Na pokraji smrti |Larry| [POZASTAVENO]

I.

Bolest, kterou doteď pociťoval náhle zmizela a nahradila jí neúprosná úleva. Chlad nemocničního pokoje nahradilo příjemné teplo, které sálalo ze starého krbu v obývacím pokoji.
Jen zmatenost, kterou pociťoval stále zůstávala. Neměl ani tucha, kde se to vlastně nachází, ale bylo mu to tady povědomé.

Rozhlédl se kolem své osy, kdy přemýšlel, jak se tam objevil. Vždyť byl ještě do té doby v nemocnici po.. po čem vlastně? Co se stalo si nepamatoval, nic mu nedávalo smysl, nic nechápal.

Chvíli stal jen se svými myšlenkami uprostřed známé i neznámé místnosti, než udělal pár nejistých kroků ke dveřím. Nevěděl, co smí a nesmí.

,,Nemusíš se bát se zde pohybovat. Neovlivníš tím vnější svět," ozval se neznámý, tichý hlas nedaleko zmateného chlapce. ,,Tedy, jen když zemřeš zde, budeš mrtev i tam venku," upozornil mladíka černovlasý muž, jenž mu barvou vlasů někoho připomínal.

,,Dobré vědět," odfrkl si ironicky, když se pomalu otáčel k narušiteli jeho pomatených scénářů, co se může stát. ,,Kde to jsem? A kdo jsi? Vůbec nechápu, jak jsem se tady vzal," podotkl nechápavě za neustálého rozhlížení se.

,,Není ti to tady povědomé?" ptal se tiše černovlásek, když přistupoval k drobnému chlapci, připadal si při tom dosti nesvůj, jako kdyby se plížil k vyplašenému zvířeti, které by mělo brzy utéct. Vlastně, nebyl daleko od pravdy. Brunet už přemýšlel nad zbabělým útěkem.

,,Možná trochu," přikývl rozvážně a pohlédl muži do očí. Oříškově hnědé oči ho propalovaly se zvědavými jiskrami, které se lehce leskly pobavením.

,,Jsi v domě, kde jsi vyrůstal. Musíš si opět vzpomenout, Louisi. Je to důležité," poukázal na prostor kolem sebe.

,,Jak jsem se sem dostal?" vyhrkl bez přemýšlení Louis, když zaznamenal pohyb staršího, jenž se připravoval na svůj odchod.

,,Jsi na pokraji smrti," brunet hlasitě polkl a pohlédl na své ruce, které zvedl mírně do vzduchu. Nevěřícně zavrtěl hlavou, zavřel na pár sekund oči a zhluboka se nadechl. ,,Musíš si vzpomenut, jinak se už nikdy nevrátíš."

,,Jak to, že ty jsi tady taky?" vyzvídal i přes to, že možná ani odpověď znát nechtěl. Moc se děsil, co mu řekne.

,,Jsem průvodce," vydechl černovlásek, když si naposledy prohlédl mladšího chlapce, u kterého doufal, že nedopadne jako on. Že se vrátí tam, kde být má.

~~~

L

ouis se procházel domem, kdy se opravdu snažil vzpomenout, i když nechápal proč to dělá. Nechápal pointu návratu, nevěděl, co by ho mělo přivést zpět.

Prohlížel si fotky neznámých lidí, které visely různě po zdech a stáli na skříňkách po celém domě. Bylo jich opravdu hodně, až příliš by řekl. Na každém kroku viděl rámeček, ve kterém se nacházely barevné skvrny. Aniž by tušil, podvědomí si je řadilo do rodokmenu jeho rozsáhlé rodiny.

Modré dveře od jakéhosi pokoje se objevily před brunetem. Chvíli váhal, zda vejít, ale zvědavost byla přeci jen silnější. Hluboký nádech proťal tíživé ticho, než silně zatlačil do dveří, které se s hlasitým vrzáním otevřely a ukázaly svá nejtemnější tajemství. Taky by se dalo říci nehorázný bordel pokoje teenagera, kterému je úklid vzdálenější než planeta Neptun.

Zdi byly polepené plakáty nejrůznějších zpěváků známých po celým světě společně s fotkami jeho samotného s černovlasým chlapcem, který mu někoho připomínal.

Aniž by to plánoval, tvář mladíka poznal. A jméno mu také nebylo cizí. To je Owen.

Prsty zlehka přejel přes tvář jeho bratra, který se tam výjimečně usmíval. Koutky úst mu smutně zacukaly, ale poté se opět tvářil jako ledová královna.

Nevěděl, co si má myslet o tom, že si vzpomněl na jméno kluka na fotografii, ale vůbec netušil, kdo to je. O to víc ho rozrušilo, že si to uvědomil už teď. Podle slov Zayna očekával, že to bude trvat několik dní.

,,Jak je to možné?" vydechl, když pocítil něčí přítomnost v pokoji. Nemusel se ani otáčet, jelikož mu došlo, kdo ho neustále kontroluje.

,,Většina si vzpomene nejdříve na své nejbližší, bratr, sestra. Může to trvat mezi dvěmi a třemi dny, v našem čase. Jenže u dvojčat je to jinak, můžeš si uvědomit, kdo jím je ihned," vysvětlil tiše a přešel až k brunetovi, kdy si prohlížel snímek s ním.

,,To je mé dvojče?" ptal se překvapeně Louis, a nechápavě se podíval na muže vedle něj. Jak to sakra ví?!

,,Ano, Louisi," potvrdil mu svá slova, než opět zmizel bez jediné stopy.

Louis chvíli napjatě pozoroval místo, kde bez nějakého vysvětlení zmizel a objevil se Zayn. Nechápal, jak je něco takového možné. Popravdě, nechápal nic, ovšem už začínal něco málo pochytávat.

Za okny, kde poznával město, kde žije, už padala tma a lampy se rozsvěcely.
Místnosti v domě už zahalovala temnota, která ho nemálo děsila.

Louis se raději odebral do jednoho z pokojů, kde padl do postele a se splašenými myšlenkami se snažil usnout.

,,Jak jsou na tom mí bratři?"

Zběsile se otáčel za tak známým hlasem. Odkud se ozval? Snažil se najít toho, kdo vyslovil otázku.

,,Louis upadl do kómatu. Owen-"

Další slova neslyšel. Vyděšeně, a s nadějí, se kroutil všemi směry, aby konečně nalezl narušitele. Nic však nenašel, samozřejmě.

Smutek ho pomalu začal přepadat. Kdo na něj mluvil? Nebo spíše, kdo o něm mluvil? Proč tu je? Co se stalo?

Mnoho otázek, ovšem bez odpovědí.

,,Nidky se nevzdávej. Vše se může splnit, jen musíš věřit a zabrat!"

ZDRAVÍM! 💓
PRVNÍ KAPITOLA ZDE! 🙈

OFICIÁLNĚ JSEM DNES UMŘELA, VINÍKEM JE LIAM A JEHO ABNORMÁLNĚ DOKONALÝ STORY!
NEJSEM DOUFÁM JEDINÁ?

JAKÝ MÁTE NÁZOR NA KAPITOLU? 😌🖤

11.4.2020
Update-

~~~

-D