Locker Boy - Vkook/Taekook [k.th x j.jk]

19. Kapitola

Jungkook měl celý den klidný. Seung si ho nevšímal, a když už ho chtěl provokovat, okřikl ho učitel či učitelka a on tak nemohl Jungkookovi říct ani slovo. O přestávkách se schovával na záchodech, kde ho jednou Taehyung potkal a od té přestávky tam chodil celý den. 

Pomalu se sbližovali a Jungkook měl pocit, že mu může věřit. Taehyung se k němu od začátku choval pěkně, staral se o něj, bránil ho a podával mu komplimenty, které si ho jednoduše získaly. Ale to Jungkookovi nevadilo. Cítil se šťastný, když si s ním Taehyung povídal a odmítal lidi kolem sebe, kteří ho zvali na různé teenagerské párty nebo jen na 'posezení'. 

„Nad čím tak bloumáš?" zasmál se Taehyung, když Jungkook koukal do své skřínky, měl pootevřená ústa a ouška narovnaná. Jeho nos se malinko třásl a oči měl přivřené přesně jako kdykoliv jindy, kdy usilovně přemýšlí. 

„Nad ničím," uculil se a zamkl skřínku. Opatrně se otočil na Taehyunga a opřel se zády o skřínky. Sklopil pohled i ouška a začal si hrát s lemem mikiny. „T-ten čaj zní fajn." [právě jsem napsala "ten čaj zní čajn... jsem tak unavená, že bych udělala bolest proti bolesti pt.2 :((]

Taehyung se usmál a přikývl.

„To jsem rád, že zní fajn. Půjdem tedy hned teď?" navrhl Taehyung a Jungkook pokrčil rameny.

„Neměl bych si prvně vzít něco, čím bych zakryl..." zamumlal a odmlčel se. Jemně zatřásl oušky a Taehyung si skousl ret nad tou roztomilostí. Jungkookovi zčervenaly tváře, když cítil, jak ho Taehyung nepřetržitě sleduje.

„Určitě ne," usmál se Taehyung a pohladil Jungkooka po rameni, „jsi krásný takový, jaký jsi."

Jungkook prudce zvedl hlavu a překvapeně se na Taehyunga podíval. Tváře mu hořely a koutky rtů mu cukaly do stran, jelikož se chtěl tak moc rozpačitě uculit. Stejně proti tomu přestal bojovat a on se začal patrně culit.

„Takže můžeme?" usmál se Taehyung a Jungkook přikývl. 

„Hej, cos řekl učitelům, vole?!" prskl Seung a strčil do Jungkooka. Jungkook naštěstí skončil u Taehyunga s rukama zapřenýma o jeho hruď. 

„Nestrkej do něj," zavrčel Taehyung a Seung zakroutil hlavou.

„Co jsi? Jeho chůva?" dobíral si ho klidným tónem. Taehyung pozdvihl obočí a chytil Jungkooka za ruku. Propletl si s ním prsty a zmáčkl mu ji. 

„Ne. Tobě ale může být u prdele, co jsem jeho. Stačí, abys věděl, že do něj nemáš rejpat a už vůbec ne, ho šikanovat. Na mladší a slabší si dovolíš, ale na mě si už nedovolíš," pravil Taehyung klidným hlasem. Jungkook sklopil pohled na jeho ruku, která byla svírána v té Taehyungově. 

Cítil se dobře. Většinou se bál a stále se Taehyunga bál, ale tentokrát to bylo jiné. Stál po boku člověka, který mu chce pomoct a stará se o něj, takže to pro něj spíš byl jako náznak přátelství. Náznak toho, že ho doopravdy kryje a brání ho.

Taehyung se rozešel ven ze školy a Jungkook se probudil ze svého myšlení. Nevšiml si ani toho, že Seung s Taehyungem ukončil hovor a Taehyung se dal do pohybu. To zjistil, až když se Taehyung zastavil a pustil jeho ruku.

„Promiň, pokud ti to bylo nepříjemné, jen jsem chtěl... chtěl jsem mít jistotu, že ti nic neudělá," zamumlal omluvně Taehyung a poté mu věnoval další z jeho upřímných úsměvů.

„To nic," zašeptal šťastně Jungkook a na pár vteřin sklopil hlavu, než ji narovnal, „cítil jsem se bezpečněji."

Taehyung přikývl a opatrně ho chytil za ruku. Když Jungkook nic nenamítal, tak ho chytil pořádně a rozešli se spolu ruku v ruce do kavárny. 

Jungkook našel nějaký stůl, Taehyung jim objednal pití a Jungkookovi zákusek, kterého si všiml, že má rád. 

„Tady se nese sladký čajík a sladký dezert pro sladkého králíčka," zasmál se Taehyung, když to položil na stůl a Jungkook zčervenal.

„To jsi nemusel," zasmál se Jungkook tiše a sáhl si do batohu, „pořád ti ještě dlužím ty peníze na ten-"

„Kdo řekl, že jsem ti je půjčil?" zeptal se s úsměvem Jungkooka, který rozpačitě sklopil ouška. „Nic mi nevracej a tohle platím taky já. Pozval jsem tě přece a nechci být neslušný."

„Ale-"

„Žádné ale," vyhrkl Taehyung a vzal do ruky lžičku, kterou namířil na Jungkooka. Jungkook se jen pousmál a přikývl.

„Dobře... a-ale příště tě pozvu já!" vyjekl tiše a Taehyung se opřel do židle.

„Chceš, aby bylo nějaké příště?" usmál se Taehyung a Jungkook vykulil oči. Rozpačitě chtěl sklopit hlavu, ale Taehyung se natáhl přes stůl a chytil jeho obličej do dlaní. „Nemusíš být pořád tak stydlivý. Rád se s tebou budu vídat častěji."

Jungkook si skousl ret a přikývl. Oběma na tvářích zazářil úsměv a na tvářích se objevila jemná červeň.

----

Dobře, nečekala jsem, že to bude až takhle pozdě, ale dobrá... :') Pokud se jim mé práce nebudou zdát dostatečné, tak je pěkně pošlu do prde- 
háje... :) 

purple youuu <3

btw. taky máte takového kamaráda, který vám zavolá brzo ráno a probudí vás s tím, ať jdete hrát nějakou hru?:) well-

Mám pocit, že mě můj drahý friend probudí za pár hodin a já budu jako chodící mrtvola

Taky nechápu, proč mě kočka včera (teoreticky předevčírem) vzbudila tím, že mi začala lízat bosou nohu... mhmm:')