Jednou jsem takhle šla po ulici měla jsem divný pocit jakoby mě někdo sledoval. Když jsem došla před dům kde jsem bydlela ,před bránou ležela krabička od sirek když jsem ji vzala do ruky a otevřela byla prázdná ale najednou jsem se začala zmenšovat. Celý svět byl větší. Šla jsem k našemu domu vesla jsem pootevřeným oknem videla jsem mamku u stolu chtěla jsem na ni zavolat ale nemohla jsem mluvit šla jsem na stůl ale koukala ale neviděla mě. Byl9 marné se vůbec snažit.
Očekávejte další kapitoly...
