PROLOG

77 7 0
                                    


Vstát. Jít do školy. Jít domů. Dělat domácí úkoly. Umýt nádobí. Jít spát. A další den to samé. To je můj život.

Není moc zajímavý, co? Ale mohla bych se vsadit, že minimálně polovina z vás by se s mým zábavným každodenním životem dokázala ztotožnit.

Nemám moc kamarádů. Nikdo se se mnou nechce bavit. Vlastně vůbec netuším proč. Jsem přece úžasná holka, která nemá žádnou vadu. Dobře, konec přetvářek. Kéž bych tohle o sobě mohla říct. Pravděpodobně se mě teď všichni bojí, od té doby, co jsem probodla jednomu velmi otravnému klukovi na školním obědě v šesté třídě ruku vidličkou. Na moji obranu, říkal si o to.

Ráda bych vám toho o sobě řekla víc. Třeba, jak přes veškerý nesouhlas ostatních se do mě zamiloval ten nejoblíbenější kluk na celé škole, kterého jsem zprvu nenáviděla, ale nakonec se z něj vyklubala moje celoživotní láska. A žili jsme šťastně až do smrti.

Bohužel, takhle to taky nebylo. Řekla bych ale, že mít takový život, by bylo přesto nudnější, než co mě čekalo.

Nové DimenzeKde žijí příběhy. Začni objevovat