1. kapitola

11.1K 231 6
                                    

,,Turnere, hni prdelí a nahraj McNamarovi." ječel jeden z našich.

Ohlédl jsem se po modrobílém drese s číslem jedenáct, který míjel protivníkova obránce. Zpozoroval mě ve vteřině a připravoval se, aby mi nahrál k dobře mířené střele na bránu.

Měl jsem krásný prostor před bránou a čekal už jen ty davy lidí, jak se začnou zvedat ze židlí a radovat z gólu. Jenže kotouč mi sklouzl po hokejce a dobrý půl metr minul bránu.

Držel jsem se za hlavu a stejně tak i spoluhráči, kteří vrtěli hlavou s nadávkami na jazyku. Krásná příležitost a já to podělal. Stejně tak jako minulý zápas a dokonce i ten předminulý. Prostě nejsem ve formě a tušil jsem, že to bylo tím, jak se cítím v reálném životě. Bylo mi totiž dost na hovno.

,,McNamaro, kam jsi čuměl? Taková skvělá nahrávka a ty to pošleš někam do prdele?" vyběhl na mě okamžitě trenér.

,,Já vím..." sklopil jsem hlavu a začal hledat flašku s vodou.

,,Tohle jsi hodně posral a to už nepočítám kolikrát jsi jim to pohnojil. Co kdybys mi laskavě vysvětlil, co to s tebou je? Máš snad hlavu v oblacích kvůli nějaký buchtě?"

Tohle nedokázal pochopit. Všechno se na mě poslední dobou sypalo. Vlastní brácha se kvůli nějaké vychcané holce zpíjel do němoty až to jednou i s léky přepískl a našel ho táta mrtvého. Bylo mu jen dvacet osm a nějaká zlatokopka ho dostala až do hrobu.

Okolo mě se motaly stejných holek stovky. Všechny ve mně viděly skvělou šanci se vyšvihnout. Mít vedle sebe hokejistu, co vydělával miliony bylo právě cool, ale já už toho života měl plné zuby. Bál jsem se, že skončím jako můj brácha. Zamilovaný do největší mrchy, která mě bude využívat a tahat ze mě prachy. Šílel jsem a nedokázal se soustředit ani na hru.

,,Keve, měl by sis dát pauzu. Jsi úplně mimo a takhle týmu nepomůžeš. Příští sezónu nastoupíš odpočatý a plný energie." poplácal mě trenér po rameni.

S povzdechem jsem mírně přikývl.

Cestou domů jsem nad tím vším přemýšlel a když mi zrovna zavolal kámoš ze střední, že právě pořádá párty s dostatkem pěkných holek, praštil jsem prázdným kufrem o postel a začal ho plnit.

Fotřík by mě asi zastřelil, kdyby věděl, že jsem si vypůjčil jeho soukromý tryskáč kvůli párty někde v Milwaukee. Potřeboval jsem se odreagovat. A nadchl mě pocit, že bych mohl konečně zapůsobit na ty neznámé holky jako chlap a ne jako sponzor.

Dostal jsem se na místo sice až před půlnocí, ale Marvin měl šílenou radost. Neviděli jsme se od vejšky, ale byli jsme občas v kontaktu. Po smrti jeho táty zdědil parádní bejvák tady ve Frederictonu a nějaké chaty v horách nedaleko odtud. K tomu ještě pořádný balík peněz a firmu na výrobu lustrů. Mohl si najednou užívat toho, co já.

Marvin mě provázel svým domem a já nestačil zírat. Snad v každém koutě se tu líbaly dvě holky, tančily polonahé na stolech a na terase dokonce skákaly do bazénu. Sám právě vylezl z vířivky od společnosti dvou vyvinutých černovlásek a culil se jako pitomec.

V sobě měl rozhodně už pěkných pár promile, když na mě jen promluvil. Mohlo tu být tak třicet holek a maximálně deset kluků. Na každém stole plné i prázdné skleničky, popelníky s vykouřenými jointy a sem tam se po podlaze válelo dámské spodní prádlo. Tohle se mi líbilo.

