miraculous - Ona je moje, Felixi

21.

Marinette :

Ráno jsem se probudila až na třetí budík a na to jak moje malá červená poletující kamarádka vyváděla a snažila se mě probudit.

"Marinette vstávej, nebo přijdeš zase pozdě, a to si se svou absencí a rolí Ladybug nemůžeš dovolit" maličko jsem se divila tomu, co u toho probouzení dneska říká, ale fungovalo to.

"Děkuji Tikki" řekla jsem a rychle se přichystala do školy. Oblékla jsem se stejně jako včera, ale tentokrát jsem si upravila vlasy a už jsem neměla tak zarudlé oči. Do deseti minut jsem vyběhla před pekárnu, kde už na mě čekala Alya s Felixem.

"Já myslela, že se nemáte rádi" řekla jsem a šla obejmout Alyu.

"Tak jsme se tu potkali a řekli jsme si, že kluk by měl s nejlepší kámoškou své holky vycházet dobře, a naopak" řekla Alya a já jen nechápala.

"A já jsem jako vosk" řekl Felix a já pochopila, že mu mám jít dát pusu.

"Jo jasně, promiň" přišla jsem za ním a dala mu pusu na tvář.

"Víš mám pro tebe překvapení" dal mi ruku kolem ramen a přitáhl si mě k sobě. Poté jsme se rozešli a já se ho zeptala.

"A jaké, vždyť já si žádné nezasloužím" a falešně jsem se usmála.

"Ale, zasloužíš" řekl a usmál se.

"Co bys řekla na večeři s nejslavnějším místním návrhářem a modelem v jejich sídle" řekl a já se na něho koukla.

"To mě zveš na večeři k vám domů?" a čekala co řekne.

"No ty jsi mi chytrá holka" řekl a já jen nenápadně zakroutila očima.

"Tak šla bys, nebo ne?" řekl, jako bych měla na výběr.

"Dobře a kdy to bude?" Alya už nás opustila a šla za Ninem.

"Dnes večer v šest a vezmi si na sebe něco hezkého ať strýček nemá kecy, jasný" řekl mi to, jako bych byla nějaká jeho služka.

"Dobře" submisivně jsem mu odpověděla a šla se posadit do své lavice.

Adrien :

Ráno jsem vstával zase pozdě, ale tentokrát na mě bodyguard čekal s autem venku. Sice jsem nevěděl, proč je tady tak pozdě, ale alespoň jsem zase nemusel běžet přes celou Paříž, jak naprostý idiot a riskovat, že přijdu pozdě.

Přijel jsem do školy a pomalu šel do třídy. Cestou jsem si všiml Marinette s Felixem, vypadala tak zoufale, což bylo zvláštní, a to dost, ale naštěstí už vypadala lépe než včera.

Nenápadně jsem se je snažil odposlouchávat, ale moc se mi to nepovedlo a málem na mě přišli. Poté jsem nenápadně odešel do třídy a sedl si do své lavice. Na venek jsem se snažil působit obyčejně, ale uvnitř jsem se užíral každým pohledem na ni. Jak tam tak sklesle seděla a snažila se o to samé, co já.

Poté šla škola téměř stejně, jako obvykle až na to, že se všichni, až na Lilu a Chloé bavili s Mari a Felixem a obdivovali je, jako lidi v prvním díle Stmívání Bellu, když přijela k nim na školu. Ano, přiznávám tímhle bych se zrovna chlubit neměl, ale zkuste si být 13 let zavřený v jednom baráku a nesmět skoro nic dělat. :D