Azkabanská princezna aneb Sharlotta Lestrangová II.

Příčná ulice

Druhého dne ráno mě vzbudila jakási rána. Automaticky jsem poznala, že se jedná o mou skřítku Annabell. 

,,Annabell se omlouvá, že paní Sharlott vzbudila, ale měla by jste se připravit a jít na snídani, protože zhruba za hodinu máte jít s paní Narcissou a panem Dracem nakupovat na příčnou ulici potřebné věci do školy." po jejích slovech jsem si jen promnula oči a malinko si zívla, ne že bych byla unavená, ale každý víme, jak to ráno u nás všech vypadá. Pomalu jsem vstala a potichu Annabell odpověděla.

,,Jistě, vyřiď, prosím, Narcisse, že už jdu jen se obléknu a trochu upravím a na snídani si dám kávu s toasty, děkuji" Annabell přikývla, luskla prsty a zase se vytratila. Já si oblékla své šaty a boty, o vlasy ani nic jiného jsem se nestarala, protože jsem svou podobu hned změnila na Viktoriu Black. Pokud byste nechápali rozdíl mezi mým opravdovým já a smyšleným, tak jako Viktorie jsem měla černé rovné vlasy a mrtvolnou pleť. K tomu jsem měla naprosto černé oči, v kterých se nelesklo tolik šílenství jako normálně a i mé oblečení se změnilo, místo mých naprosto překrásných šatů a bot, jsem na sobě nyní měla zelené kratší šaty a boty na menším podpatku, abych vypadla jako dáma. Po této "strašně namáhavé činnosti" jsem se odebrala do jídelny, kde na mě už čekala Narcissa, a Merlinžel i Dra-Malfoy. Na pozdrav jsem jen kývla, posadila se a pustila se do jídla. 

,,Ahoj drahoušku, ráda tě vidím, takže už víš, kam půjdeme jako první?" otázala se mě Narcissa. Já slušně spolkla sousto a odpověděla.

,,Mě je to tak nějak jedno záleží na Vás."

,,Prosím, Sharlotte, tykej mi"

,,Dobrá tedy, Narcisso." po této větě v jídelně zavládl klid, což mi doopravdy nevadilo. V klidu jsem se nejedla a vypila své ranní kafe. Bylo výborné jako vždy, ale to pro náš příběh není asi důležité. ,,Annabell" křikla jsem do prázdna a přede mnou se zjevila ona osoba, kterou jsem volala, pokud se osobou dala nazývat.

,,Co si přeje paní Sharlotte?" při své otázce se Ann uklonila a v očích jí bylo vidět očekávání.

,,Ann, prosím, skliď ze stolu. Mimochodem jídlo bylo výborné jako vždy." 

,,Annabell, děkuje, paní Sharlotte, to byla maličkost a ráda splní i Váš další rozkaz." to byla poslední věta, kterou má malá skřítka řekla, než se pustila do práce a následně zmizela. Já se postavila a pohledem zabloudila k Cisse, na kterou jsem mírně kývla, abych ji bez slov řekla, že jsem připravena a můžeme jít.

,,Pojď Draco jdeme."  na nic jsem nečekala a vydala se za Narcissou stejně jako D-Malfoy. Vyšli jsme z jídelny do předsíně, a když jsme otevřeli mohutné dveře, jenž vedli ven, naskytl se nám výhled na část Malfoyovic zahrad. Měly obrovské pozemky, takže je logické, že nějaký ten čas trvalo než jsme se dostali až k bráně, kde jsme se přemístili na příčnou. Ano, mohli jsme použít letax, ale  vážně se mi nechtělo zavítat do hospody, jenž nesla název Děravý kotel. Jako první jsme se vydali do Krucánků a Kaňourů pro nové učebnice, a že jich nebylo málo. Taky jsem si tam nějaké knihy koupila čistě jen pro sebe. Další zastávkou byl obchod s potřebami na famfrpál. Jak bych se prosím Vás bavila, kdybych neměla famfrpál? No, mohla bych šikanovat mladší studenty a nebo šmejdy, kterých je na škole pořád dost, ale to nejde. Musím si udržet dobrou reputaci, obzvlášť když na školu nastupuje ta růžová žába z ministerstva, Dolores Umbridgeová. To, ale zase odcházíme od našeho nakupování v příčné.  V obchodu s pomůckami, již zmiňovaného sportu, jsem si koupila nové koště Nadzvukovou smrt, byla to úplná novinka mezi košťaty. Nikdo takové ještě neměl, teda až na mě. K tomu jsem přidala nějaká leštidla na to koště pro skřítky a ještě jsem si koupila napodobeninu zlatonky, abych s ní pak mohla někoho hezky potrápit při chytání. Byla totiž téměř nedostižitelná. Nesměli jsme zapomenout zají pro nové hábity, brky, inkousty, kotlík, přísady do lektvarů a další kraviny, co jsou do školy potřeba. Nakonec jsem ještě musela zajít k Ollivanderovi, protože má hůlka byla, jak to říct, v nepoužitelném stavu.