Marvin mi vrazil do ruky flašku s pivem a už mě vedl zpět k vířivce. Chvíli jsme si povídali, ale nebyla s ním moc rozumná řeč, protože mu zrovna strkala frajerka ruku mezi nohy a to jsem opravdu vidět nepotřeboval.

Vrátil jsem se do kuchyně a hledal něco k jídlu. Otevřely se právě dveře a v nich další pěkná roštěnka. Drobná menší bruneta s otevřenou pusou a kabelkou v ruce nechápavě zírala okolo sebe a zhnuseně se zašklebila při pohledech na všechny ty věci.

,,Co to, do háje..." mračila se a začala vzteky rudnout.

,,Hledáš Marvina?" promluvil jsem na ní a očividně jsme v celém baráku byli jediní dva střízliví.

,,Asi ho vykastruju. Měla jsem být na víkend s kamarádkou, ale povolali ji do práce, tak nám to nevyšlo a on si hned pořádá párty?" rozhazovala rukama a zuřila jako býk na červený plášť.

,,Pravděpodobně jsi jeho holka, co?" zazubil jsem se.

,,Hmm..." ušklíbla se a praštila kabelkou o stůl, kde porazila několik skleniček od šampusu.

,,Před chvílí šel nahoru s nějakým kámošem."

,,Jdu ho najít a něco zažije." otočila se na podpatku a vystřelila ke schodům.

Já jsem mezitím zběsile upaloval k vířivce, abych mu zachránil prdel.

,,Ty idiote, máš tady svojí buchtu."

,,Ale hovno, ta je někde s kámoškou." mávl rukou a přivřel slastně oči, když se mu zrovna jedna z holek přisála na krku.

,,Jestli je tvoje holka menší drobná brunetka, tak tě právě hledá nahoře."

Střelil po mně očima jako by v ten okamžik vystřízlivěl, jestli to myslím vážně.

,,No do hajzlu." vstal z vody a překročil hranu vířivky.

Voda z něho tekla proudem na dřevěnou podlahu, když vyhnal pár holek z bazénu a sám do něho skočil. V ten moment jsem zahlédl vycházet onu brunetku z francouzských dveří na terasu. Dala si ruce v bok a jednou nohou vztekle poklepávala o podlahu.

,,Marvine, tohle má být vtip?"

,,Zlato, já za to nemůžu. Přijel mi kamarád z Pittsbourgu a přivedl si sem ty holky. Zavolal jsem pár kámošům a takhle to dopadlo. Nebylo to záměrně." zakřenil se na ní jako anděl, přičemž měl vodu po bradu a z vlasů mu tekly kapičky vody do očí.

,,Tak ty za to nemůžeš? Který kamarád?" začala se rozhlížet, když na mě Marvin obrátil hlavu.

To myslel vážně? Měl jsem mu zachraňovat zadek? Nakročil jsem vpřed a postavil se vedle ní.

,,To je Nicolette a to je Kevin." představil nás.

S hlubokým nádechem se snažila uklidnit a pak na Marvina něco sprostě zanadávala. Když se vzdalovala, dekovala pár holek pryč. Musel jsem se tomu smát.

,,Díky, kámo, zachránil jsi mě." posadil se na roh bazénu a snažil si rukama vysušit vlasy.

,,Tak to je ta tvoje buchta, se kterou jsi přes rok?"

,,Jo, má nervy ze železa." začal se culit a sjel procházející holku od koz až po zadek.

V ten moment jsem jeho holku vůbec neřešil. Byla poslední holka na párty, kterou bych řešil, protože byla obsazená. Já jsem měl zálusk na nějakou volnou a chtěl jsem si užít parádní dobrodružství.

Pár lidí z párty odešlo, Nicky jsem už neviděl, ale dali jsme se do řeči s nějakým divokým párečkem Randym a Beverly. Chvíli se s námi bavili a pak si to najednou pomalu rozdávali před námi. Do řeči se s námi dali i ostatní a jejich jména jsem si za žádnou cenu nezapamatoval. Jedna zrzka se mi docela líbila a tak mi tam vyprávěla něco o tom, jak dělá masérku a ráda mi odblokuje záda.

Síla vůleKde žijí příběhy. Začni objevovat