Bea Wattersonová je 17.ti letá slečna, která už v dětství přišla o svoje rodiče, a tak jí doteď v Inkwell Isle 1, v jednom domě vychovávala její babička, její jediný zbytek rodiny..střední školu mohla studovat jen dva roky, jelikož na dostudování šk...
- "Jsem Bea, bydlím v jednom domě na kraji malého lesa, který leží na ostrově obklopeným vodou, je mi 17 let, jsem bez rodičů (žiju u babičky), jsem malá holka (158cm), štíhlá s hezkou vytvarovanou postavou, mám dlouhé, hnědé vlasy (občas si nasadím brýle), mám ráda hraní stolních her ( Poker, Prší a další karetní hry), momentálně hledám práci, abych pomohla mému jedinému zbytku rodiny, splácet dluhy za dům a abych si vydělala nějaké peníze na vlastní potřeby..." no, vypadám asi nějak takhle...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
- Píše se den 15. května, středa, konkrétně 6:00...vstávám a jdu na notebook. Včera jsem psala několika různým firmám a podnikům, jestli nemají pro mě v práci volné místo. Na mé otázky mi však odpověděla jen jedna firma na výrobu a tisk knih, která napsala, že se omlouvá, ale už žádné místo nemá...smutně jsem zavřela email a šla jsem vyhledávat další nabídky na práci...
- ...Otevřela jsem jednu stránku, na které byl seznam firem či podniků, které byly v mém okolí a sháněly pracovníky. Najednou jsem se pozastavila nad jedním podnikem...bylo to "Ďáblovo kasino", ve kterém je šéfem a manažerem muž, jménem "King Dice". Vedle Kasina je "Hlavní Peklo", kde sídlí prý samotný "Ďábel", který je nadřízený King Dice a vlastní prý všechny tři ostrovy..."To zní docela zajímavě, třeba by tam pro mě nějaké místo našli...třeba jako uklízečku či barmanku, nebo jako něco docela jiného...", řekla jsem a s radostí a nadějí jsem otevřela email a napsala jsem zástupci šéfa Kasina.
-Bylo to skoro až neuvěřitelné, ale za půl hodiny mi cinklo upozornění na notebooku, že mi přišla nová zpráva...a samozřejmě...byla to odpověď zástupce Kasina! "Jupííííí" zakřičela jsem nahlas přes celý pokoj. Něco mi říkalo, že ta zpráva je pozitivní...najednou přišla babička se zájmem ve tváři a zeptala se: "Copak tě holčičko moje tak potěšilo?" a já jsem jí všechno povyprávěla...."To je skvělá zpráva...jen aby jsi se neradovala předčasně, holčičko moje. To že ti rychle přijde odpověď sice svědčí o tom, že tam mají skvělý a aktivní personál, ale ta zpráva nemusí být pozitivní. Raduj se, až ten email otevřeš a přečteš. A pojď dolů, už je půl deváté, je čas na snídani. Zase jsi určitě napětím, jestli ti odepíšou, moc nespala, tak ti snídaně doplní aspoň část potřebné energie do dne." "Dobře babi", řekla jsem a napnutá jako kšandy s touhou zjistit, co se tam píše, jsem šla dolů na snídani...
