoural ospale kolem sebe a zrak mu padl na Andreje. Co si zamumlal. Andrej pravil „Prosim?" Adam pronesl o něco víc nahlas: „Promiň za to odpoledne... Byl jsem podráždění a ospalý" „Okej, nic se nestalo.", řekl Andrej smířlivě.

Tisková konference proběhla v klidu a oba její aktéři se rozjeli domu za svou rodinou