,,Dobrý den, pane Ollivandere." pozdravila slušně Cissa a mi nebyli pozadu a už už se ozývali také.

,,Dobrý." odpověděli jsme s D-Malfoyem, ale sakra už je to Malfoy ne Draco Lott, zapamatuj si to, najednou.

,,Aaaa....dobrý den, paní Malfoyová, co Vás přivádí do mého skromného obchodu?" odpověděl Ollivander.

,,Tady Viktoria potřebuje novou hůlku."

,,Aaaa....zajisté...hmm.." nic víc na to neřekl a zmizel někde mezi policemi, ale za chvíli zase přišel a podal mi hůlku. ,,Dubové dřevo, 12 a 1/2 palce, jádro s dračí blánou a neohebná. No tak máchněte s ní." předal mi hůlku a já s ní mávla v tu chvíli se mu rozletěly papíry na stole a jeho obličej říkal tuto doopravdy ne.

,,Řekla bych, že toto nebude ona." přerušila jsem ticho.

,,Ne to opravdu ne." dodal zkroušeně a zase někam odběhl. ,,Vyzkoušejte tuto. Dřevo z jedle, 12 palců, jádro s žíněmi jednorožce, ohebná." předal mi další hůlku a v momentě, kdy jsem s ní máchla mu vyletěly nějaké krabice s hůlkami z policí. ,,Ne to taky není ono." zamumlal si pod vousy a natáhl se k další. ,,Toto by už mohla být ona. Lípové dřevo, 12 a 3/4 palce, jádro s perem fénixe, neohebná." podal mi již třetí hůlku a já již od pohledu viděla, že ta to určitě nebude. Mávla jsem s ní a váza, co stála o kousek dál se roztříštila na maličké kusy. ,,Ne tu rozhodně ne." trochu jsem se začala mračit, není možné, aby Ollivander neměl hůlku, co by měla být pro mě. ,,Něco mě napadlo, je to mocná hůlka, ale také opravdu nebezpečná, pojďte, prosím, se mnou."  právě tato slova ve mně probrala zájem. Šla jsem jednou temnou chodbičkou až úplně dozadu obchodu s hůlkami. Tam Ollivander vytáhl hůlku, co se mi okamžitě zalíbila. ,,Není vyrobena ze dřeva, ale ze zubu Baziliška, 12 1/2 palce, v jeho jádru je baziliščí jed a šupina mořské panny, mírně ohebná." vzala jsem do ruky, v pořadí již čtvrtou, hůlku a mávla s ní. Najednou jsem ucítila, jak mnou prostupuje obrovská moc a síla.

,,To je určitě ona." řekla Cissa celá šťastná, že už můžeme z tohoto posledního obchodu odejít a vrátit se na Manor.

,,Jistě, ale buďte velice opatrná slečno Blacková, ta hůlka má obrovskou moc a potenciál. Ve špatných rukou by byla nebezpečným nástrojem." varoval mě Ollivander.

,,Jistě, děkuji. Kolik za ní chcete galeonů?" poděkovala jsem a okamžitě se zeptala na otázku, na kterou uřčitě už Narcissa čekala. 

,,Bude to 20 galeonů a 50 srpců." Cissy mu dala cenu, jakou požadoval a mi s tichým Na shledanou vypadli z toho jeho krámku. Už jsme ani neslyšeli odezvu a s nákupem se přemístili zpět na Malfoy Manor...

Děkuji lidi jste fakt boží další kapitola za námi. V té příští si trochu pokecáme s Whitovými a hlavně budeme dělat kraviny s Viktorií a možná přijedete ještě jiná návštěva,

Vaše Sharlotte.